15 Tdo 1330/2018 — Nejvyšší soud

15 Tdo 1330/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 2. 2019 Spisová značka:15 Tdo 1330/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:15.TDO.1330.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Postoupení věci Dotčené předpisy:§ 20 odst. 1 předpisu č. 6/2002Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 4. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 15 Tdo 1330/2018-1070 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl ve velkém senátě trestního kolegia v neveřejném zasedání konaném dne 27. 2. 2019 v trestní věci obviněných K. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a P. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 3 T 182/2012, o dovoláních obviněných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 6 To 100/2016, která byla postoupena velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu k rozhodnutí usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 6 Tdo 968/2018-I., takto: Senátu č. 6 Nejvyššího soudu se přikazuje, aby věc znovu projednal a rozhodl, protože nejsou splněny podmínky § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 3 T 182/2012, byli obvinění K. B. a P. B. uznáni vinnými: obviněný K. B. pod bodem I. výroku pokračujícím zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, obviněný P. B. pod bodem II. výroku přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byli odsouzeni: obviněný K. B. podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců, podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby podle svých sil vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem; obviněný P. B. podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců, podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby podle svých sil vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost nahradit škodu poškozené S. B., a to obviněnému K. B. v částce 224 814,80 Kč a P. B. v částce 26 917,80 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný K. B. pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a obviněný P. B. přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku dopustili tím, že: I. obviněný K. B. sám - dne 21. 1. 2011 uzavřel se svou babičkou S. B., nar. XY, darovací smlouvu datovanou dnem 20. 1. 2011, na základě které S. B. darovala obviněnému bytovou jednotku č. XY v budově č. p. XY na stavební parcele č. XY v katastrálním území XY, okres XY, v hodnotě 550 000 Kč, přičemž věděl, že její podpis bude ověřován pracovnicí Městského úřadu v XY a dále bude proveden vklad u Katastrálního úřadu pro XY, Katastrální pracoviště XY, - dne 21. 1. 2011 si ponechal na svůj účet převést od své babičky S. B., nar. XY, na základě příkazu pro banku podepsaného S. B., který byl realizován dne 25. 1. 2011, odkup 121 890 ks podílových fondů Sporoinvestu OPF, přičemž získané finanční prostředky z tohoto odkupu ve výši 224 814,80 Kč byly na základě téhož příkazu převedeny na účet č. XY, vedený u mBank, BRE Bank S. A., XY, jehož majitelem je obviněný, přičemž těchto jednání se dopustil přesto, že si byl vědom toho, že její závažný zdravotní stav vylučuje schopnost činit právní úkony, svobodně se o své vůli rozhodovat, jakož i posoudit následky svého jednání, neboť poškozená v rozhodné době trpěla Alzheimerovou chorobou, a tuto skutečnost nesdělil před příslušnými orgány a bankou, a tímto jednáním zkrátil majetek S. B., nar. XY, nejméně o 774 814,80 Kč a obohatil sebe, II. obviněný P. B. sám dne 26. 1. 2011 byl přítomen ověření podpisu své matky S. B., nar. XY, na plné moci, na základě které byl zplnomocněn k umoření její vkladní knížky č. XY, vedené Českou spořitelnou, a. s., pobočka XY, na jméno S. B., se zůstatkem 26 917,80 Kč, a následně dne 27. 1. 2011 na základě takto získané plné moci podal v pobočce České spořitelny v XY návrh na umoření vkladní knížky a převedení celého zůstatku na účet č. XY, vedený u mBank, BRE Bank, S. A., XY, jehož majitelem je obviněný K. B., takže celá částka byla na základě jeho pokynu převedena dne 8. 4. 2011, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že si byl vědom toho, že její závažný zdravotní stav vylučuje schopnost činit právní úkony, svobodně se o své vůli rozhodovat, jakož i posoudit následky svého jednání, neboť poškozená v rozhodné době trpěla Alzheimerovou chorobou, a tuto skutečnost nesdělil zaměstnankyni Městského úřadu v XY, která prováděla ověření podpisu, a následně bance, a tímto jednáním se neoprávněně obohatil na úkor S. B., nar. XY, nejméně o částku 26 917,80 Kč. 3. Proti označenému rozsudku podali oba obvinění odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 6 To 100/2016, byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen ve výroku o náhradě škody týkající se obou obviněných a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému K. B. uložena povinnost vydat bezdůvodné obohacení v částce 224 814,80 Kč oprávněným dědicům podle výsledků dědického řízení po pozůstalé S. B., narozené dne XY a zemřelé dne 27. 4. 2016, a obviněnému P. B. uložena povinnost vydat bezdůvodné obohacení v částce 26 917,80 Kč oprávněným dědicům podle výsledků dědického řízení po pozůstalé S. B., narozené dne XY a zemřelé dne 27. 4. 2016. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 6 To 100/2016, podali obvinění K. B. a P. B. prostřednictvím společného obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v nichž odkázali na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř. Shodně namítli, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku, že v tomto rozsudku je některý výrok neúplný nebo úplně chybí a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. 5. Obvinění předeslali, že rozsudek odvolacího soudu napadají především pro vadu spočívající v tzv. extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudů. Dále rozvedli důvody, pro které skutková zjištění nebyla podle nich dostatečně podložena, soud prvního stupně, který zamítl jimi učiněné důkazní návrhy, se nevypořádal s jejich obhajobou, vzniklé pochybnosti vykládal v jejich neprospěch a důkazy hodnotil způsobem odporujícím základním zásadám trestního řízení. 6. Dovolatelé nesouhlasili ani s právním posouzením činu, jímž byli uznáni vinnými. Měli za to, že odvolací soud hodnotil stíhané jednání podle jiného ustanovení trestního zákoníku, když v odůvodnění svého rozhodnutí dovodil, že se obviněný K. B. dopustil zločinu zpronevěry. Dále se domnívali, že se soud prvního stupně ani náznakem nezabýval účelem finančních operací a tím, v čí prospěch byly finanční prostředky převedeny. Tato skutečnost má vliv na zjištění domnělé škody, resp. bezdůvodného obohacení. Obviněný P. B. pečoval v rozhodné době o poškozenou a částka z údajného bezdůvodného obohacení byla využita jako kauce a záloha pro odborné zdravotnické zařízení. 7. Nesprávné právní posouzení skutku spatřovali obvinění i v tom, že se soudy důsledně nevypořádaly s aplikací principu ultima ratio. Vyjádřili přesvědčení, že předmětná trestní věc je následkem vyústění příbuzenských neshod a snahy dosáhnout na majetek poškozené. 8. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. odůvodnili tím, že v napadeném rozhodnutí chybí výrok, jímž mělo být rozhodnuto o jejich odvoláních nad rámec těch částí napadeného rozsudku soudu prvního stupně, které byly rozsudkem odvolacího soudu zrušeny, tj. výroky o náhradě škody. Tímto rozhodnutím proto odvolací soud podle jejich názoru fakticky nerozhodl o odvoláních, která směřovala do výroků o vině a trestu. 9. Závěrem obvinění shodně navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsud