20 Cdo 139/2020 — Nejvyšší soud

20 Cdo 139/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 2. 2020 Spisová značka:20 Cdo 139/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.139.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Společné jmění manželů Dotčené předpisy:§ 732 předpisu č. 89/2012Sb. § 42 předpisu č. 120/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:14. 4. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1213/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 139/2020-402USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného F. Š., narozeného dne XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Fialovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pekařská č. 13, proti povinnému J. Š., narozenému dne XY, bytem XY, za účasti manželky povinného P. Š., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Tomášem Pelíškem, advokátem se sídlem v Brně, Bašty č. 8, pro 2 600 000 Kč s příslušenstvím, o návrhu manželky povinného na částečné zastavení exekuce, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 96 Nc 4204/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu Brně ze dne 1. srpna 2019, sp. zn. 20 Co 370/2018-377, t a k t o: I. Dovolání oprávněného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Brně usnesením ze dne 9. května 2018, č. j. 96 Nc 4204/2007-349, ve znění opravného usnesení ze dne 30. července 2018, č. j. 96 Nc 4204/2007-360, částečně zastavil exekuci vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 96 Nc 4204/2007 z důvodu podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) a odst. 4 o. s. ř., pro uvedené exekuční příkazy: č. j. 107 EX 624/07-286, ze dne 18. února 2015, exekuce prodejem nemovitých věcí manželky povinného, v k. ú. XY, č. j. 107 EX 624/07-287, ze dne 18. února 2015, exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech manželky povinného, v k. ú. XY, č. j. 107 EX 624/07-288, ze dne 18. února 2015, exekuce prodejem nemovitých věcí manželky povinného, v k. ú. XY, č. j. 107 EX 624/07-289, ze dne 18. února 2015, exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech manželky povinného, v k. ú. XY, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Soud dospěl k závěru, že provádění exekuce uvedenými exekučními příkazy není přípustné, protože dluh vymáhaný v tomto exekučním řízení vznikl před uzavřením manželství a nepatřil tedy do společného jmění manželů - dále též jen „SJM“. Vzhledem k tomu, že společné jmění povinného a jeho manželky vzhledem k předmanželské smlouvě ani nevzniklo a každý z manželů za podmínek stanovených předmanželskou smlouvou nabýval majetek do svého výlučného vlastnictví, majetek manželky povinného tak není možné postihnout. Jelikož v době vzniku pohledávky předmanželská smlouva neexistovala a k jejímu uzavření a následně sňatku došlo až cca dva roky po vzniku závazku, obsah předmanželské smlouvy nemohl být věřiteli v okamžiku vzniku závazku znám a nebyl tedy ani možný souhlas věřitele s touto smlouvou zužující rozsah SJM. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. srpna 2019, sp. zn. 20 Co 370/2018-377, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že exekuce je vedena pro výlučný dluh povinného, vzniklý před uzavřením manželství povinného a jeho manželky, a tudíž nelze postihnout předmětné nemovité věci ve výlučném vlastnictví manželky povinného. K námitce oprávněného, že v daném případě je možná i aplikace zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů - dále též jen „o. z.“, soud uvedl, že vznikla-li předmětná pohledávka za účinnosti jiného právního předpisu, který neumožňoval postih majetku ve společném jmění manželů, případně majetku manžela povinného, pro pohledávku, která vznikla před uzavřením manželství, přijetím nového právního předpisu nemůže být věřiteli založeno nové právo, které mu v době vzniku pohledávky nepříslušelo. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, ve kterém namítá, že v době, kdy byly nemovité věci manželky povinného postiženy, platila právní úprava dle ust. § 42 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „ex. řád“, umožňující postihovat SJM i pro dluhy vzniklé jen jednomu z manželů před uzavřením manželství, a soudní exekutor tak při vymáhání pohledávky oprávněného postupoval zcela legitimně a v souladu s platnou právní úpravou. Dále má dovolatel za to, že při postihu SJM je ustanovení § 732 o. z. použitelné i pokud jde o výlučný dluh manžela povinného, jenž vznikl před účinností o. z. v dosud zahájených řízení. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále též jen „o. s. ř“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. Podle ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř. je-li výkonem rozhodnutí postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení výkonu rozhodnutí. O tom musí být soudem poučen. V projednávané věci byla exekuce na majetek povinného nařízena usnesením Městského soudu v Brně ze dne 8. srpna 2007, č. j. 96 Nc 4204/2007-8, k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 2 600 000 Kč s příslušenstvím na základě směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Brně, č. j. 3 Sm 431/2004-22, ze dne 28. ledna 2005, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. května 2007, č. j. 4 Cmo 68/2007-126, jenž byl vydán na základě směnek vlastních, kdy výstavcem byla společnost EURAC, a.s., ve prospěch oprávněného, tyto podepsal per aval povinný a byly vystaveny dne 3. května 2004. Manželství povinného bylo uzavřeno dne 29. července 2006. Nejvyšší soud již dříve uvedl (srov. například usnesení ze dne 23. srpna 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016, usnesení ze dne 2. května 2017, sp. zn. 20 Cdo 1786/2017, nebo usnesení ze dne 12. března 2019, sp. zn. 20 Cdo 502/2019), že v zásadě platí, že „zvláštním právním předpisem“ ve smyslu ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř., na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného postižen ve větším rozsahu, je právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem exekuce (soudního výkonu rozhodnutí). Z výše uvedeného vyplývá, že pro posouzení, zda byl postižen majetek ve společném jmění či majetek manžela povinné ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, je tedy rozhodující hmotněprávní stav účinný ke dni vzniku samotného závazkového právního vztahu. Právní skutečností hmotného práva, od níž se odvíjejí vztahy mezi oprávněným, povinným a manželkou povinného, včetně výčtu právních skutečností, při jejichž naplnění by se manželka povinného mohla s úspěchem domoci zastavení exekuce podle ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř., je tedy právní a skutková situace, která byla v době vystavení směnek (dne 3. května 2004). Právě tato totiž dává základ pro vznik jejich vzájemných práv a povinností podle hmotného práva, když tato práva a povinnosti lze z pohledu manželky povinného nyní realizovat pouze uplatněním procesněprávního návrhu na zastavení exekuce podle ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř. Jiný výklad by vedl k tomu, že by manželka povinného pro případ, že se chce domoci zastavení exekuce, již v době uzavření zmíněné smlouvy mezi oprávněným a povi