20 Cdo 1728/2025 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1728/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 11. 2025 Spisová značka:20 Cdo 1728/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.1728.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Notářský zápis Dotčené předpisy:§ 265 obch. zák. ve znění do 31.12.2013 § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1728/2025-244 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Bolona a. s., se sídlem v Olomouci, Jiráskova 81/13, identifikační číslo osoby 28568249, zastoupené Mgr. Stanislavou Jurčíkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Zelný trh 332/12, proti povinné A Š., zastoupené Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem v Praze, Karlovo nám. 671/24, pro smluvní pokutu 540 270 Kč, o zastavení exekuce vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 304 EXE 271/2023, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 2. 2025, č. j. 64 Co 633/2024-206, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 897 Kč k rukám právního zástupce povinné do tří dnů od právní moci usnesení. O d ů v o d n ě n í : 1. Okresní soud Plzeň-sever (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 19. 9. 2024, č. j. 304 EXE 271/2023-169, zastavil exekuci (§ 268 odst. 1 písm. h/ zákona č. 99/1964 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též „o. s. ř.“), vedenou na základě pověření téhož soudu ze dne 25. 5. 2023, č. j. 304 EXE 271/2023-15, soudním exekutorem JUDr. Janem Bohutínským, Exekutorský úřad Trutnov. Soud prvního stupně rozhodoval o témž návrhu již podruhé, neboť jeho předchozí rozhodnutí (usnesení ze dne 11. 10. 2023, č. j. 304 EXE 271/2023-44) bylo usnesením odvolacího soudu zrušeno s tím, že řízení před soudem prvního stupně bylo zatíženo vadou spočívající v tom, že soud rozhodl bez nařízení jednání. Soud prvního stupně nyní vyšel z následujících zjištění: Exekučním titulem je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti NZ 425/2012, N 434/2012, sepsaný dne 6. 9. 2012 JUDr. Lenkou Vrzalovou, notářkou v Prostějově, pořízený v návaznosti na smlouvu o podnikatelském úvěru ze dne 6. 9. 2012 na částku 270 000 Kč, kterou se povinná zavázala zaplatit spolu se smluvním úrokem 14 % ročně, takže celkem měla zaplatit oprávněné 648 000 Kč ve 120 měsíčních splátkách po 5400 Kč, splatných vždy k 6. dni v měsíci. Pro případ prodlení některé ze splátek mohla oprávněná nejpozději do splatnosti následující splátky žádat zaplacení celé pohledávky. Z notářského zápisu také plyne výše smluvní pokuty 270 Kč za každý den prodlení počínaje následujícím dnem po dni, v němž nedošlo k uhrazení jakékoli splátky řádně a včas, a to až do zaplacení celé pohledávky. Splatnost smluvní pokuty nastala dnem následujícím po dni, v němž nedošlo k uhrazení jakékoliv splátky. Podle smlouvy o podnikatelském úvěru měla oprávněná právo zesplatnit úvěr též v okamžiku, kdy se dozví, že je na nemovitosti povinné v k. ú. XY veden výkon rozhodnutí nebo exekuce. Oprávněná pro porušení povinnosti ze strany povinné zesplatnila celý zbývající závazek z úvěrové smlouvy (souhrn dlužné jistiny a smluvního úroku ke dni 20. 5. 2017 činil 351 000 Kč) dopisem ze dne 20. 5. 2017, který se objektivně dostal do sféry povinné 7. 6. 2017, kdy byla zásilka uložena k vyzvednutí na poště. Podle soudu prvního stupně k zesplatnění nedošlo z důvodu prodlení s úhradou jednotlivé splátky (zesplatnění z důvodu prodlení s úhradou splátky nebylo platné, protože úkon se stal perfektní, až se s ním povinná mohla objektivně seznámit, tzn. až po splatnosti nejblíže příští splátky), ale k platnému zesplatnění došlo z důvodu zatížení nemovitostí povinné exekucemi ve prospěch třetí osoby (blíže viz bod 20. usnesení soudu prvního stupně). Povinná, fakticky neobeznámená s obsahem zásilky oznamující zesplatnění úvěru a výzvu k úhradě zesplatněného úvěru s příslušenstvím a smluvní pokutou, nadále průběžně po dobu více než 5 let hradila měsíční splátky tak, že dlužnou jistinu se smluvním úrokem splatila 11. 11. 2022. Nato dne 17. 5. 2023 oprávněná zahájila exekuční řízení k vymožení pohledávky představující smluvní pokutu 270 Kč za každý den prodlení za dobu od 20. 5. 2017 do 11. 11. 2022. 2. Soud prvního stupně považoval ujednání o smluvní pokutě za srozumitelné a určité, avšak současně za neplatné podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), a to s ohledem na jeho obsah ve spojení s okolnostmi případu. Uvedl, že oprávněná i po zesplatnění celé pohledávky průběžně bez dalšího přijímala od povinné měsíční splátky, přičemž po splacení poslední splátky vyúčtovala smluvní pokutu 270 Kč za každý den prodlení, která za celou dobu splácení narostla do částky dvojnásobně přesahující samotnou jistinu. Oprávněná, přestože si byla vědoma, že povinná dopis ze dne 20. 5. 2017 nepřevzala, povinnou již neupozornila, že celý závazek je splatný, a že za celou dobu splácení narůstá smluvní pokuta. Soud prvního stupně proto též uzavřel, že ze strany oprávněné zjevně došlo ke zneužití práva. Současně uvedl, že vymáhaná pohledávka není promlčena, neboť notářský zápis obsahoval uznání dluhu, pro něž platí desetiletá promlčecí doba (§ 110 obč. zák.). K promlčení nároku na smluvní pokutu by mohlo dojít až po deseti letech od vzniku nároku na smluvní pokutu, tzn. u smluvní pokuty ze zesplatněného závazku od zesplatnění úvěru s účinky vůči povinné ke dni 7. 6. 2017, případně u smluvní pokuty za prodlení s placením jednotlivých splátek od prodlení se splátkami, ke kterému dle jeho zjištění začalo docházet v roce 2016 (srov. bod 19 odůvodnění usnesení soudu prvního stupně). Obsahem dopisu ze dne 20. 5. 2017 v souvislosti s jeho namítanou neurčitostí a nesrozumitelností se soud již nezabýval. 3. Krajský soud (dále též jen „odvolací soud“) napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil, avšak z jiných důvodů, než uvedl soud prvního stupně. Dospěl k závěru, že oprávněná se mohla podle notářského zápisu domáhat smluvní pokuty v případě prodlení s úhradou jednotlivé splátky úvěru řádně a včas. Právě pro tento případ si strany sjednaly smluvní pokutu pevnou částkou 270 Kč za každý den prodlení a také právě v takovém znění dohody povinná svolila k přímé vykonatelnosti notářského zápisu. Podle odvolacího soudu se však vymožení takové pohledávky oprávněná v exekučním řízení nedomáhala. Jeho předmětem byl ve skutečnosti nárok, který se váže k zaplacení celého (zbývajícího) dluhu z úvěrové smlouvy najednou, protože došlo k tzv. zesplatnění úvěru dopisem oprávněné ze dne 20. 5. 2017. Odvolací soud vymáhaný nárok nepřesně formuloval jako „pohledávku představující zaplacení celého dluhu z úvěrové smlouvy najednou“, nicméně z dalšího odůvodnění se podává, že nárok nezahrnuje jistinu ani smluvní úrok, které byly podle shodných vyjádření účastníků v době zahájení exekučního řízení splaceny. Nemůže být tedy pochyb, že vymáhána je toliko smluvní pokuta ve výši 540 270 Kč, odpovídající denní sazbě 270 Kč za každý den prodlení od 20. 5. 2017 (tj. datum, ke kterému oprávněná explicitně vázala zesplatnění celého zbývajícího závazku ze smlouvy o úvěru) do 11. 11. 2022 (do zaplacení celého zbývajícího závazku ze smlouvy o úvěru ve výši 351 000 Kč), tedy v souvislosti se zesplatněním celé pohledávky ze smlouvy o úvěru. Protože z notářského zápisu nevyplývá, že by povinná svolila k přímé vykonatelnosti pro případ vymáhání smluvní pokuty 270 Kč za každý den prodlení s úhradou zesplatněného závazku z úvěrové smlouvy, uzavřel odvolací soud, že pro vymáhanou pohledávku chybí exekuční titul (bod 7 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). 4. Podle odvolacího soudu byl dán i další důvod k zastavení exekuce, jímž je promlčení uplatněného nároku. Aplikoval totiž na běh promlčecí doby zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“). Podle jeho názoru běžela čtyřletá promlčecí doba již od projevu uznání dluhu (od sepisu notářského zápisu dne 6. 9. 2012) ve smyslu § 407 obch. zák. Protože plnění splátek z úvěru není plněním částečným, ale dílčím, tedy nepředstavuje uznání dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 987/2019), nezpůsobilo plnění splátek po dobu do 11. 11. 2022 prodloužení promlčecí doby. 5. Pro zastavení exekuce svědčil podle odvolacího soudu i třetí důvod, a to zneužití práva oprávněnou, které by nemělo požívat ochrany. Odvolací soud uvedl, že