11 Tul 1/2025 – Nejvyšší soud

11 Tul 1/2025-12USNESENÍ Nejvyšší soud v trestní věci obviněného M. M., projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. 5. 2025, návrh obviněného na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), a rozhodl t a k t o : I. Podle § 174a odst. 7 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, se návrh obviněného na určení lhůty Nejvyššímu soudu k provedení procesního úkonu v trestní věci vedené pod sp. zn. 6 Tdo 1123/2024, zamítá. II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 56 T 2/2019, byl obviněný M. M. uznán vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za použití § 116 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za což mu byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti roků a podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to částky 16 445 euro. Oproti tomu byl obviněný M. M. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 15. 2. 2019, sp. zn. 1 KZV 215/2016, pro skutek, jímž se měl dopustit dílčího útoku pokračujícího zločinu zkráceně daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. 2. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 3 To 48/2023 rozhodl tak, že odvolání obviněného M. M. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. 3. Shora citovaný rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný M. M. dovoláním. Usnesením ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. 6 Tdo 1123/2024, Nejvyšší soud dovolání obviněného M. M. v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 4. Podáním ze dne 17. 4. 2025 označeným jako „Žádost o odstranění zbytečných průtahů ve vyhlášení rozhodnutí“ se obviněný M. M. domáhal odstranění průtahů ohledně vyhlášení rozhodnutí Nejvyššího soudu s tím, že ačkoliv na oficiální internetové stránce ke zveřejnění informací o rozhodnutí soudů je uvedeno datum 12. 3. 2025, nebylo rozhodnutí soudu vyhlášeno. Žádal proto o sdělení informací a odstranění průtahů spojených s vyhlášením rozhodnutí o dovolání. 5. K této žádosti bylo obviněnému předsedou senátu Nejvyššího soudu Mgr. Pavlem Göthem přípisem ze dne 23. 4. 2025 sděleno, že pokud dohledal v elektronické databázi datum rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 12. 3. 2025, znamená to, že uvedeného dne bylo ve věci i rozhodnuto, a to v neveřejném zasedání. Nelze tedy „odstraňovat průtahy, neboť rozhodnutí nebylo vyhlášeno“. Momentálně je po rozhodnutí spis zpracováván a bude odeslán soudu prvního stupně, který následně rozhodnutí o dovolání doručuje stranám. 6. I přes uvedené sdělení se obviněný dalším podáním datovaným dnem 27. 4. 2025, označeným jako „Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu“ opětovně dožadoval vyhlášení rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci jeho dovolání vedené pod sp. zn. 6 Tdo 1123/2024 s tím, že toto nebylo doposud vyhlášeno ani oznámeno, ačkoliv doba trvání dovolacího řízení je nepřiměřeně dlouhá a je zatížena nedůvodnými průtahy. V tom obviněný spatřoval nezákonný zásah do jeho základních práv a svobod a porušení ústavních práv dle čl. 38 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. 7. V reakci na toto podání předseda senátu ve sdělení obviněnému ze dne 29. 4. 2025 a s odkazem na přípis ze dne 23. 4. 2025 uvedl, že Nejvyšší soud ve věci již rozhodl, a to v neveřejném zasedání konaném dne 12. 3. 2025. V takovém případě se rozhodnutí vyhlašuje, avšak logicky nikoli v přítomnosti stran, neboť tyto v neveřejném zasedání nejsou přítomny; následně se rozhodnutí v opise doručí mj. i osobě, jíž se bezprostředně týká, nebo osobě, která k rozhodnutí dala podnět, tedy i obviněnému (§ 240 a 265r odst. 1 tr. ř., § 130, § 137 tr. ř.). 8. Dále ve smyslu § 174a odst. 3 zákona soudech a soudcích obviněného informoval, že úkon, jehož se domáhá, byl dovolacím soudem učiněn již předtím, než byl podán návrh na určení lhůty k jeho provedení. Dále uvedl, že po provedení úkonů souvisejících bude spis vrácen soudu prvního stupně, jehož prostřednictvím bude písemné vyhotovení rozhodnutí dovolacího soudu doručeno stranám, tedy i obviněnému. Proto se podle téhož ustanovení k návrhu na určení lhůty dále nepřihlíží, ledaže navrhovatel výslovně ve lhůtě 3 dnů ode dne, kdy se o provedení úkonu dozví, prohlásí, že na návrhu trvá. Současně byl obviněný vyrozuměn, že pokud na návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který již byl proveden dne 12. 3. 2025 bude trvat, má tuto skutečnost oznámit v uvedené lhůtě 3 dnů ode dne doručení tohoto vyrozumění. 9. Následně obviněný M. M. v dalším podání ze dne 12. 5. 2025, označeném jako „Určení lhůty k procesnímu úkonu“ uvedl, že obdržel sdělení Nejvyššího soudu, že procesní úkon, vyhlášení rozhodnutí byl soudem učiněn dne 12. 3. 2025, ale nebyla stanovena lhůta pro oznámení a doručení osobám oprávněným. Protože, jak konstatoval, jsou známy případy, kdy osobám bylo rozhodnutí v opisu doručeno až po několika měsících, setrval na tom, aby soud určil lhůtu pro oznámení doručení opisu rozhodnutí o dovolání, kdy je toto obviněnému neznámé. 10. Z obsahu spisu Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1123/2024 bylo dále zjištěno, že dne 28. 4. 2025 bylo Městskému soudu v Praze spolu se spisem sp. zn. 56 T 2/2019 rozhodnutí Nejvyššího soudu v předmětné trestní věci zasláno s tím, že je třeba je doručit všem oprávněným osobám. 11. Nejvyšší soud, který je příslušný k projednání návrhu podle § 174a odst. 4, části věty před středníkem, zákona o soudech a soudcích, po prostudování předloženého spisového materiálu dospěl k závěru, že návrh obviněného M. M. na určení lhůty k provedení procesního úkonu Nejvyšším soudem, není důvodný. 12. Podle ustanovení § 174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích platí, že má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh na určení lhůty“). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§ 174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích). 13. Příslušný soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty usnesením. Návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě, jinak o něm rozhodne bez jednání do dvaceti pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn (§ 174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§ 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). 14. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, jež je zakotveno zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem. Nejedná se přitom o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní řízení správní, nýbrž o řízení tzv. sui generis, jehož smysl spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž tento návrh směřuje, aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, čímž bude současně zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu v rámci vedeného řízení dojít. 15. Současně je třeba vzít v úvahu skutečnost, že soudnictví v České republice vykonávají nezávislé soudy, přičemž soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí (srov. čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky a § 1 zákona o soudech a soudcích). Za tohoto stavu tak mimo jiné platí, že nikdo nesmí, nestanoví-li zákon jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soud