20 Cdo 2684/2025 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2684/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 11. 2025 Spisová značka:20 Cdo 2684/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.2684.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Vypořádání SJM Společné jmění manželů Dotčené předpisy:§ 55 odst. 1 předpisu č. 120/2001 Sb. § 262b odst. 1 o. s. ř. § 731 o. z. § 732 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2684/2025-369 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Ferona, a. s., se sídlem v Praze 1, Havlíčkova č. 1043/11, identifikační číslo osoby 26440181, zastoupené JUDr. Alenou Jarešovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Polygrafická č. 262/3, proti povinnému M. B., zastoupenému Mgr. Michalem Beranem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 704/36, za účasti bývalé manželky povinného H. B., zastoupené Mgr. Jakubem Kratochvílem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dobrovského č. 1303/13, pro 7 270 372,73 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 7 EXE 160/2017, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. dubna 2025, č. j. 17 Co 48/2025-341, takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. dubna 2025, č. j. 17 Co 48/2025-341, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Náchodě (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl návrh bývalé manželky povinného na zastavení exekuce v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu na specifikovaných nemovitých věcech. Soud vzal za prokázané, že ručitelský závazek povinného i notářský zápis, který je exekučním titulem, vznikly dne 17. října 2014, tedy za trvání manželství povinného a jeho bývalé manželky. Povinný převzal vymáhaný dluh bez souhlasu své manželky, a jde tak výlučně o jeho dluh. Povinný prohlásil, že se svou bývalou manželkou neměli za trvání manželství upravený režim společného jmění manželů. Exekučním příkazem ze dne 26. října 2017 soudní exekutor nařídil prodej nemovitých věcí ve společném jmění povinného a jeho manželky. Manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 9. listopadu 2020. Dne 23. prosince 2020 uzavřeli povinný se svou bývalou manželkou smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů po rozvodu manželství, která však podle soudu nemá na rozsah nařízené exekuce žádný vliv, neboť exekuce byla nařízena ještě za trvání manželství. Bývalé manželce povinného se před soudem nepodařilo prokázat své tvrzení, že ve smyslu § 732 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále též jen „o. z.“), projevila vůči věřiteli (oprávněné) svůj nesouhlas s dluhem. Krajský soud v Hradci Králové (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. dubna 2025, č. j. 17 Co 48/2025-341, k odvolání bývalé manželky povinného usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuce prodejem daných nemovitých věcí se částečně zastavuje v rozsahu spoluvlastnického podílu bývalé manželky povinného ve výši jedné poloviny (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Bývalá manželka povinného odvolacímu soudu předložila podací lístek od listiny, kterou dne 5. ledna 2018 vůči oprávněné projevila svůj nesouhlas s dluhem povinného (soudu prvního stupně tuto listinu nepředložila). Oprávněná následně přijetí listiny potvrdila a projevení nesouhlasu s dluhem se stalo nespornou skutečností. Odvolací soud dále oproti soudu prvního stupně uvedl, že smlouvou o vypořádání vzájemných majetkových vztahů po rozvodu manželství došlo k platnému a i ve vztahu k oprávněné účinnému vypořádání zaniklého společného jmění manželů tak, že každému z rozvedených manželů zůstal spoluvlastnický podíl ve výši jedné poloviny na daných nemovitých věcech. Oprávněná se podle odvolacího soudu mohla domáhat vyslovení neúčinnosti dohody podle § 737 odst. 1 o. z., což však neučinila. Uvedenému závěru podle odvolacího soudu nebrání ustanovení § 335a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), neboť to řeší pouze otázku, jaký stav je rozhodující pro nařízení exekuce, a nebrání mu ani tzv. generální inhibitorium podle § 44a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „e. ř.“), neboť smluvní vypořádání společného jmění manželů nespočívá v převodu věci na jinou osobu, ale pouze v uspořádání poměrů mezi manželi, přičemž generální inhibitorium se na takové jednání nevztahuje. Odvolací soud proto uzavřel, že bývalá manželka povinného se důvodně dovolává ochrany podle § 732 o. z., jelikož předmětem exekučního řízení je dluh vzniknuvší povinnému za trvání manželství a manželka s ním bez zbytečného odkladu projevila vůči oprávněné nesouhlas. Společné jmění manželů, a tedy i předmětné nemovité věci tak mohou být exekucí postiženy pouze do výše, již by představoval podíl povinného, kdyby bylo společné jmění vypořádáno podle § 742 o. z. Odvolací soud dále uvedl, že vypořádání ohledně uvedených nemovitých věcí již bylo provedeno, a tedy nelze provést exekuci prodejem spoluvlastnického podílu, který připadl bývalé manželce povinného. Okolnost, že zaniklé společné jmění manželů již bylo vypořádáno (ať již dohodou či fikcí vypořádání podle § 741 o. z.), totiž podle názoru odvolacího soudu brání tomu, aby se v rámci řízení o zastavení exekuce provádělo tzv. hypotetické vypořádání podle § 732 o. z. Takový postup by byl na místě jedině tehdy, pokud by učiněné vypořádání bylo vůči oprávněné právně neúčinné. Usnesení odvolacího soudu v rozsahu prvního výroku napadla oprávněná dovoláním, v němž jsou obsaženy čtyři právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud podle dovolatelky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popř. které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. První otázka, která podle dovolatelky v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, zní, zda se lhůta 15 dnů obsažená v § 55 odst. 1 e. ř. a povinnosti obsažené v § 55 odst. 2 e. ř. vztahují i na manžela povinného podávajícího návrh podle § 262b o. s. ř. Dovolatelka se domnívá, že uvedená lhůta jakož i náležitosti návrhu se vztahují i na návrh na zastavení exekuce podávaný manželkou povinného. Judikatura ohledně právní úpravy občanského soudního řádu ve znění platného do 30. června 2015, podle níž nejde v případě návrhu povinného o lhůtu propadnou, není podle dovolatelky na současnou právní úpravu aplikovatelná. Byť druhá otázka nebyla dovolatelkou výslovně formulována, z obsahu dovolání je zřejmá a zní, zda byl nesouhlas bývalé manželky povinného s dluhem ve smyslu § 732 o. z. vůči oprávněné projeven bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděla, resp. zda se odvolací soud měl uvedenou otázkou zabývat. Dovolatelka uvádí, že odvolací soud včasnost projevení nesouhlasu pouze konstatoval, aniž by jakkoliv hodnotil běh či trvání uvedené lhůty, čímž se odchýlil např. od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2021, sp. zn. 20 Cdo 2583/2020. Podle dovolatelky projevení nesouhlasu po 43 dnech nelze považovat za včasné, a to ani s ohledem na přelom kalendářního roku a sváteční dny. Třetí otázka, která podle dovolatelky nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena, zní, zda lze k návrhu manželky povinného zastavit exekuci pouze pro konkrétní věci, obdobně jak tomu bylo podle právní úpravy platné do 30. června 2015 v případě vylučovací žaloby manžela povinného, nebo zda je podle současné právní úpravy nutné vyjádřit rozsah zastavení exekuce hodnotově, tj. výší částky, jíž by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění manželů zrušeno a vypořádáno ve smyslu § 732 o. z. Podle dovolatelky nelze za současné právní úpravy k návrhu manželky povinného zastavit exekuci pro konkrétní věc, k čemuž odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2022, sp. zn. 22 Cdo 2724/2021. Čtvrtá otázka, při jejímž řešení se odvolací soud podle dovolatelky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, zní, zda je stav v době zahájení řízení, který je rozhodující pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí, rozhodující i pro provedení výkonu rozhodnutí. Odvolací soud se při řešení této otázky podle dovolatelky odchýlil např. od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 74/2004. Dovolatelka má za podstatné, že v době zahájení exekuce byly nemovit