11 Tvo 8/2025 – Nejvyšší soud

11 Tvo 8/2025-777 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 6. 2025 stížnost státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ve věci obžalovaného P. L. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 3. 2025, sp. zn. 6 To 48/2024, a rozhodl t a k t o : Podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 3. 2025, sp. zn. 6 To 48/2024, zrušuje a podle § 31 odst. 3 tr. ř. za použití § 30 odst. 1 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že předsedkyně senátu 6 To Vrchního soudu v Praze JUDr. Kateřina Jonáková, Ph.D. a soudci JUDr. Kateřina Korečková, Ph.D. a JUDr. Pavel Zelenka nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obžalovaného P. L. vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 48/2024. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2024, č. j. 42 T 8/2022–393, byl obžalovaný P. L. (dále též jen „obžalovaný“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, jenž spáchal jako účastník ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obžalovanému podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 20 000 Kč, tedy v celkové výměře 2 000 000 Kč, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu či prokuristy v obchodních korporacích v trvání 7 let. Poškozená ve výroku rozsudku specifikovaná insolvenční správkyně byla se svým nárokem na náhradu škody podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti napadenému rozsudku podal obžalovaný po jeho vyhlášení odvolání proti všem jeho výrokům, které posléze odůvodnil jednak prostřednictvím svého obhájce JUDr. Aleše Mendela, jednak sám. 3. Vrchní soud v Praze k projednání podaného odvolání ve věci vedené pod sp. zn. 6 To 48/2024 nařídil veřejné zasedání na 20. 1. 2025. Ve veřejném zasedání bylo podle § 263 odst. 6 tr. ř. doplněno dokazování, mj. ve smyslu § 213 odst. 1 tr. ř. předložením spisu Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 To 28/2020 včetně rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 45 T 3/2016 (trestní věc P. J. a spol.) a spisem Městského soudu Praha, sp. zn. 42 T 5/2022, včetně rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 6 To 22/2023 (trestní věc V. T. a spol.). Dne 27. 2. 2025 bylo Vrchnímu soudu v Praze doručeno podání obžalovaného obsahující námitku podjatosti předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Jonákové, Ph.D. Obžalovaný svoji námitku zdůvodnil pochybností o možnosti předsedkyně senátu v jeho trestní věci nestranně rozhodnout, když současně byla předsedkyní senátu v trestní věci vedené pod sp. zn. 6 To 22/2023. Obžalovaný poté vznesl námitku i proti zbývajícím členům senátu 6 To JUDr. Kateřině Korečkové, Ph.D. a JUDr. Pavlu Zelenkovi s tím, že rovněž rozhodovali v trestní věci sp. zn. 6 To 22/2023. 4. Vrchní soud v Praze rozhodl stížností napadeným usnesením ze dne 13. 3. 2025, sp. zn. 6 To 48/2024, tak, že podle § 31 odst. 1 tr. ř. jsou z důvodu § 30 odst. 1 tr. ř. předsedkyně senátu JUDr. Kateřina Jonáková, Ph.D., a soudci JUDr. Kateřina Korečková, Ph.D. a JUDr. Pavel Zelenka vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obžalovaného vedené u Vrchního soudu v Praze pod „sp. zn. 6 T 48/2024“. 5. Vrchní soud v odůvodnění svého rozhodnutí poznamenal, že všichni tři dotčení soudci jsou ve věci obžalovaného nestranní, nemají jakýkoliv poměr k obžalovanému ani dalším osobám a nemají ani jakýkoliv vztah k projednávané věci. Fakt, že již jednou ve věci jiných obžalovaných, která se dotýká obžalovaného, rozhodovali, neznamená, že by soudci rezignovali na přezkum trestní věci obžalovaného a o trestní věci tohoto obžalovaného si učinili závěr na základě svého předchozího rozhodování. Senát však musel námitce obžalovaného „s politováním“ přisvědčit, neboť formulace užité v odůvodnění rozsudku vrchního soudu ve věci T. a spol., tj. v rozsudku ze dne 10. 6. 2024, č. j. 6 To 22/2023-5110, jsou tak „nešťastné“, že skutečně mohou vzbuzovat pochybnost o tom, zda je senát nepodjatý pro rozhodování v trestní věci obžalovaného. Konkrétně jde o citace v odst. 58 a 61 (pozn. správně se jedná o odstavce 61 a 64) odůvodnění rozsudku ve věci T. a spol. Vrchní soud dále uvedl, že dalším pochybením rozsudku bylo, že nikde v odůvodnění (když výrok rozsudku skutkovou větu již neobsahoval) není zmínka o tom, že ve věci svědka L. je vedeno samostatné trestní řízení a o jeho vině nebylo dosud rozhodnuto. Vrchní soud tak uzavřel, že v projednávané věci existují okolnosti, jež vzbuzují pochybnosti o nestrannosti senátu Vrchního soudu v Praze ve složení JUDr. Kateřina Jonáková, Ph.D., JUDr. Kateřina Korečková, Ph.D. a JUDr. Pavel Zelenka. 6. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 3. 2025, sp. zn. 6 To 48/2024, podal v zákonné lhůtě stížnost státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen „státní zástupce“). 7. Státní zástupce v odůvodnění stížnosti dospěl k závěru, že proces utváření názoru senátu 6 To vrchního soudu završený jeho skutkovými a právními závěry ve věci sp. zn. 6 To 22/2023 nevede ve vztahu k obžalovanému k pochybnostem o nepodjatosti tohoto senátu ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. Státní zástupce odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. IV.ÚS 1340/22, z nějž vyplývá, že interpretace nemůže vést až k tomu, že soudům bude zúženo nebo omezeno rozhodování natolik, že by je vlastní rozhodnutí v jedné věci bez dalšího vyloučilo z rozhodování o jiné věci, byť propojených věcně (skutkovými okolnostmi) nebo personálně (osobami, proti nimž se řízení vede). Vrchní soud v Praze se v bodu 58 a 61 (pozn. správně se jedná o body 61 a 64) odůvodnění usnesení ze dne 10. 6. 2024, č. j. 6 To 22/2023-5110, přidržel při hodnoceních důkazů pevné skutkové vazby na tehdy projednávanou trestní věc. Žádným tehdy ani později zpochybnitelným způsobem se nevyjádřil po právní stránce, natož po stránce viny k jednání obžalovaného, nýbrž toliko hodnotil opatřené důkazy ve vztahu k tam stíhaným obžalovaným. Skutkový závěr vypovídá jen o tom, že v jiné trestní věci odsouzený T. spolupracoval s obžalovaným, že obžalovaný T. dosadil obžalovaného do společnosti HMT Prešov a že vrchní soud hodnotil výpověď obžalovaného H. Vrchní soud v souladu se svými povinnostmi reagoval na potřebu dosáhnout ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. důkazní úrovně umožňující rozhodnout. Naproti tomu vrchní soud se žádným proaktivním, aktivistickým nebo jinak excesivním způsobem jdoucím nad rámec souvislosti s obžalovaným T. nevyjadřoval k zásadním skutkovým a právním otázkám dotýkajících se obžalovaného. Nestalo se tak pochopitelně ani v rozsahu, který by měl zavdat příčinu pochybovat o způsobu jeho rozhodnutí do budoucna ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. Na žádném místě neučinil závěr, že se obžalovaný dopustil trestného činu, že se trestní stíhání proti obžalovanému vede důvodně atp. Ve vztahu k rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Meng v. Německo ze dne 16. 2. 2021, č. 1128/17 (jehož závěry byly následně potvrzeny i v rozhodnutí ve věci Mucha v. Slovensko ze dne 25. 11. 2021, č. 63703/19), dovodil, že komplexní hodnocení spočívající v popisu jednání obžalovaného, výkladu znaků objektivní a subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu a subsumpci jednání pod konkrétní znaky s tím, že jde o spáchání trestného činu, se soudy ve vztahu k obžalovanému zásadně vyhnuly, neboť zachovaly přiměřenou zdrženlivost. 8. Státní zástupce rovněž uvedl, že z praktických důvodů je někdy velmi obtížné až téměř nemožné jednoznačně skutkově oddělit v rozsáhlé trestní součinnosti jednání jednoho obžalovaného od jednání spoluobžalovaného, jehož věc byla z různých procesních důvodů vyloučena do samostatného řízení, a to proto, aby bylo vyhověno jakékoliv, byť náznakem uvedené zmínce o činnosti toho druhého. Do určité míry je pochopitelná opatrnost soudů, aby „nevhodnou zmínkou“ neporušili práva druhého, avšak nepochopené požadavky soudní judikatury vedou k nepřípustné pře opatrnosti. V této souvislosti státní zástupce poukázal na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Mucha v. Slovenská republika ze dne 25. 11. 2021 (stížnost č. 63703/19), v níž byl vyloučený spoluobžalovaný označen iniciálami. V související trestní věci tak soudy učinily dokonce ještě více anonymizujícím způsobem, a to písmeny XY. Z pochopitelných důvodů Městský soud v Praze i vrchní soud si byly vědomy toho, že trestní věc obžalovaného je vedena na podkladě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. 42 T 5/2022, samostatně a k tomu bylo nutno zaměřit a bylo zaměřeno přezkoumatelné hodnocení důkazů. Panuje-li proto až taková představa, že se téměř musí zabránit soudu vnímat,