20 Cdo 2967/2025 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2967/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 12. 2025 Spisová značka:20 Cdo 2967/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.2967.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Promlčení Exekuce Dotčené předpisy:§ 408 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:5. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2967/2025-69 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring, a. s., se sídlem v Praze 1, Letenská č. 121/8, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská č. 121/8, proti povinnému A. Z., zastoupenému Mgr. Tomášem Hemerkou, advokátem se sídlem v Poličce, Tyršova č. 169, pro 25 725,51 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 15 EXE 168/2025, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 31. července 2025, č. j. 72 Co 141/2025-45, takto: Dovolání povinného se zamítá. Odůvodnění: Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „soud prvního stupně“) vydal dne 27. února 2025 pod č. j. 15 EXE 168/2025-15 pověření k provedení exekuce na majetek povinného k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 25 725,51 Kč s příslušenstvím a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, a to podle vykonatelného rozsudku pro zmeškání Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. září 2024, č. j. 6 C 38/2024-56 (dále jen „exekuční titul“). Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. Marcel Kubis, Exekutorský úřad Šumperk. Soud prvního stupně usnesením ze dne 24. dubna 2025, č. j. 15 EXE 168/2025-25, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, v němž povinný namítl, že pohledávka oprávněné je již dávno promlčena (ještě před samotným vydáním exekučního titulu). Soud prvního stupně při určení, podle jakého právního předpisu posuzovat námitku promlčení uplatněnou až v exekučním řízení, vycházel z toho, jak právní vztah mezi účastníky řízení vyhodnotil soud v nalézacím řízení. Nalézací soud považoval vztah mezi účastníky za obchodněprávní (smlouva o úvěru podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obch. zák.“). V souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu se právo plynoucí z obchodního závazkového vztahu pravomocně přiznané v soudním řízení promlčuje podle § 408 odst. 1 obch. zák. za deset let ode dne, kdy promlčecí doba počala poprvé běžet (ve smyslu § 391 obch. zák. tedy ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného). Exekuční řízení je nicméně ovládáno zásadou zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu a vad řízení, ve kterém byl exekuční titul vydán, proto takové námitky měly být uplatněny již v nalézacím řízení, nikoliv až v exekučním řízení. Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 31. července 2025, č. j. 72 Co 141/2025-45, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že vznesenou námitku promlčení je třeba posuzovat podle obch. zák. Nesouhlasil však s tím, že by ji již nebylo možné účinně uplatnit v průběhu exekučního řízení. Ve shodě s tvrzením povinného uvedl, že právo, jehož se oprávněná v nalézacím řízení domáhala, bylo k okamžiku zahájení řízení skutečně promlčeno. Pokud by tak povinný námitku promlčení vznesl v nalézacím řízení, nemohl by soud právo z úvěrové smlouvy oprávněné přiznat. Povinný ji ovšem uplatnil až po právní moci exekučního titulu, proto bylo třeba postupovat nejen podle § 408 odst. 1 obch. zák., ale i podle § 408 odst. 2 obch. zák., v souladu s nímž bylo-li právo pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení později než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby nebo po jejím uplynutí, lze rozhodnutí soudně vykonat, jestliže řízení o jeho výkonu bylo zahájeno do tří měsíců ode dne, kdy mohlo být zahájeno. K tomu odvolací soud podotkl, že se nejedná o dodatečnou promlčecí dobu, nýbrž pouze o zvláštní lhůtu určenou výlučně k zahájení řízení o výkon daného rozhodnutí, aniž by bylo možné promlčení namítat. Tento závěr, který rovněž plyne z komentářové literatury, aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 16. června 2022, sp. zn. IV. ÚS 3363/21. Odvolací soud měl za to, že z citovaného § 408 odst. 2 obch. zák. je třeba vycházet i v nyní projednávaném případě, v němž právo bylo pravomocně přiznáno v řízení zahájeném v okamžiku, kdy toto právo již bylo promlčeno, pokud žalovaný dlužník námitku promlčení v průběhu nalézacího řízení neuplatnil. Jelikož oprávněná v tříměsíční lhůtě podala exekuční návrh, lze exekuční titul v tomto exekučním řízení (ale pouze v něm a nikoliv jiném) vykonat. Povinný usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním, jehož přípustnost vymezil tak, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudek ze dne 27. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 1543/2005, ze dne 23. září 2010, sp. zn. 20 Cdo 2906/2009, stanovisko ze dne 18. února 1981, sp. zn. Cpj 159/79), konkrétně 1) zda může nadále probíhat exekuční řízení i v případě, že soud shledal exekučně vymáhanou pohledávku promlčenou a povinný v exekučním řízení řádně vznesl námitku promlčení, a na řešení otázek, které dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyly vyřešeny, a to 2) zda lze přiznáním promlčené pohledávky podle § 408 odst. 2 obch. zák. pravomocným rozsudkem prolomit maximální promlčecí dobu 10 let ve smyslu § 408 odst. 1 obch. zák., 3) zda lze přihlédnout k námitce promlčení vznesené povinným v exekučním řízení, kterým je vykonávána pohledávka přiznaná podle § 408 odst. 2 obch. zák., a 4) zda vedení exekučního řízení oprávněnou jako profesionální obchodnicí s pohledávkami vůči sociálně slabé osobě, při zjevné vědomosti oprávněné o promlčení pohledávky před podáním žaloby, je zneužitím práva, které nepožívá ochrany. Uvedl, že judikatura dovolacího soudu je dlouhodobě ustálena v závěru, že v řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) lze k námitce promlčení vymáhané pohledávky uplatněné povinným (může ji vznést kdykoliv za řízení) přihlédnout a tato skutečnost je důvodem k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Promlčecí doba stanovená v § 408 odst. 1 obch. zák. je přitom maximální a nepřekročitelná. Její délku nelze prodloužit ani přiznáním pohledávky v řízení zahájeném po promlčení pohledávky. Takový výklad by podle povinného znamenal, že by bylo možné i za několik desítek let vymáhat pohledávky vzniklé podle obch. zák. Odvolací soud proto měl k námitce promlčení vznesené povinným přihlédnout a exekuci zastavit. Nadto oprávněná je profesionálkou ve svém oboru. Dlouhodobě a ve velkém objemu obchoduje s pohledávkami, které následně vymáhá, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou promlčeny. Povinný je v tomto právním vztahu slabší smluvní stranou (spotřebitelem), má pouze základní vzdělání, často se stěhuje a bydlí převážně na ubytovnách. Ve vymáhání pohledávky zjevně několik let promlčené tak spatřuje zneužití práva, kterému by soudy neměly poskytovat ochranu. S ohledem na shora uvedené navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Oprávněná považovala podané dovolání za nepřípustné. Ve fázi exekučního řízení se již nelze zabývat námitkou promlčení, povinný ji měl uplatnit v nalézacím řízení. Případně lze-li ji posoudit, souhlasí s výkladem § 408 odst. 2 obch. zák. vysloveným odvolacím soudem, který rovněž odpovídá rozhodovací praxi dovolacího soudu (srov. např. usnesení ze dne 17. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 2911/2004, usnesení ze dne 6. října 2021, sp. zn. 20 Cdo 2404/2021, či usnesení ze dne 23. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 748/2018). Odvolací proto rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a dovolání je třeba odmítnout. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou [§ 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů – dále též jen „ex. řád“] ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. pro posouzení otázky, zda je přípustný výkon roz