11 Tvo 6/2025 – Nejvyšší soud

11 Tvo 6/2025- USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 3. 6. 2025 stížnost státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 9 To 3/2025, v trestní věci obžalovaného O. S., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 2/2024, a rozhodl t a k t o : Podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se zrušuje usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 9 To 3/2025, v celém rozsahu a nově se rozhoduje takto: Podle § 72 odst. 1, 4 tr. ř. se obžalovaný O. S., ponechává i nadále ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. Podle § 73 odst. 1 písm. a), b) a contrario tr. ř. se písemný slib obžalovaného, nabídka převzetí záruky ze strany I. Y., spolku Cizinec není otrok z. s., I. B. a S. S., nepřijímají. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2024, sp. zn. 47 T 2/2024, byl obžalovaný O. S. (dále jen „obžalovaný“) uznán vinným skutky pod body II.a) a III. pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a zločin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterého se dopustil společně s dalšími 21 spoluobžalovanými, za což byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl zároveň uložen trest vyhoštění na dobu 5 let. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a podle § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 5 tr. zákoníku peněžitý trest ve výši 100denních sazeb po 5 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně spolu s dalšími spolupachateli škodu ve výši 16 123 400 Kč. 2. Z podnětu odvolání obžalovaného Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2025 napadený rozsudek ohledně obžalovaného podle § 258 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. ř. v celém rozsahu zrušil. Důvodem zrušení bylo zásadní procesní pochybení, když soud prvního stupně v rozporu se zákonem přijal prohlášení viny obžalovaného podle § 206c tr. ř., neprovedl řádným způsobem dokazování a rozhodl o vině a trestu obžalovaného, jak je výše uvedeno. Poté, co obžalovaný při veřejném zasedání odvolacího soudu prohlásil skutečnosti týkající se skutku pod bodem II.a) obžaloby nespornými ve smyslu § 206a odst. 1 tr. ř. a § 206d tr. ř., rozhodl odvolací soud podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám znovu tak, že uznal obžalovaného vinným skutkem pod bodem II.a) obžaloby, který kvalifikoval jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku a uložil mu podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 4 let. Dále uložil obviněnému podle § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výši 100 denních sazeb po 1 000 Kč. Ve zbývající části věc obžalovaného po zrušení podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. 3. Následně Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 9 To 3/2025, tak, že I. podle § 73 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. přijal písemný slib obžalovaného a stanovil nad ním dohled probačního úředníka jako náhradu za vazbu, II. podle § 73 odst. 5 tr. ř. bylo obžalovanému uloženo omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí a byl vyzván, aby do tří dnů od právní moci tohoto usnesení vydal Vrchnímu soudu v Praze ukrajinské cestovní pasy na jeho jméno č. XY, vydaný dne 7. 7. 2015, a č. XY, vydaný dne 14. 9. 2017, jinak mu budou odebrány, a III. podle § 72 odst. 1, 4 tr. ř. byl obžalovaný propuštěn z vazby na svobodu. 4. V odůvodnění svého rozhodnutí vrchní soud konstatoval, že pokud jde o tzv. vazbu útěkovou podle § 67 písm. a) tr. ř., má za to, že u obžalovaného nadále trvá. Není českým státním příslušníkem, na Českou republiku nemá, vyjma přechodného pobytu matky, žádné významné rodinné a sociální vazby. Přetrvává proto obava, že se zachová způsobem předpokládaným v ustanovení § 67 písm. a) tr. ř. Její intenzita je však snižována skutečností, že předchozí nepravomocný odsuzující rozsudek byl zrušen a v současné době se nachází ve zkušební době podmíněného odsouzení, byť je nadále stíhán pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a zločin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Totéž platí pro důvod tzv. vazby předstižné podle § 67 písm. c) tr. ř. Nadále sice přetrvává obava, že si bude opatřovat prostředky k životu trestnou činností, jak činil před vzetím do vazby, tato obava je však nepochybně po 19 měsících vazby menší než na jejím počátku, a zejména po zrušení napadeného rozsudku. Především však má vrchní soud na zřeteli ustanovení § 71 odst. 1 tr. ř., podle kterého musí soud přihlížet k tomu, zda ponechání obviněného ve vazbě vyžaduje obtížnost věci nebo jiné závažné důvody, pro které nebylo možno trestní stíhání skončit a zda propuštěním obviněného z vazby by bylo zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. 5. Tyto podmínky pro další ponechání obžalovaného ve vazbě splněny podle názoru vrchního soudu nejsou. Městský soud vyhlásil v této věci rozsudek 26. 9. 2024 a pokud by věc obžalovaného nebyla zatížena zásadní procesní vadou, mohla jeho vazba skončit, nejpozději dne 26. 2. 2025, kdy rozhodoval odvolací soud. Ve věci bude odvolací soud rozhodovat o odvolání ještě dalších obžalovaných, obžalovaný je přitom ve vazbě již nyní 19 měsíců, z toho ve vazbě soudní 10 měsíců. 6. Vrchní soud po provedení důkazů ve vazebním zasedání a na podkladě spisu za situace, kdy obžalovaný má zajištěno zaměstnání i bydlení a organizátoři trestné činnosti jsou ve výkonu trestu, dospěl k závěru, že oba vazební důvody lze nahradit přijetím jeho písemného slibu a dohledem probačního úředníka podle § 73 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. za současného uložení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí a odevzdání obou cestovních pasů podle § 73 odst. 5 tr. ř. 7. Proti tomuto usnesení vrchního soudu podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen „státní zástupce“) v rámci vazebního zasedání konaného dne 6. 3. 2025 stížnost, kterou následně odůvodnil. 8. Státní zástupce v odůvodnění stížnosti uvedl, že se plně ztotožňuje se závěry vrchního soudu, že oba vazební důvody ve smyslu ustanovení § 67 písm. a), písm. c) tr. ř. u obžalovaného trvají i nadále. Neztotožňuje se však již s názorem vrchního soudu v tom směru, že tyto vazební důvody jsou v případě obžalovaného zeslabeny natolik, že v daném případě již lze účelu vazby dosáhnout instrumenty písemného slibu obviněného podle § 73 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. a uložení omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí dle § 73 odst. 5 tr. ř. 9. K vazebnímu důvodu ve smyslu ustanovení § 67 písm. a) tr. ř. státní zástupce rozvedl, že obžalovaný pochází z Ukrajiny, kde má i rodinné zázemí. U vazebního zasedání uvedl, že na Ukrajině má babičku, dědu a sestřenici, žije tam i velká rodina jeho otce. Nadto má obžalovaný rodinné zázemí i ve Spojených arabských emirátech, když v Dubaji žije jeho mladší sourozenec s manželkou. Vrchní soud sice přijal písemný slib obžalovaného a stanovil nad ním dohled probačního úředníka, resp. uložil mu omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí a vyzval jej, aby do tří dnů od právní moci usnesení o propuštění z vazby vydal své ukrajinské cestovní pasy, nicméně již v minulosti si obviněný tzv. „nedělal velkou hlavu“ z dodržování předpisů týkajících se podmínek pro překračování státní hranice, když u vazebního zasedání dne 6. 3. 2025 sám uvedl: „...pracuji v Česku od roku 2016, když mi bylo už 18 let a dostal jsem pas, jezdil jsem do České republiky za prací, pracoval jsem ve skladech, na stavbách. Bylo to na tři měsíce, protože v té době se nedal zařídit dlouhodobý pobyt v České republice. Chtěl jsem tady dlouhodobý pobyt, stál jsem ve frontě, protože když někdo chce požádat, musí se to vyřídit na Ukrajině. Stál jsem ve frontě asi 10 až 18 měsíců, pak jsem nevydržel“. 10. Pokud tedy obžalovaný nevydržel dodržovat pravidla týkající se pohybu přes hranice ani v situaci, kdy mu nehrozil žádný trest odnětí svobody, pak si lze klást otázku, jak se k pravidlům, která mu jsou nyní stanovena a kterými má být nahrazována vazba, bude stavět nyní, kdy si je vědom zcela reálného nebezpečí uložení vysokého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Tato otázka platí tím spíše, že vrchní soud v napadeném usnesení vyzývá obžalovaného, aby do tří dnů od právní moci usnesení vydal soudu dva ukrajinské cestovní pasy, nicméně sám obžalovan