20 Cdo 2347/2025 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2347/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 12. 2025 Spisová značka:20 Cdo 2347/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.2347.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Doručování Datové schránky Dotčené předpisy:§ 173 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.07.2024 § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 1. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 600/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2347/2025-114 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly, v exekuční věci oprávněné HUBER CS spol. s r. o., se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, identifikační číslo osoby 15547591, zastoupené Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Majakovského 1517/10, proti povinné ENVIRONMENT COMMERCE CZ s. r. o., se sídlem v Praze 6, Papírenská 1136/8, identifikační číslo osoby 25771043, zastoupené JUDr. Vítem Kučerou, advokátem se sídlem v Praze 4, Obrovského 2407, pro 141 927,86 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 34 EXE 2005/2024, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2025, sp. zn. 70 Co 187/2025-80, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 22. 4. 2025, č. j. 34 EXE 2005/2024-62, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Uzavřel, že v projednávané věci nejsou dány podmínky pro zastavení exekuce. Podle odvolacího soudu měl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu všechny náležitosti a uplatněné právo vyplývalo ze skutečností v něm uvedených. Exekuční titul (elektronický platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 9. 2024, č. j. 207098/2024-6) byl povinné doručen řádně a v souladu s § 173 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen o. s. ř.), ve znění novely provedené zákonem č. 180/2024 Sb. a účinné do 1. 7. 2024. Protože povinná si exekuční titul z datové schránky nevyzvedla, došlo uplynutím desátého dne od dodání k doručení a dne 23. 10. 2024 nabyl právní moci. Odvolací soud neshledal, že by novelizované ustanovení bylo v rozporu s Ústavou či Listinou základních práv a svobod. Povinná neuvedla žádný závažný důvod, který by jejímu jednateli bránil v kontrole datové schránky. Nalézací soud se vydáním elektronického platebního rozkazu nedostal do kolize se zákonem a prováděná exekuce neporušuje základní principy demokratického právního řádu. Námitky věcné správnosti titulu či vad nalézacího řízení povinná mohla uplatnit v nalézacím řízení, kde však zůstala pasivní. 2. Povinná napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním. Jeho přípustnost spatřuje v řešení následujících (dosud dovolacím soudem neřešených) právních otázek: - Je důvodem odmítnutí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu skutečnost, že uplatněný nárok nevyplývá ze skutečností uvedených v žalobě (návrhu na vydání exekučního titulu)? - Měl exekuční soud posoudit, zda byly splněny podmínky pro vydání elektronického platebního rozkazu? - Je důvodem zastavení exekuce pro odstranění zjevné nespravedlnosti či pro rozpor s principy právního státu to, že k vydání elektronického platebního rozkazu došlo v rozporu s § 172 odst. 1 o. s. ř., protože uplatněné právo nevyplývá ze skutečností uvedených v žalobě? Dovolatelka prosazuje, že vymáhaný nárok ze žaloby dostatečně nevyplýval, ba dokonce ani dosud nevznikl, protože doplatek kupní ceny byl vázán na splnění podmínky provedení instalace a zkušebního provozu. Oprávněná v žalobě sice tvrdila, že ujednání o splatnosti kupní ceny je neúčinné ve smyslu § 1964 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), avšak podle dovolatelky nalézací soud nemohl tuto právní argumentaci v rozkazním řízení vyhodnocovat, protože k takovým úkonům je určeno až běžné nalézací řízení. Nalézací soud tedy neměl elektronický platební rozkaz vůbec vydat (k otázce náležitostí žaloby dovolatelka poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 382/2004 a 32 Cdo 4314/2019). Trvá na tom, že exekuční titul byl vydán v rozporu s § 172 odst. 1 o. s. ř. 3. Dovolatelka současně namítá, že pokud exekuční soud odmítl posoudit otázku splnění předpokladů pro vydání elektronického platebního rozkazu, odchýlil se tím od analogické rozhodovací praxe dovolacího soudu, vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2199/2012 ve vztahu k situaci, kdy se dovolatel domáhal zrušení rozsudku pro uznání. Nejvyšší soud v něm uzavřel, že podmínky pro vydání elektronického platebního rozkazu soudy posuzovat musí, a to dokonce bez procesní aktivity účastníků řízení. 4. Dovolatelka spatřuje v postupu exekučního soudu, který nevyhodnotil splnění podmínek pro vydání exekučního titulu a nepřihlédl ke všem relevantním skutečnostem (zejména k tvrzení, že vymáhaný nárok podle povinné není dosud splatný, že jednání oprávněné je nepoctivé a zneužívající), porušení práva na spravedlivý proces. Rovněž brojí proti zavedení fikce doručení při doručování platebních rozkazů do datové schránky. Uvedla, že jednatel povinné vlivem pokročilejšího věku nezaznamenal novelu zavádějící fikci doručení ani technickou poruchu na svém počítači, která mu neumožnila přístup do datové schránky. Proto povinná nepodala odpor a o exekučním titulu se dozvěděla až z oznámení o zahájení exekuce. Podle dovolatelky novela diskriminuje subjekty s datovými schránkami, protože u osob nedisponujících datovými schránkami je nevyzvednutí zásilky důvodem zrušení platebního rozkazu. Důvodová zpráva novou úpravu nijak nevysvětluje a není jasné, proč se ustanovení nevztahuje i na evropský platební rozkaz a směnečný platební rozkaz. Novela působí retroaktivně a narušuje princip rovnosti zbraní a důvěry v právo. Ustanovení § 173 odst. 1 o. s. ř. by proto mělo být Ústavním soudem zrušeno. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, aby předložil Ústavnímu soudu ustanovení § 173 odst. 1 o. s. ř., věty za středníkem, k přezkumu souladu s ústavním pořádkem a aby exekuční řízení vedené JUDr. Marií Sárovou, soudní exekutorkou Exekutorského úřadu Jihlava, pod sp. zn. 079 EX 00218/24, zastavil. 5. Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že povinná se domáhá věcného přezkumu titulu polemizováním o splatnosti nároku na zaplacení kupní ceny za předmět koupě, předaný již dne 21. 1. 2022. Tvrzené zneužití práva či nespravedlnost ze strany oprávněné nekonkretizuje. Z předžalobní komunikace stran plyne, že vedle polemiky o splatnosti podmíněné uvedením předmětu koupě do provozu sama povinná současně připouští, že stavba nebyla dokončena, povinná rozprodala veškerý majetek a propustila zaměstnance, tzn., že objektivně neexistují předpoklady pro dokončení díla. Smluvní ujednání, které vázalo splatnost části kupní ceny na instalaci a zkušební provoz prováděný povinnou, umožňovalo povinné odkládat úhradu bez objektivního důvodu. Bylo tak vůči oprávněné hrubě nespravedlivé. Proto se oprávněná dovolala neúčinnosti ujednání o splatnosti s odkazem na § 1964 a § 1963 o. z. a požadovala po povinné úhradu. Žalobní návrh obsahoval všechna nezbytná tvrzení a byl doložen důkazy. Podmínky pro vydání elektronického platebního rozkazu byly splněny. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl. 6. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále opět „o. s. ř.“. Dospěl přitom k závěru, že dovolání není přípustné. 7. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Vyplývá z toho mimo jiné, že při zjišťování, zda je dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, či ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 23 Cdo 443/2019). 8. Povinná předně pojí přípustnost dovolání s řešením otázek, které podle ní nebyly dosud dovolacím soudem řešeny (viz bod 2 shora). Jimi však přípustnost dovolání založit nelze. Uvedené otázky totiž odvolací soud neřešil (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013), a nejde tedy o otázky, na jejichž řešení napadené rozhodnutí spočívá. Odvolací soud totiž naopak uzavřel, že ná