20 Cdo 3077/2022 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3077/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 2. 2023 Spisová značka:20 Cdo 3077/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.3077.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuční titul Právní nástupnictví Daňová exekuce Správa daní a poplatků Dotčené předpisy:§ II. bod 1,2,6 předpisu č. 251/2021 Sb. § IX. bod 1,2,6 předpisu č. 251/2021 Sb. § 22 předpisu č. 250/2000 Sb. § 161 odst. 1,2 předpisu č. 280/2009 Sb. § 175 odst. 1 předpisu č. 280/2009 Sb. § 107 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:18. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3077/2022 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad, se sídlem v Českých Budějovicích, Jeronýmova 1750/21, identifikační číslo osoby 75086999, proti povinné KARDIOCENTRUM VYSOČINA CZA a. s., se sídlem v Hluboké nad Vltavou, nám. Čsl. armády 26, identifikační číslo osoby 26016877, pro 12 607 414 Kč, vedené u soudního exekutora Mgr. Davida Vybírala, LL.M., Exekutorský úřad Praha 6, pod sp. zn. 148 EX 1053/17, o dovolání České republiky - Ministerstva pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, identifikační číslo osoby 66002222, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. července 2022, č. j. 8 Co 819/2022-95, takto: Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. července 2022, č. j. 8 Co 819/2022-95, a usnesení soudního exekutora Mgr. Davida Vybírala, LL.M., Exekutorský úřad Praha 6, ze dne 4. března 2022, č. j. 148 EX 1053/17-85, se zrušují a věc se vrací soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: 1) Ve shora označené věci Krajský soud v Českých Budějovicích (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 13. 7. 2022, č. j. 8 Co 819/2022-95, změnil usnesení pověřeného soudního exekutora Mgr. Davida Vybírala, LL.M., Exekutorský úřad Praha 6 (dále „soudní exekutor“), ze dne 4. 3. 2022, č. j. 148 EX 1053/17-85, výrokem I. tak, že v exekuci vedené proti povinné na základě vykonatelného platebního výměru č. 18/2014 vydaného Úřadem Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad (viz další identifikační údaje v záhlaví tohoto rozhodnutí; dále též „původní oprávněná“) dne 4. 11. 2014 ve spojení s rozhodnutím Ministerstva financí České republiky ze dne 27. 1. 2017, č. j. MF-8609/2015/1203 (dále „exekuční titul“), pro vymožení pohledávky ve výši 12 607 414 Kč jako odvodu za porušení rozpočtové kázně, bude na straně oprávněné pokračováno s Českou republikou - Ministerstvem pro místní rozvoj (dále též „nová oprávněná“), nikoli přímo s Ministerstvem pro místní rozvoj, jak ve svém usnesení stanovil soudní exekutor. Současně odvolací soud pod výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. 2) Soudní exekutor i odvolací soud vyšli ze zjištění, že předmět exekuce představuje vymožení odvodu za porušení rozpočtové kázně uloženého podle § 22 odst. 9 písm. b) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění účinném do 19. 2. 2015, dále též „zákon o územních rozpočtech“. Dospěli k závěru, že ke dni 31. 12. 2021 byla původní oprávněná zrušena podle ustanovení části první, článku II., bodu 1. přechodných ustanovení k zákonu č. 251/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále „zákon č. 251/2021 Sb.), čímž ztratila podle § 107 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), způsobilost být účastnicí řízení. Její právní nástupkyní se stala Česká republika, podle ustanovení části první, článku II., bodu 6. přechodných ustanovení k zákonu č. 251/2021 Sb., jednající prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj. Odkazovaná přechodná ustanovení k zákonu č. 251/2021 Sb., se v uvedených poměrech prosadí i navzdory ustanovení části šesté, článku IX., bodu 2. přechodných ustanovení k zákonu č. 251/2021 Sb., podle kterého řízení nebo jiné postupy podle bodu 1 zahájené u úřadu Regionální rady regionu soudržnosti dokončí finanční úřad, které řeší situaci, kdy dosud neskončilo řízení vedené podle zákona o územních rozpočtech, a určuje, který orgán po 1. 1. 2022 dokončí řízení při správě odvodů za porušení rozpočtové kázně v případě dotace poskytnuté z rozpočtu Regionální rady regionu soudržnosti zahájené před 1. 1. 2022. O takovou situaci se však podle odvolacího soudu v posuzované věci nejedná, skončilo-li řízení podle zákona o územních rozpočtech před správním orgánem vydáním exekučního titulu. 3) Usnesení odvolacího soudu napadla nová oprávněná dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené otázky „kdo je oprávněn jednat za Českou republiku v rámci exekučních řízení o vymožení povinnosti povinného zaplatit pohledávku plynoucí z daňového řízení o povinnosti uhradit odvod a penále v případě, že k 31. 12. 2021 došlo na základě zákona č. 251/2021 Sb., k zániku Regionálních rad soudržnosti“. 4) Smyslem článku IX. přechodných ustanovení zákona č. 251/2021 Sb. je podle dovolatelky dokončit tam označená řízení a jiné postupy orgánem, jenž má k věcné problematice nejblíže, a zároveň u odvodů zajistit jejich vymožení. Proto zákonodárce konstruoval přechodná ustanovení tím způsobem, aby došlo co možná k nejhladšímu přechodu řízení pod ty orgány státní správy, které v těchto řízeních vystupují. Je logické, že tyto orgány pak následně, nedojde-li k dobrovolnému uhrazení odvodu, zajistí i vymožení povinnosti v rámci exekučního řízení, z čehož plyne, že nebudou řízení dále delegovat na Ministerstvo pro místní rozvoj, které v dané věci vůbec nevystupovalo a neví o předmětném řízení prakticky nic konkrétního. Článek II., bod 6 přechodných ustanovení zákona č. 251/2021 Sb. je proto ustanovením obecným, na jehož základě Ministerstvo pro místní rozvoj za regionální rady soudržnosti vystupuje například v trestních řízeních jako poškozený, ve sporných řízeních správních jako odpůrce a následně i v soudních řízeních správních vzešlých ze sporných řízení. Článek IX. a zvláště jeho body I. a II. přechodných ustavení zákona č. 251/2021 Sb. jsou vůči nim speciální a z jejich dikce nelze usuzovat, že by Ministerstvo pro místní rozvoj mělo vystupovat i v rámci exekučních řízení vzešlých z řízení o odvodu a penále za porušení rozpočtové kázně, což by neodpovídalo nejen předešlé právní úpravě, ale ani logice právní úpravy. 5) Nejvyšší soud jako soud dovolací o dovolání nové oprávněné rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (§ 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále „ex. řád“/) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (srov. § 243a odst. 1 o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce určení orgánu oprávněného jednat od 1. 1. 2022 jménem České republiky v exekučním řízení vedeném pro vymožení odvodu za porušení rozpočtové kázně uloženého podle § 22 odst. 9 písm. b) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění účinném do 19. 2. 2015, přípustné (§ 237 o. s. ř.), zároveň i opodstatněné. 6) Podle části první, článku II. přechodných ustanovení k zákonu č. 251/2021 Sb. se Regionální rada regionu soudržnosti Střední Čechy, Regionální rada regionu soudržnosti Jihozápad, Regionální rada regionu soudržnosti Severozápad, Regionální rada regionu soudržnosti Severovýchod, Regionální rada regionu soudržnosti Jihovýchod, Regionální rada regionu soudržnosti Střední Morava a Regionální rada regionu soudržnosti Moravskoslezsko zrušují uplynutím dne 31. prosince 2021. Jejich právním nástupcem je Česká republika /bod 1./. Veškerý majetek a všechna práva a povinnosti Regionálních rad regionů soudržnosti (dále jen „Regionální rada“) uvedených v bodu 1 přecházejí dnem následujícím po dni jejich zrušení na Českou republiku. Dnem následujícím po dni zrušení Regionálních rad uvedených v bodu 1 vstupuje Česká republika do všech práv a po