20 Cdo 1655/2025 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1655/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2025 Spisová značka:20 Cdo 1655/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.1655.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Žaloba vylučovací (excindační) Dotčené předpisy:§ 336h odst. 2 o. s. ř. § 336h odst. 4 o. s. ř. § 68 odst. 4 předpisu č. 120/2001 Sb. § 336j odst. 5 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 11. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 13.12.2025II.ÚS 3669/25 Martin Smolek Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1655/2025-158 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobce T. H., zastoupeného JUDr. Vojtěchem Slówikem, advokátem se sídlem v Praze 10, Soumarská 974/3, proti žalované J. U., o žalobě o vyloučení pohledávek z exekuce vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 75/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2025, č. j. 17 Co 458/2024-114, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 27. 8. 2024, č. j. 11 C 75/2024-61, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal rozhodnutí, že z exekuce vedené podle pověření soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského, Exekutorský úřad Beroun, vydaného Obvodním soudem pro Prahu 4 dne 7. 11. 2017 pod č. j. 67 EXE 3353/2017-14, se vylučují: - finanční prostředky žalobce ve výši 350 000 Kč z jemu postoupené pohledávky ve výši 350.000 Kč, složené v hotovosti O. R. jako část dražební jistoty do dražebního jednání konaného dne 15. 11. 2022 podle dražební vyhlášky ze dne 11. 10. 2022, č. j. 015 EX 1289/17-488, a stižené exekučním příkazem soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského ze dne 19. 12. 2022, č. j. 015 EX 1289/17-526, k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, a - finanční prostředky žalobce ve výši 500 000 Kč z jemu postoupené pohledávky skládající se z částky ve výši 150 000 Kč, zaslané z účtu J. S. za O. R., a z částky ve výši 350 000 Kč, složené v hotovosti O. R. jako část dražební jistoty do dražebního jednání konaného dne 15. 11. 2022 podle dražební vyhlášky ze dne 11. 10. 2022, č. j. 015 EX 1289/17-488, a stižené exekučním příkazem soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského ze dne 5. 1. 2023, č. j. 015 EX 1289/17-542, k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky. 2. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, že pohledávka na vrácení složené dražební jistoty vyplývá z veřejnoprávního vztahu. Nárok dražitelů, kterým nebyl udělen příklep, na vrácení složené jistoty je založen ustanovením § 336j odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“, ve spojení s § 52 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále též „e. ř.“, a ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (usnesení ze dne 9. 2. 2005, č. j. 1 Afs 38/2004-140, rozsudek ze dne 24. 1. 2013, č. j. 4 As 72/2012-52, 2854/2013 Sb. NSS) a Ústavního soudu (usnesení ze dne 13. 6. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1469/17) ji nelze platně postoupit, neboť soukromoprávním úkonem, jakým je smlouva o postoupení pohledávky, nelze měnit obsah ani subjekty veřejnoprávního vztahu. Smlouva o postoupení této pohledávky uzavřená mezi O. R. jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem je proto pro rozpor se zákonem absolutně neplatná ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ či „o. z.“), neboť postoupení veřejnoprávní pohledávky by zjevně narušovalo veřejný pořádek. Pohledávku na vrácení složené dražební jistoty nelze ztotožňovat ani zaměňovat s (případnou) pohledávkou na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem soudního exekutora. Nadto předmětem samotné smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka na vrácení jistoty vůči soudnímu exekutorovi, nikoli pohledávka na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem soudního exekutora. Závěr, že žalobce není k vyloučení pohledávky aktivně věcně legitimován, protože na něj tato veřejnoprávní pohledávka nemohla být platně postoupena, je proto správný. Zabývat se dalšími tvrzeními a důkazními návrhy účastníků (např. ohledně toho, z jakých zdrojů pocházely dotčené finanční prostředky složené jako dražební jistota a zda soudní exekutor postupoval správně, když vydal exekuční příkaz) by bylo nadbytečné. 3. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním s tím, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Uvedl, že soudní exekutor nevrácením složené jistoty po skončení dražebního jednání paní O. R. porušil § 336i odst. 6 o. s. ř., zároveň těží z protiprávního stavu, který vyvolal, což jako zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. nesmí požívat právní ochrany. Exekutor není oprávněn zadržovat dražební jistotu složenou paní R. Jmenovaná následně postoupila svou pohledávku za exekutorem třetí osobě (dovolateli), což také exekutorovi řádně oznámila. Soudní exekutor pak zkonstruoval pohledávky povinného vůči O. R. a vůči J. S. a pohledávku povinného vůči soudnímu exekutorovi, a to s neprokázaným tvrzením, že prostředky představující dražební jistotu jsou finančními prostředky povinného. Jde však o neexistentní pohledávky povinného, a proto je ani v exekučním řízení nelze postihnout. Exekuční příkazy, jimiž soudní exekutor tyto finanční prostředky sepsal do exekuce jako majetek povinného, jsou nicotné a nemohou mít vliv na řízení, v němž se rozhoduje o soukromoprávním nároku žalobce vůči soudnímu exekutorovi. Tento nárok je třeba kvalifikovat jako škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Je to újma způsobená soudním exekutorem porušením právní povinnosti (§ 32 e. ř.) vrátit složenou dražební jistotu 500 000 Kč podle § 336j odst. 6 o. s. ř. (viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1227/2019 či 30 Cdo 298/2021). Dovolatel prosazuje názor, že pokud měla dražební jistota veřejnoprávní charakter, tak pouze do okamžiku skončení dražebního jednání. Soudy nesprávně posoudily nárok postoupený smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 14. 12. 2022 jako postoupení dražební jistoty. Tvrzením nedostatku aktivní věcné legitimace by byla legitimizována zjevná nespravedlnost, neboť tak by se náhrady újmy nemohl domoci postupník, ale ani postupitel, jemuž již postoupená pohledávka nesvědčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 298/2021). 4. Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu jako dosud neřešenou tuto otázku: Je pohledávkou soukromoprávního charakteru majetková újma způsobená nesprávným úředním postupem soudního exekutora, když nesprávným úředním postupem je skutečnost, že soudní exekutor nesplnil svou zákonnou povinnost vrátit složenou jistotu po skončení dražebního jednání (§ 336j odst. 6 o. s. ř.)? Současně prosazuje názor, že právo na náhradu této újmy je soukromoprávním nárokem uplatňovaným u civilního soudu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. 5. Jako druhou dosud neřešenou otázku dovolatel uvádí: Je dovolatel aktivně legitimován k podání vylučovací žaloby ohledně peněžních prostředků ve výši 500 000 Kč, jež mají být exekucí postiženy, tvrdí-li, že je vlastníkem těchto prostředků, neboť jsou majetkovou újmou způsobenou nesprávným úředním postupem exekutora jako soukromoprávní nárok, který mu byl postoupen platnou smlouvou o postoupení pohledávky? 6. Dovolatel současně namítá, že právní závěry odvolacího soudu jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními, resp. z nich nevyplývají, rozsudek je v tomto směru nepřezkoumatelný, odvolací soud se neřídil povinností pečlivě přihlédnout ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, čímž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce povinnosti rozhodovat na základě zjištěného skutkového stavu věci. Zároveň porušil právo dovolatele na soudní ochranu a spravedlivý proces. Závěrem též vytkl odvolacímu soudu porušení povinnosti poučit účastníka podle § 118a o. s. ř. o tom, že věc je možno posoudit po právní stránce jinak. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, vrátil mu věc k dalšímu řízení a zavázal žalovanou k úhradě nákladů dovolacího řízení. 7. Nejvyš