11 Tz 51/2022 — Nejvyšší soud

11 Tz 51/2022 citace  Název judikátu:stížnost pro porušení zákona Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 7. 2022 Spisová značka:11 Tz 51/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:11.TZ.51.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Uznání a výkon cizozemských rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř. § 269 odst. 2 tr. ř. § 270 odst. 1 tr. ř. § 278 z. m. j. s. § 279 z. m. j. s. § 285 odst. 1 z. m. j. s. § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D EU Zveřejněno na webu:4. 10. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tz 51/2022-109 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 7. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Durdíka a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Moniky Staniczkové stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 6 To 297/2019, ve prospěch I. G., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2, § 270 odst. 1, § 274 odst. 3 písm. a) tr. řádu t a k t o : I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 11. 2019, č. j. 6 To 297/2019-87, byl porušen zákon v neprospěch I. G., nar. XY v XY, v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu a v řízení jemu předcházejícím byl usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 4. 2019, č. j. 23 Nt 21301/2018-25, porušen zákon v ustanoveních § 278, § 279 a § 285 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů. II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 11. 2019, č. j. 6 To 297/2019-87, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 4. 2019, č. j. 23 Nt 21301/2018-25, se zrušují v celém rozsahu. Současně se zrušují také veškerá další rozhodnutí na obě zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Okresnímu soudu v Teplicích se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : 1. Odsouzený I. G. byl rozsudkem Rechtbank van eerste aanleg Oost-Vlaanderen, afdelig Gent, 28ste kamer (stafzaken), Belgické království (tj. rozsudkem Soudu první instance pro Východní Flandry, oddělení Gent, komora G28 - trestní věci) ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. GE-55.F1.8954/14, který nabyl právní moci dne 2. 1. 2017, uznán vinným trestným činem zločinného spolčení podle odstavce 324 bis belgického trestního zákoníku a obchodu s lidmi podle odstavce 77 bis a odstavce 80 belgického zákona ze dne 15. 12. 1980 o vstupu na území, pobytu, ubytování a odstranění cizinců a za to odsouzen jednak k trestu odnětí svobody ve výměře 42 měsíců, dále k peněžitému trestu ve výši 96.000 euro a k propadnutí (konfiskaci) části majetku ve výši 12.906 euro. Podle skutkových zjištění Rechtbank van eerste aanleg Oost-Vlaanderen, afdelig Gent, 28ste kamer se odsouzený předmětné trestné činnosti – stručně vyjádřeno - dopustil tím, že se ve spojení s albánskou organizací v období měsíce prosince roku 2014 podílel na opakovaném nelegálním převozu osob z Belgie na území Velké Británie. 2. Dne 13. 4. 2018 byla Okresnímu soudu v Teplicích doručena žádost Parket van de rechtbank van eerste aanleg Oost-Vlaanderen, afdeling Gent (tj. Státního zastupitelství při soudu první instance pro Východní Flandry, oddělení Gent) jako příslušného orgánu Belgického království, o zajištění výkonu konfiskace části majetku odsouzeného I. G., která byla pravomocně uložena rozsudkem Rechtbank van eerste aanleg Oost-Vlaanderen, afdelig Gent, 28ste kamer (stafzaken), Belgické království, ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. GE-55.F1.8954/14. Podle bodu i) 1.1 citovaného osvědčení (uvedeného v článku 4 rámcového rozhodnutí Rady 2006/783/SVV o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci) byla celková částka, na níž byl příkaz ke konfiskaci vydán, vymezena jako peněžní pokuta ve výši 96.000 euro a propadnutí majetku v hodnotě 12.906 euro, celkem tedy 108.906 euro. 3. Usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 23 Nt 21301/2018, bylo rozhodnuto tak, že v řízení o uznání a výkonu rozhodnutí podle § 278 a násl. zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen „z. m. j. s.“) se podle § 285 odst. 1 z. m. j. s. uznává na území České republiky rozhodnutí Rechtbank van eerste aanleg Oost-Vlaanderen, afdelig Gent, 28ste kamer (stafzaken), Belgie, ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. GE-55.F1.8954/14, které nabylo právní moci dne 2. 1. 2017, jímž byl I. G. uznán vinným pro skutek, který by byl na našem území posouzen jako zločin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku a kterým byl odsouzenému uložen peněžitý trest ve výši 96.000 euro a trest propadnutí majetku 12.906 euro, neboť se jedná o výnosy z trestné činnosti. Současně bylo rozhodnuto o tom, že se uznané rozhodnutí Rechtbank van eerste aanleg Oost-Vlaanderen, afdelig Gent, 28ste kamer (stafzaken), Belgie, ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. GE-55.F1.8954/14, na území České republiky vykoná, když výše peněžní částky určené ke konfiskaci byla ke dni vydání uznaného rozhodnutí stanovena částkou 2.942.640,12 Kč. Proti tomuto usnesení Okresního soudu v Teplicích podal jednak I. G. prostřednictvím své obhájkyně a jednak jeho manželka, I. G., prostřednictvím stejné advokátky coby zmocněnkyně stížnost, o kterých bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 6 To 297/2019, rozhodnuto tak, že se stížnost I. G. podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná zamítá, zatímco stížnost I. G. byla podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítnuta jako podaná osobou neoprávněnou. 4. Dne 5. 4. 2022 podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 6 To 297/2019, jímž byly zamítnuty stížnosti I. G. a I. G. proti usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 23 Nt 21301/2018, kterým bylo rozhodnuto podle § 285 odst. 1 z. m. j. s. o uznání a výkonu na území České republiky výše citovaného rozhodnutí Rechtbank van eerste aanleg Oost-Vlaanderen, afdelig Gent, 28ste kamer (stafzaken), Belgie, ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. GE-55.F1.8954/14, které nabylo právní moci dne 2. 1. 2017, stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch I. G. Ministr spravedlnosti v rámci odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona primárně poukázal na skutečnost, že byť Okresní soud v Teplicích v odůvodnění svého usnesení ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 23 Nt 21301/2018, provedl analýzu naplnění jednotlivých podmínek pro uznání a výkon rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie na území České republiky, hned v několika ohledech neučinil správný závěr, v důsledku čehož se celé jeho rozhodnutí stalo nezákonným. Na rozpor rozhodnutí Okresního soudu v Teplicích se zákonem přitom následně v rámci stížnostního řízení nezareagoval ani Krajský soud v Ústí nad Labem, který svým usnesením ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 6 To 297/2019, stížnost I. G. jako nedůvodnou zamítl, čímže se dotčené usnesení okresního soudu stalo, a to i přes jeho nezákonnost, pravomocným. 5. Ministr spravedlnosti předně poukázal na absenci českého překladu rozhodnutí Rechtbank van eerste aanleg Oost-Vlaanderen, afdelig Gent, 28ste kamer (stafzaken), Belgie, ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. GE-55.F1.8954/14, o jehož uznání a výkon se v této věci jedná, v důsledku čehož není nikterak zřejmé, jakým způsobem okresní soud porovnal, zda obsah doručeného osvědčení belgického orgánu odpovídá obsahu belgického odsuzujícího rozsudku, tedy nakolik eventuálně existuje fakultativní důvod neuznání cizozemského rozhodnutí podle § 284 odst. 5 z. m. j. s. a je tedy dán důvod pro další komunikaci s příslušným orgánem Belgického království. Již ze samotného osvědčení přitom plynou určité pochybnosti o právním režimu dopadajícím na požadavek belgické strany, když v bodě h) 1.1 písm. a) citovaného osvědčení je belgickou stranou uvedeno, že v rámci domovní prohlídky provedené dne 24. 11. 2015 v bydlišti I. G. došlo k zajištění hotovosti ve výši 720 euro a 857.000 Kč, která byla následně uložena u ČNB. V bodě i) 1.1 daného osvědčení je pak uvedeno, že se belgický příkaz ke konfiskaci týká peněžité částky 750 euro a 857.000 Kč s tím, že byla-li později nalezena další finanční částka, žádá se o její zabavení s přihlédnutím ke konfiskaci a její předání belgickému státu. Celková částka, na níž byl příkaz ke konfiskaci vydán, je v této části osvě