20 Cdo 1669/2022 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1669/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 8. 2022 Spisová značka:20 Cdo 1669/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1669.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Poučovací povinnost soudu Břemeno důkazní Vady řízení Dotčené předpisy:§ 118a odst. 2 o. s. ř. § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 10. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1669/2022-360 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné N. B., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Richardem Čičkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na baště sv. Ludmily č. 252/3, proti povinnému I. P., narozenému dne XY, bytem XY, za účasti manželky povinného I. P., narozené dne XY, bytem XY, oba zastoupeni JUDr. Denisem Kašicynem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská č. 1722/16, pro 2 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 64 EXE 3388/2019, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2022, č. j. 17 Co 380/2021-311, t a k t o: I. Dovolání oprávněné se zamítá. II. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému na nákladech dovolacího řízení částku 8 210 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta JUDr. Denise Kašicyna. III. Manželka povinného nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 pověřil dne 7. listopadu 2019 pod č. j. 64 EXE 3388/2019-10 vedením exekuce na majetek povinného podle vykonatelného notářského zápisu ze dne 5. listopadu 2013, sp. zn. N 1081/2013, NZ 852/2013, sepsaného JUDr. Alenou Procházkovou, notářkou se sídlem v Praze, k uspokojení peněžité pohledávky oprávněné ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím, soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5. Podáním ze dne 26. listopadu 2019 povinný navrhl zastavení exekuce, neboť závazek vymáhaný v exekuci byl splněn ještě před jejím zahájením. Oprávněná s návrhem nesouhlasila, jelikož povinný má vůči ní i jiné závazky (smlouvy o zápůjčkách uzavřené v ústní formě), na které obdržené finanční prostředky započetla, když povinný nijak neoznačil, na splátku jakých závazků platby činí. K tomu povinný uvedl, že oprávněná dané „závazky“ nikterak nedokládá (pouze prokázala výpisem z účtu, že povinnému finanční prostředky poskytla, nikoliv však povinnost je oprávněné vrátit), a poukázal na skutečnost, že smlouva o zápůjčce z roku 2013, která je předmětem tohoto řízení, byla řádně sepsána a opatřená svolením k přímé vykonatelnosti, je tak podle povinného nepravděpodobné, že by další smlouvy o zápůjčce v podobné výši vznikly v ústní podobě. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 29. dubna 2020, č. j. 64 EXE 3388/2019-80, vyzval oprávněnou, aby do 15 dnů od doručení usnesení písemně doplnila svá tvrzení, obsažená ve vyjádření k návrhu povinného na zastavení exekuce, o skutečnosti, že s povinným uzavřela několik samostatných dohod o zápůjčce, na základě kterých poskytla povinnému peněžní prostředky, jaké konkrétní dohody to byly, v jaké konkrétní výši a kdy nastala jejich splatnost, a k prokázání těchto skutečností označila důkazy. Oprávněná zopakovala svá dosavadní tvrzení a dodala, že splatnost vrácení zápůjček nebyla sjednána (vyjma zápůjčky ve výši 500 000 Kč ze dne 13. prosince 2012). Pokud povinný neprokáže důvod plateb oprávněnou poukázaných povinnému k jejich ponechání, měl by částky vrátit oprávněné jako bezdůvodné obohacení (oprávněná nikdy nebyla dlužníkem povinného, ani od něj nepřijala jakékoliv služby). Povinný po výzvě Obvodního soudu pro Prahu 4 k replice uvedl, že důvodem částek poskytnutých oprávněnou povinnému byl zájem oprávněné o investování do podnikání povinného. Povinný jí pravidelně vyplácel dividendy z její investice (částky hrazené povinným na účet oprávněné). Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 11. srpna 2020, č. j. 64 EXE 3388/2019-100, výše uvedenou exekuci zastavil (výrok I.) a zavázal oprávněnou zaplatit náhradu nákladů exekučního řízení (výrok II.). Vycházel přitom pouze z předložených písemných listin, aniž by ve věci provedl jednání, z nichž dovodil, že povinný oprávněné před zahájením exekučního řízení uhradil částky v souhrnu ve výši 2 883 000 Kč, přičemž jednotlivé platby neoznačil jako plnění konkrétního závazku (vyjma částky 200 000 Kč poukázané na účet oprávněné dne 3. března 2015 na úhradu zápůjčky ve výši 300 000 Kč poskytnuté oprávněnou povinnému dne 11. prosince 2014). K tvrzení oprávněné, že povinný je vůči ní zavázán z několika smluv o zápůjčkách (částky poukázané na účty povinného mimo zde vymáhanou částku ve výši 2 000 000 Kč: dne 13. května 2014 částku 200 000 Kč, dne 22. září 2014 částku 300 000 Kč, dne 11. prosince 2014 částku 300 000 Kč, dne 3. března 2016 částku 1 000 000 Kč, dne 7. dubna 2016 částku 1 000 000 Kč, dne 11. května 2016 částku 1 000 000 Kč, dne 29. července 2016 částku 2 000 000 Kč, dne 6. června 2017 částku 2 000 000 Kč, a dne 13. prosince 2012 částku 500 000 Kč společnosti M. R., jejímž jednatelem je povinný), na které oprávněná povinným provedené platby započetla, soud prvního stupně uvedl, že oprávněná neunesla důkazní břemeno, když nepředložila žádné písemné smlouvy o zápůjčkách, ani nijak nedoložila jejich uzavření (výpisy z účtu oprávněné soud nepovažoval za hodnověrných důkaz ohledně poskytnutí peněž povinnému z titulu konkrétních smluv o zápůjčkách), přičemž se nevyjádřila taktéž ke splatnosti údajných pohledávek. Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. února 2021, č. j. 17 Co 279/2020-154, usnesení soudu prvního stupně co do částky 120 000 Kč potvrdil a ve zbylém rozsahu zrušil a vrátil k dalšímu řízení, neboť soud prvního stupně zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“, když k projednání věci nenařídil jednání, na němž by se povinný i oprávněná mohli vyjádřit k předloženým důkazům a tvrzeným rozhodným skutečnostem, které byly z velké části odlišné. Ohledně částky 120 000 Kč provedl odvolací soud dokazování a dospěl k závěru, že vzhledem k časovému sledu plateb povinného provedených v období od 25. listopadu 2013 do 22. dubna 2014 (zápůjčka společnosti M. R. ve výši 500 000 Kč byla zcela uhrazena oprávněné dne 26. června 2013, jiné závazky v době plateb povinný vůči oprávněné neměl) na účet oprávněné lze bezesporu usuzovat, že povinný uvedenou částkou plnil na dluh vymáhaný v tomto řízení. Ostatními platbami povinného, o nichž tvrdí, že jimi plnil dluh vymáhaný v této exekuci, se bude muset soud prvního stupně zabývat, konkrétně zda jimi nebyly splněny jiné dluhy povinného vůči oprávněné, k tomu odkázal na ustanovení § 1933 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších ustanovení, dále též jen „o. z.“, v souladu s nímž bude nutné zjistit, zda povinnému další dluhy vůči oprávněné vznikly (právní důvod plateb oprávněné na účet povinného), zda a kdy oprávněná povinného o plnění jednotlivých závazků upomínala. Ke zjištění těchto skutečností odvolací soud soudu prvního stupně nařídil provést jednání, přičemž důkazní břemeno ohledně právní důvodu plateb poskytnutých oprávněnou povinnému a jejich ponechání si jich nese povinný. Pokud právní důvod neprokáže, bude soud považovat platby za plnění uskutečněné bez právního důvodu ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 20. října 2021, č. j. 64 EXE 3388/2019-245, výše uvedenou exekuci zastavil (výrok I.). Povinného zavázal k úhradě nákladů exekučního řízení oprávněné ve výši 16 720 Kč (výrok II.) a nákladů exekuce soudnímu exekutorovi ve výši 346 967,50 Kč (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tak, že vymáhaná pohledávka v tomto exekučním řízení byla zcela uhrazena, jelikož povinný složil částku specifikovanou ve sdělení soudního exekutora do advokátní úschovy. Oprávněná se zastavením exekuce vyslovila souhlas, pokud jí bude vyplacena celá vymožená částka od povinného a povinný s tímto vyjádří svůj souhlas. Námitce povinného, že se jednalo o složení částky jako jistoty za účelem zrušení exekučních příkazů prodejem movitého majetku, nepřisvědčil, a uzavřel, že povinný plnil až pod tíhou probíhajícího exekučního řízení. Dále se zabýval, v souladu se zrušujícím rozhodnutím odvolacího soudu, důvodem plateb oprávněné povinnému, které povinný označil za investice oprávněné do podnikání povinného (vyjma částku 300 000 Kč poukázanou na úče