11 Tvo 3/2025 – Nejvyšší soud

11 Tvo 3/2025-12837 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2025 stížnost obžalovaného H. E. M., bez platného povolení k pobytu na území České republiky, t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha – Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 11 To 3/2025, a rozhodl t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného H. E. M. zamítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Vrchní soud v Praze (dále též jen „vrchní soud“ nebo „odvolací soud“) poté, co mu byla dne 15. 1. 2025 Městským soudem v Praze jako soudem prvního stupně předložena k rozhodnutí odvolání obžalovaného H. E. M., státního zástupce a dalších spoluobžalovaných osob, rozhodl ve vazebním zasedání konaném dne 28. 1. 2025 usnesením, č. j. 11 To 3/2025-12740 tak, že se obžalovaný H. E. M. podle § 68 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. bere do vazby s tím, že vazba započne okamžikem propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který obžalovaný ke dni rozhodnutí vykonával v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 9 T 141/2022 (výrok pod bodem I.). Současně bylo vrchním soudem rozhodnuto o tom, že se podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a contrario nepřijímá písemný slib obžalovaného (výrok pod bodem II.) a podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř. a contrario se nad osobou obžalovaného nestanoví dohled probačního úředníka (výrok pod bodem III.). 2. Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obžalovaný H. E. M. (dále také jen „obžalovaný“ nebo „stěžovatel“) dne 7. 2. 2025 prostřednictvím svého obhájce stížnost, kterou zaměřil proti všem výše uvedeným výrokům a kterou odůvodnil písemným podáním z téhož dne. Obsahově se obžalovaný zaměřil zejména proti bodu I. výrokové části napadeného usnesení, kterým jej Vrchní soud v Praze vzal do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. 3. Stran vazebního důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř. vrchní soud konstatoval, že obžalovaný byl nepravomocně uznán vinným zvlášť závažným zločinem a odsouzen k vysokému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, přičemž akcentoval, že stěžovatel je občanem XY, kde žije jeho bratr, na území České republiky se zdržoval bez platného povolení k pobytu a v jiné trestní věci mu byl uložen trest vyhoštění. Obžalovaný má však za to, že vrchní soud jeho vzájemné vazby k bratrovi žijícímu v XY přecenil a následně prohlásil, že naopak má pevné vazby v České republice, kde převážnou část svého života žije, stejně jako jeho další dva bratři. V této souvislosti dodal, že je citově vázán na družku, se kterou žil na adrese Praha XY, XY a která je občankou České republiky a je výdělečně činná, takže je schopna jej finančně zajistit. Je tedy zjevné, že v České republice má pevné rodinné i sociální zázemí, které skýtá záruku jeho dostupnosti pro orgány činné v trestním řízení. S ohledem na uvedené okolnosti je obžalovaný přesvědčen, že důvod vazby útěkové podle § 67 písm. a) tr. ř. není v jeho případě dán. 4. Ohledně důvodu vazby předstižné podle § 67 písm. c) tr. ř., respektive obavy soudu, že by mohl trestnou činnost opakovat, obžalovaný uvedl, že v minulosti již vykonal relativně přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. V jeho průběhu přitom nebyly k jeho osobě ze strany věznice zjištěny žádné negativní poznatky, naopak svým chováním a plněním povinností prokázal, že se polepšil, pročež lze shrnout, že výkon tohoto trestu měl na jeho osobu významný výchovný vliv. 5. Stran výroků napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze, jež jsou uvedeny pod body II. a III., má stěžovatel za to, že vrchní soud dospěl k nesprávnému závěru, podle kterého v jeho případě nelze vazbu nahradit žádným z alternativních institutů, konkrétně písemným slibem obžalovaného ve smyslu § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř. nebo dohledem probačního úředníka podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř. Ve vztahu k těmto institutům nahrazujícím vazbu obžalovaný tvrdí, že jsou za současného uložení předběžného opatření spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí dostatečnou zárukou toho, že svým povinnostem řádně dostojí. 6. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem obžalovaný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2025, č. j. 11 To 3/2025-12740, zrušil a aby sám rozhodl tak, že se obžalovaný propouští na svobodu. 7. Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. z podnětu stížnosti podané obžalovaným H. E. M. přezkoumal správnost napadených výroků usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2025, č. j. 11 To 3/2025-12740, jakož i řízení, které mu předcházelo, načež dospěl k závěru, že obžalovaným podaná stížnost není důvodná. 8. Úvodem je namístě předeslat, že obžalovaný je v dané trestní věci trestně stíhán pro spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kterého se měl podle závěrů Městského soudu v Praze jako soudu prvního stupně obsažených v dosud nepravomocném odsuzujícím rozsudku ze dne 30. 9. 2024, sp. zn. 57 T 1/2024, dopustit v podstatě tím, že od 11. 10. 2022 do 20. 1. 2023 na blíže nezjištěných místech (přinejmenším na území hlavního města Prahy a Středočeského kraje) v rámci organizované skupiny operující ve více státech realizoval výrobu metamfetaminu ve velkém rozsahu, stejně jako jeho následný prodej, přičemž společně se spoluobžalovaným K. R. zastával vedoucí a organizační úlohu spočívající ve financování, plánování výroby, jakož i rozhodování o distribuci metamfetaminu a prodejních cenách, a to za využití tablet s obsahem prekurzoru efedrinu, červeného fosforu a využití dalších nezbytných chemických látek, které si opakovaně obstarával od dalších ztotožněných osob, aby následně zřídil a provozoval nelegální laboratoře na výrobu metamfetaminu, a to s vědomím, že se dopouští protiprávního jednání. 9. V důsledku toho byl stěžovatel výše citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2024, č. j. 57 T 1/2024-12307, podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci (jejichž výčet soud podrobně vymezil ve výroku o trestu) a podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty v podobě finanční částky ve výši 68.700 Kč. 10. Současně nelze pominout, že týmž rozsudkem Městského soudu v Praze byly (dosud nepravomocně) uznáni vinnými i další osoby, konkrétně spoluobžalovaní K. R., D. T. L., V. D. D., O. R., J. B. S. a F. H., které byly uznány vinnými totožným zločinem jako stěžovatel, a odsouzeny k vysokým trestům odnětí svobody v trvání od osmi do jedenácti let se zařazením do věznice s ostrahou nebo se zvýšenou ostrahou. 11. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2024, č. j. 57 T 1/2024-12307, však přímo v řízení před soudem prvního stupně právní moci nenabyl, neboť proti němu podal odvolání jak obžalovaný H. E. M., tak spoluobžalovaní K. R., D. T. L., V. D. D., O. R., J. B. S. a F. H. (všichni do výroků o vině a trestu), jakož i státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, který však podal odvolání toliko v neprospěch obžalovaných O. R. do výroku o vině a trestu a J. B. S. do výroku o trestu. 12. Z obsahu předloženého spisového materiálu je zřejmé, že v nyní posuzované věci byl stěžovatel vzat do vazby již v rámci přípravného řízení, a to usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 28. 1. 2023, sp. zn. 0 Nt 2/2023, neboť na jeho straně byly shledány důvody vazby uvedené v § 67 písm. a), písm. c) tr. ř. s tím, že osobní svoboda obžalovaného byla omezena okamžikem jeho zadržení, tj. ode dne 25. 1. 2023 v 18:50 hodin. Toto usnesení nabylo právní moci dne 6. 4. 2023. Následně však bylo usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 31. 3. 2023, sp. zn. 1 KZV 15/2023, pravomocně rozhodnuto o propuštění obžalovaného z vazby za tzv. současného převedení jeho osoby do výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 9 T 141/2022. Tímto rozsudkem obvodního soudu byl totiž obžalovaný uznán vinným spácháním přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců. V návaznosti na tuto skutečnost tak státní zástupkyně v odůvodnění výše citovaného usnesení konstatovala, že výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody lze v případě osoby obžalovaného dosáhnout účelu vazby útěkové i vazby předstižné. Konec výkonu trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 9 T 141/2022, byl stanoven na den 2. 2. 2025. 13. Poté, co byla trestní věc obžalovaného H. E. M. dne 15. 1. 2025 předložena Městským soudem v Praze Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu, bylo tímto odvolacím soudem na základě vazebn