11 Tz 25/2021 — Nejvyšší soud

11 Tz 25/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 8. 2021 Spisová značka:11 Tz 25/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:11.TZ.25.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Právní styk s cizinou Právo na spravedlivé soudní řízení Uznání a výkon cizozemských rozhodnutí Vyloučení soudce Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř. § 269 odst. 2 tr. ř. § 271 odst. 1 tr. ř. § 5 odst. 1 z. m. j. s. § 30 odst. 3 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 11. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tz 25/2021-96 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Durdíka a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Petra Škvaina, Ph.D., stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti České republiky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018, sp. zn. 8 To 189/2018, ve prospěch M. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. řádu t a k t o : I. Pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018, sp. zn. 8 To 189/2018, byl porušen zákon v neprospěch M. S., nar. XY, v ustanovení § 30 odst. 3, § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu, a v řízení jemu předcházejícím, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 4. 2018, sp. zn. 1 T 25/2018, byl porušen zákon v ustanoveních § 5 odst. 1 a § 268 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018, sp. zn. 8 To 189/2018, jakož i jemu předcházející usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 4. 2018, sp. zn. 1 T 25/2018, se zrušují. Současně se zrušují také veškerá další rozhodnutí na obě zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, s poukazem na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb., se neuznává na území České republiky rozsudek č. 1081/03.12.2013 Vysokého soudního a kasačního dvora, trestní oddělení, Rumunská republika, ze dne 3. 12. 2013, zn. 2816/1/2009, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Vysokého soudního a kasačního dvora - senátu ve složení pěti soudců č. 11 ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 672/1/2014, jímž byla M. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, v němž byl odsouzen jednak za trestný čin založení organizované zločinecké skupiny podle čl. 367 odst. 1 trestního zákona Rumunské republiky za použití čl. 5 odst. 1 trestního zákona Rumunské republiky, a dále za trestný čin účastenství na spáchání trestného činu vyzrazení informací určených pouze pro služební potřebu nebo neveřejných, ve formě pokračování, podle čl. 48 trestního zákona Rumunské republiky v návaznosti na čl. 304 odst. 1 trestního zákona Rumunské republiky, za použití čl. 35 odst. 1 trestního zákona Rumunské republiky a s poukazem na čl. 3 odst. 2 zákona č. 187/2012, oba s použitím čl. 38 trestního zákona Rumunské republiky o souběhu trestných činů, ve prospěch státu ve výši 10.470,- RON, neboť poskytnutí mezinárodní justiční spolupráce cizozemskému orgánu by bylo v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, jakož i právem na spravedlivý proces, které je třeba považovat za takovou zásadu právního řádu České republiky, na které je třeba bez výhrad trvat. O d ů v o d n ě n í : 1. M. S. byl rozsudkem č. 1081/03.12.2013 Vysokého soudního a kasačního dvora, trestní oddělení, Rumunská republika, ze dne 3. 12. 2013, zn. 2816/1/2009, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Vysokého soudního a kasačního dvora - senátu ve složení pěti soudců č. 11 ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 672/1/2014 (dále jen „rozhodnutí rumunského soudu“), uznán vinným jednak trestným činem založení organizované zločinecké skupiny podle čl. 367 odst. 1 trestního zákona Rumunské republiky za použití čl. 5 odst. 1 téhož zákona, a dále trestným činem spoluviny při spáchání trestného činu prozrazení tajných služebních nebo neveřejných informací ve formě pokračování podle čl. 48 trestního zákona Rumunské republiky v návaznosti na čl. 304 odst. 1, čl. 35 odst. 1 téhož zákona a s poukazem na čl. 3 odst. 2 zákona č. 187/2012, oba s použitím čl. 38 trestního zákona Rumunské republiky. Za uvedené trestné činy byl M. S. rozhodnutím rumunského soudu odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a osmi měsíců s tím, že mu byla současně uložena povinnost uhradit ve prospěch rumunského státu náklady vzniklé v průběhu trestního řízení ve výši 10.470 RON. 2. Jelikož M. S. dobrovolně nenastoupil výkon uloženého trestu odnětí svobody, vydal Městský soud v Bukurešti dne 27. 1. 2015 pod č. j. 2816/1/2009 evropský zatýkací rozkaz, na jehož základě bylo požádáno o jeho předání do Rumunské republiky k výkonu trestu. Městský soud v Praze o této žádosti usnesením ze dne 9. 11. 2017, sp. zn. Nt 2051/2017, rozhodl tak, že se M. S. pro výkon trestu nepředá, a to podle § 205 odst. 2 písm. b) zák. č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. m. j. s.“). K výzvě Městského soudu v Praze učiněné podle § 215 odst. 1 z. m. j. s. následně požádal Městský soud v Bukurešti o to, aby Městský soud v Praze rozhodl o uznání a výkonu výše citovaného rozhodnutí rumunského soudu na území České republiky. Řízení o uznání a výkon cizozemského rozhodnutí v části týkající se nepodmíněného trestu odnětí svobody bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 T 1/2018. Souběžně bylo u Obvodního soudu pro Prahu 4 zahájeno řízení o uznání a výkon identického cizozemského rozhodnutí v části týkající se uloženého peněžitého plnění, které bylo následně usnesením tohoto soudu postoupeno Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu věcně a místě příslušnému, kde bylo nadále vedeno pod sp. zn. 1 T 25/2018. 3. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 71 T 1/2018, bylo podle § 306 odst. 1 z. m. j. s. rozhodnuto v části týkající se nepodmíněného trestu odnětí svobody o uznání a vykonání rozhodnutí rumunského soudu na území České republiky. M. S. následně podal proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 14 To 79/2018, podle § 256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné. Proti tomuto rozhodnutí následně podal M. S. ústavní stížnost, na jejímž podkladě bylo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 14 To 79/2018, zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. II. ÚS 3822/18. Ústavní soud ve svém nálezu shledal, že citovaným usnesením Vrchního soudu v Praze bylo porušeno právo M. S. na spravedlivý proces podle č. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a to v důsledku nevypořádání všech jeho konkrétních námitek, které by mohly způsobovat, že uznávané rozhodnutí rumunského soudu by mohlo být v rozporu se zásadami právního řádu České republiky, na kterých je třeba bez výhrady trvat. 4. V obnoveném odvolacím řízení byl posléze rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. 14 To 79/2018, napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 71 T 1/2018, podle § 308 odst. 2 písm. a) z. m. j. s. zrušen a zároveň bylo rozhodnuto o tom, že se z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 z. m. j. s. rozhodnutí rumunského soudu na území České republiky neuznává. Vrchní soud v Praze své rozhodnutí odůvodnil skutečností, že řízení vedené v Rumunsku bylo zatíženo vadami, které vedly k porušení práva M. S. na spravedlivý proces, v důsledku čehož uznání rozhodnutí rumunského soudu na území České republiky nepřichází v úvahu. 5. Samostatné řízení o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí v části týkající se uloženého peněžitého plnění vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo ukončeno usnesením jmenovaného soudu ze dne 20. 4. 2018, sp. zn. 1 T 25/2018, jímž bylo pod bodem I. podle § 268 odst. 1 z. m. j. s. za použití § 261 odst. 1 písm. c), odst. 2 a § 265 téhož zákona uznáno rozhodnutí rumunského soudu, kterým byla M. S. uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, v němž byl odsouzen za trestný čin, ve prospěch státu ve výši 10.470 RON, tj. ke dni 3. 12. 2013 v přepočtu částka 64.421 Kč. Pod bodem II. citovaného usnesení pak bylo obvodním soudem podle § 268 odst. 1 z. m. j. s. rozhodnuto tak, že se uznané rozhodnutí vykoná a