20 Cdo 2925/2023 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2925/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2024 Spisová značka:20 Cdo 2925/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.2925.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Popření pohledávky Dotčené předpisy:§ 267a odst. 1 o. s. ř. § 337e odst. 1 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2925/2023-204 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobců a) O. B., b) L. Č., c) V. D., d) J. Ch., e) J. M., f) V. P., g) Zlato a. s., se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 572/11, identifikační číslo osoby 04403231, a h) Mineral Ventures Invest spol. s r. o., se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 572/11, identifikační číslo osoby 07028750, všech zastoupených Mgr. Michalem Čížkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Růžová 1416/17, proti žalované EMERALD CREDIT a. s., se sídlem v Praze 2, Jaromírova 180/60, identifikační číslo osoby 28495641, zastoupené Mgr. Jindřichem Lvem, advokátem se sídlem v Praze 2, Belgická 196/38, o popření pravosti pohledávky žalované přihlášené do exekučního řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 21 C 604/2021, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2023, č. j. 58 Co 103/2023-160, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 2. 2023, č. j. 21 C 604/2021-132, zamítl žalobu na určení, že pohledávka žalované sestávající z jistiny ve výši 8 500 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 100 000 Kč a příslušenství v podobě úroku a úroku z prodlení, přihlášená do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. Ondřejem Hanákem, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, pod sp. zn. 147 EX 810/19, není pohledávkou po právu (výrok I.), a uložil žalobcům společně a nerozdílně uhradit žalované na náhradě nákladů řízení částku 312 180 Kč k rukám jejího právního zástupce (výrok II.). Pohledávka žalované za povinným vznikla na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 25. 2. 2019, kdy částku 500 000 Kč žalovaná vyplatila povinnému dne 10. 7. 2018 a částka 8 000 000 Kč měla být povinnému vyplacena nejpozději do tří pracovních dnů od podpisu smlouvy. Půjčka byla poskytnuta na dobu čtyř měsíců a úrok byl sjednán ve výši 3 % měsíčně z dlužné částky, dále byl sjednán úrok z prodlení ve výši 29 % ročně a pro případ prodlení delšího než 45 dní byla sjednána jednorázová smluvní pokuta ve výši 100 000 Kč. Zápůjčka byla zajištěna zástavním právem k nemovitým věcem ve vlastnictví povinného, přičemž zástavní právo bylo zapsáno do katastru nemovitostí jako druhé v pořadí. Soud prvního stupně dále zjistil, že statutární ředitel žalované nejprve vložil částku 500 000 Kč na bankovní účet žalované z hotovostní pokladny a poté dne 10. 7. 2018 odešla z účtu žalované na účet uvedený ve smlouvě o zápůjčce částka 500 000 Kč, přičemž bez provedení předchozího vkladu by s ohledem na zůstatek na účtu uvedená částka nemohla být povinnému vyplacena. Obdobně byla dne 26. 2. 2019 na účet žalované připsána platba ve výši 8 000 000 Kč od L. S. a následně dne 27. 2. 2019 shodná částka odešla na účet uvedený ve smlouvě o zápůjčce, přičemž bez předchozí platby od paní S. by s ohledem na zůstatek na účtu platba nemohla být provedena. Částku 8 000 000 Kč poskytla paní S. na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 25. 2. 2019, žalovaná se ji zavázala vrátit do 28. 2. 2020 a úrok byl sjednán ve výši 0,5 % měsíčně z dlužné částky; žádný zajišťovací ani utvrzovací institut sjednán nebyl. Paní S. v roce 2018 získala prodejem nemovitých věcí a jejich vybavení částku 31 011 659,93 Kč (kupní cena činila 47 000 000 Kč, z toho částka 15 988 340 Kč byla vyplacena tehdejšímu zástavnímu věřiteli paní S.). Paní S. je společníkem ve společnostech Icon Entertainment s. r. o. a SOLM s. r. o., kdy obě společnosti v letech 2010 až 2020 vykazovaly ztrátu. Žalovaná vrátila L. S. půjčku v srpnu 2021. V letech 2016 až 2019 žalovaná poskytovala půjčky běžně jiným subjektům, a to v rozsahu 180 000 Kč až 2 000 000 Kč na dobu tří až dvaceti měsíců a se sjednaným úrokem 3 % nebo 4 % ročně. Povinný mimo uvedenou smlouvu o zápůjčce uzavřel dne 13. 11. 2018 úvěrovou smlouvu se společností SOLIDEUS, investiční fond s proměnným základním kapitálem, a. s. (aktuálně v likvidaci), na jejímž základě fond poskytl povinnému 10 000 000 Kč se splatností 31. 1. 2019, povinný poskytnutou částku včas nevrátil, dluh uznal, ani následně jej neuhradil a dne 19. 11. 2020 zemřel. Ohledně úvěrové smlouvy mezi povinným a fondem SOLIDEUS probíhá prověřování podezření ze spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 3 zákona č. 40/2009, trestní zákoník, kdy jsou prověřovány okolnosti, za kterých byl úvěr poskytnut, zejména zda povinný prokázal existenci a ekonomickou životaschopnost záměru, na který mu byl úvěr poskytnut, a zda se od počátku nejednalo o snahu vyvést z fondu prostředky bez úmyslu je vrátit, o čemž by svědčilo to, že povinný prostředky dále převedl na společnost SAN SEVERO a. s., která je posléze převedla na doposud nezjištěný subjekt. Soud neprovedl důkazy výslechem S. T., výslechem L. S. ani účetními záznamy žalované, neboť dospěl k závěru, že by nemohly přinést skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci. 2. Podle žalobců mohlo dojít k vytvoření fiktivní zajištěné pohledávky žalované za povinným za účelem zkrátit uspokojení žalobců, na které by z rozvrhované podstaty nezbylo nic z výtěžku prodeje nemovitých věcí povinného. Soud prvního stupně se proto zabýval skutečnostmi, které mohou svědčit o tom, že pohledávka byla vytvořena pouze za účelem zkrácení věřitelů. Konstatoval, že bylo prokázáno, že zápůjčka ve výši 8 500 000 Kč byla povinnému skutečně poskytnuta – částku 8 000 000 Kč žalované poskytla L. S. (bez ní by žalovaná zápůjčku povinnému nebyla schopna poskytnout) na základě smlouvy o zápůjčce, kdy sjednaný úrok nelze považovat za nápadně nízký. V řízení nebylo prokázáno, že by paní S. byla nastrčeným prostředníkem, který měl pouze zakrýt skutečný původ peněz, ale naopak bylo prokázáno, že paní S. odpovídající částkou disponovala (získala částku přesahující 30 000 000 Kč prodejem nemovitých věcí). Pokud žalobci zpochybňovali celkovou ekonomickou situaci paní S., nepovažoval soud tyto výhrady za dostatečně určité, aby odůvodňovaly další zkoumání jejích majetkových poměrů, pouze konstatoval, že i kdyby paní S. ze svých prostředků uhradila celou ztrátu společností, v nichž figurovala jako společník, stále by jí zbývalo více než 26 000 000 Kč. Zapůjčené prostředky se poté paní S. vrátily zhodnocené o 500 195 Kč. Soud prvního stupně dále dovodil, že smlouva o zápůjčce mezi žalovanou a povinným svými podmínkami nenaznačuje, že by se mělo jednat o fiktivní pohledávku, neboť ve zhodnocení finančních prostředků o sjednaný úrok lze nalézt ekonomický smysl poskytnutí zápůjčky a poskytování zápůjček bylo v období poskytnutí zápůjčky povinnému běžnou součástí obchodních aktivit vykonávaných žalovanou. O fiktivnosti pohledávky nesvědčí ani skutečnost, že žalovaná pohledávku za povinným po její splatnosti nezačala ihned vymáhat. V exekučním řízení na majetek povinného totiž byla dne 13. 11. 2019 vydána dražební vyhláška týkající se nemovitých věcí, kterými byla zajištěna pohledávka žalované, a žalovaná svou pohledávku do dražby přihlásila. Nemělo by smysl zahajovat další exekuční řízení, když žalovaná nemohla vědět, jakého uspokojení dosáhne po rozdělení výtěžku z prodeje nemovitých věcí. Konečně soud prvního stupně uvedl, že žalobci sice tvrdili, že by mohla existovat spojitost mezi údajným vyváděním prostředků z fondu SOLIDEUS, neuvedli ale k tomuto podezření nic dostatečně konkrétního a neunesli důkazní břemeno. Pouhá skutečnost, že povinný byl dlužníkem fondu SOLIDEUS i žalované, neprokazuje, že by se žalovaná podílela na vyvádění prostředků z tohoto fondu. Žalobci naznačovali, že prostředky, které fond SOLIDEUS poskytl povinnému, mohly obratem přes další subjekty skončit u žalované, která je následně zapůjčila opět povinnému, to se ale podle soudu nejeví jako pravděpodobné, neboť bylo prokázáno, že prostředky, jež žalovaná poskytla povinnému, získala od paní S., která měla dostatek vlastních finančních prostředků, a v řízení nevyšlo najevo nic, co by naznačovalo, že paní S. byla jakýmkoliv způsobem propojená s fondem SOLIDEUS. 3. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací s