20 Cdo 1173/2025 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1173/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 11. 2025 Spisová značka:20 Cdo 1173/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.1173.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Promlčení Splatnost pohledávky Exekuce Dotčené předpisy:§ 408 odst. 1 obch. zák. § 401 obch. zák. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1173/2025-379 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci žalobce P. Z., zastoupeného Mgr. Markem Dejmkem, advokátem se sídlem v Plzni, Perlová 68/7, proti žalované IFIS investiční fond, a. s., se sídlem v Brně, Trnitá, Čechyňská 419/14a, identifikační číslo osoby 24316717, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, o popření pohledávky přihlášené v exekučním řízení, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 9 C 31/2021, o dovoláních žalobce a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. března 2024, č. j. 18 Co 281/2023-306, takto: I. Dovolání žalobce a žalované se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1/ Ve shora specifikované věci Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 6. 3. 2024, č. j. 18 Co 281/2023-306, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Domažlicích (dále „soud prvního stupně“) ze dne 2. 10. 2023, č. j. 9 C 31/2021-256, ve výroku I, jímž soud prvního stupně určil, že pohledávka žalované společnosti ve výši 8 356 819,04 Kč přihlášená k uspokojení do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem Mgr. Ing. Jiřím Proškem, Exekutorský úřad Plzeň-město (dále „exekutor“), pod sp. zn. 134 EX 17390/11 (dále „exekuce“), byla přihlášena po právu do výše 2 000 000 Kč a v tomto rozsahu náleží do skupiny podle § 337c odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“). Zároveň odvolací soud výše označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II až IV tak, že pohledávky žalované přihlášené do téže exekuce ve výši 1 072 039,98 Kč coby část jistiny, ve výši 1 766 885,90 Kč coby smluvní úrok z úvěru a ve výši 3 517 893,16 Kč coby smluvní úrok z prodlení „nejsou po právu“ (výrok II rozsudku odvolacího soudu); ve výrocích III a IV rozhodl o náhradě nákladů řízení. 2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil, že žalovaná z pozice postupníka oprávněně přihlásila do exekuce pohledávku ze smlouvy o kontokorentním úvěru č. 622/02/LCD (dále „úvěrová smlouva“), uzavřené dne 29. 4. 2002 ve znění dodatků 1 až 14 a Všeobecných podmínek mezi původním věřitelem Českou spořitelnou a. s. a obligačním podnikajícím dlužníkem Z. Š. ve výši jistiny 3 072 039,98 Kč, na níž se vztahovalo zajištění zástavním právem pouze v rozsahu 2 000 000 Kč (Smlouva o zastavení nemovitostí byla pod č. N/622/02/LCD uzavřena účastníky úvěrové smlouvy dne 29. 4. 2002 - dále „zástavní smlouva“). Skutečnost, že přihlášená pohledávka nebyla v insolvenčním řízení popřena a seznam přihlášených pohledávek může po skončení insolvenčního řízení sloužit jako exekuční titul, nemá na řízení o odporové žalobě vliv. Správně byl rovněž soudem prvního stupně vyložen rozpor mezi vůlí stran projevené v zástavní smlouvě oproti zápisu provedenému v katastru nemovitostí, kam byla zapsána dvě zástavní práva ve prospěch právního předchůdce žalované, a to zástavní právo smluvní ve výši 2 000 000 Kč a zástavní právo smluvní pro zajištění budoucích pohledávek až do výše 3 000 000 Kč, které se však na popřenou pohledávku nevztahuje, což žalovaná ani nezpochybňovala. Ačkoli zástavní smlouva „nabízí několik možných výkladů“, tato skutečnost „nemůže jít k tíži žalobce, nýbrž žalované“. Katastrální úřad zapsal do katastru nemovitostí „maximální výši zajištění 2 000 000 Kč“, přičemž správnost takového zápisu (jeho soulad s projevenou vůlí v zástavní smlouvě) si měl ověřit právní předchůdce žalované. Žalovaná do exekuce nepřihlásila řádně pohledávku ze smluvního úroku z prodlení v rozsahu 11 % z dlužné částky, neboť neuvedla, za jaké období úrok vyčíslila, což činí přihlášku takové pohledávky nepřezkoumatelnou. 3/ Odvolací soud k námitce promlčení přihlášené pohledávky (pohledávek) neakceptoval názor žalobce, že jsou-li dodatky úvěrové smlouvy tzv. kumulativní novací, nemá to vliv na běh desetileté promlčecí doby podle § 408 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obch. zák.“), která by v posuzované věci běžela od splatnosti původního závazku (28. 4. 2003), takže by byla v době přihlášení do insolvenčního řízení (27. 8. 2013) promlčena. Bylo by v rozporu se zásadou smluvní volnosti, pokud by smluvní strany neměly možnost prodloužit splatnost celkově o více než deset let. Správně bylo odkázáno na ustanovení § 392 odst. 1 obch. zák., z něhož plyne, že počátek promlčecí doby není vázán na vznik závazku, ale jeho splatnost, která zde byla smluvně prodloužena až do 11. 6. 2011, tudíž od 12. 6. 2011 počala běžet čtyřletá subjektivní promlčecí doba (§ 397 odst. 1 obch. zák.), která uplynula 12. 6. 2015, a proto byla pohledávka přihlášena v insolvenčním řízení včas. 4/ Výroky II až IV rozsudku soudu prvního stupně změnil odvolací soud „z formálních důvodů“, neboť v řízení podle § 267a o. s. ř. soud neodmítá pohledávky přihlášené k rozvrhu výtěžku nebo jinak uspokojované při výkonu rozhodnutí, ale určuje, že pohledávky, u kterých byla popřena pravost, výše, skupina nebo pořadí, nejsou po právu (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2023, sp. zn. 21 Cdo 2955/2022). Po stránce věcné jinak soud správně uzavřel, že tyto pohledávky „nemohly být v probíhající exekuci přihlášeny k uspokojení“. 5/ Proti rozsudku odvolacího soudu („do jeho všech výroků“) podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezila tak, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a současně napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, přičemž důvodem dovolání je skutečnost, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 6/ Dovolatelka vylíčila v bodu II dovolání skutkový stav věci a zdůraznila, že ke dni konání exekuční dražby (27. 8. 2019) činila celková výše její do exekuce přihlášené pohledávky částku 8 356 819,04 Kč, z toho na jistině 3 072 039,98 Kč, na smluvním úroku z úvěru 1 766 885,90 Kč a na smluvním úroku z prodlení 3 517 893,16 Kč. Původní věřitel (Česká spořitelna a. s.) smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2015 postoupil pohledávky z úvěrové smlouvy žalované. Vyjádřila nesouhlas se závěrem odvolacího soudu ohledně zápisu zástavního práva do katastru nemovitostí, „neboť zástavní právo se vztahuje vždy na příslušenství, bez výslovného uvedení“. Jelikož u zástavního práva uplatněného žalovanou nebylo sjednáno jeho omezení „do výše“, pak takové omezení nelze dovodit, a to ani se zřetelem k materiální publicitě zápisu zástavního práva v katastru nemovitostí; zde zapsaná částka 2 000 000 Kč by se musela týkat pouze „omezení výše její jistiny, nikoli příslušenství“, k čemuž dovolatelka odkázala na znění § 153 odst. 2 a § 155 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“) a na § 11 odst. 4 „katastrální vyhlášky“ č. 26/2007 Sb., účinné v době zřizování zástavních práv žalobcem. „Problematika nesouladu zápisu zástavního práva a aktuálním stavem“, jakož i „problematika zápisu zástavního práva ve výši“, případně „pro pohledávky ve výši“ či „zástavní právo do výše“ nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. 7/ Žalovaná rovněž nesouhlasí s právním hodnocením soudů obou stupnů v případě řádně nepřihlášeného smluvního úroku z prodlení ve výši 11 % z dlužné jistiny, je-li z textu „části přihlášky“ a z doložených listin (postupní smlouvy) zjistitelné „období, za které je příslušenství požadováno“. Právě „přílišný formalismus“ ve spojení s „nároky na přihlášku“, k němuž se soudy obou stupňů uchýlily „v případě přezkumu řádnosti přihlášky pohledávky dle ustanovení § 336f o. s. ř.“, nebyl v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešen. 8/ Rozsudek odvolacího soudu (jeho výrok I) napadl rovněž žalobce dovoláním, neboť „se neztotožňuje s právním hodnocením věci odvolacím soudem“, že pohledávka žalované byla přihlášena po právu ve výši 2 000 000 Kč, zmínil-li dovolatel v této souvislosti řešení otázky promlčení pohledávky žalované. Podle jeho názoru byla přihlášená pohledávka promlčena, protože úvě