20 Cdo 3185/2017 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3185/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 9. 2017 Spisová značka:20 Cdo 3185/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.3185.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Exekuce Prodlení dlužníka Prodlení věřitele Úschova Dotčené předpisy:§ 567 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. ve znění do 31.12.2013 § 522 předpisu č. 40/1964Sb. ve znění do 31.12.2013 § 568 předpisu č. 40/1964Sb. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 12. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3185/2017-126 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné J. K., zastoupené JUDr. Lumírem Schejbalem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří č. 3163/111, proti povinné Management Club Canada s. r. o., se sídlem v Lipně nad Vltavou č. 25, identifikační číslo osoby 25311107, zastoupené JUDr. Jaroslavem Adamem, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Rooseveltova č. 37, pro 316 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 13 EXE 1551/2016, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. února 2017, č. j. 24 Co 198/2017-91, takto: Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. února 2017, č. j. 24 Co 198/2017-91, a usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28. listopadu 2016, č. j. 13 EXE 1551/2016-63, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Českém Krumlově k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Na návrh oprávněné Okresní soud v Českém Krumlově pověřením ze dne 19. července 2016, č. j. 13 EXE 1551/2016-24, pověřil soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchu, Exekutorský úřad Přerov, provedením exekuce na majetek povinné k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 316 000 Kč s příslušenstvím a to podle rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. dubna 2006, č. j. 52 C 41/2003-97. Povinná podáním ze dne 12. srpna 2016 vznesla námitku promlčení pohledávky oprávněné a navrhla zastavení exekuce. Uvedla, že ihned po vydání exekučního titulu opakovaně vyzvala oprávněnou ke sdělení bankovního spojení pro zaslání uvedené částky, avšak oprávněná na tyto výzvy nikterak nereagovala, a povinná se proto nemohla dostat do prodlení. Okresní soud v Českém Krumlově usnesením ze dne 28. listopadu 2016, č. j. 13 EXE 1551/2016-63, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Dospěl k závěru, že námitka promlčení pohledávky není důvodná, neboť exekuční návrh byl soudnímu exekutorovi doručen před uplynutím promlčecí doby a oprávněná v exekučním řízení řádně pokračuje, čímž došlo ke stavení promlčecí lhůty bez ohledu na to, že v době zahájení exekuce mohla být oprávněná v prodlení pro neposkytnutí součinnosti pro splnění dluhu. K odvolání povinné Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 17. února 2017, č. j. 24 Co 198/2017-91, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Dovodil, že je-li soudem v občanském soudním řízení vydáno konstitutivní rozhodnutí, které je současně exekučním titulem, pak zakládá hmotná práva a povinnosti, avšak na rozdíl od hmotněprávních vztahů založených smlouvou může oprávněný v případě nesplnění povinnosti zahájit z daného titulu exekuční řízení, aniž by musel povinného jakkoli vyzývat k dobrovolnému splnění povinnosti či mu poskytovat jinou součinnost, jelikož jeho právo plyne přímo z exekučního titulu a bylo mu přiznáno v nalézacím řízení. Povinný pak musí vyvinout maximální snahu o splnění uložené povinnosti, jinak se nutně vystavuje riziku postižení svého majetku v exekuci. Pakliže oprávněný nereaguje na výzvy povinného k poskytnutí součinnosti, neznamená to, že by se ocitl v prodlení a byl tím zbaven možnosti podat exekuční návrh, neboť povinnému se jako ultima ratio nabízí využití soluční (úřední) úschovy. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že v daném případě nedošlo k promlčení vymáhané pohledávky, neboť oprávněná podala exekuční návrh před uplynutím desetileté promlčecí lhůty, přičemž v jejím průběhu nebyla povinna poskytnout povinné jakoukoli součinnost ke splnění uložené povinnosti. Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, které je podle jejího názoru přípustné, protože napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázek jak procesního, tak hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. června 2014, sp. zn. 21 Cdo 3545/2013, ze kterého vyplývá, že jestliže se sám oprávněný dostane do prodlení, nemůže podat důvodný návrh na vynucení splnění povinnosti dlužníka, protože sám způsobil, že povinný nemohl uloženou povinnost splnit, přičemž podle názoru dovolatelky je tento závěr poplatný bez rozdílu, zda bylo plněno do úřední úschovy či nikoli. S ohledem na uvedené usnesení se dovolatelka domnívá, že v dané věci se jedná o tzv. dluh výběrný, a oprávněná tak byla povinna převzít plnění v místě bydliště či sídle povinné, avšak oprávněná do zahájení exekučního řízení neučinila jakýkoli pokus k výběru dluhu, čímž se dle ustanovení § 522 věty první zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013 – dále též jen „obč. zák.“, dostala do prodlení, a v takovém případě oprávněná nemohla podat důvodný návrh na vynucení splnění povinnosti povinné a to i přesto, že uplynula lhůta k plnění povinnosti uložené povinné exekučním titulem. Odvolací soud se dle názoru dovolatelky vůbec nevypořádal s námitkou promlčení pohledávky oprávněné. Dovolatelka se domnívá, že oprávněná podala bezdůvodný návrh na nařízení exekuce, v důsledku čehož došlo k promlčení jejího nároku, přičemž povinná se promlčení u soudu prvního stupně řádně dovolala, a tudíž došlo k takovému oslabení práva oprávněné, které nelze vykonat, resp. vést o takovémto právu exekuci, a je na místě ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „o. s. ř.“, exekuční řízení zastavit. Dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno účastníkem řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť v napadeném rozhodnutí se odvolací soud při posouzení otázky, zda oprávněný může podat důvodný návrh na vynucení splnění povinnosti povinného, jestliže sám oprávněný způsobil, že povinný nemohl uloženou povinnost splnit, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. června 2014, sp. zn. 21 Cdo 3545/2013), přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. V projednávané věci je exekučním titulem rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. dubna 2006, č. j. 52 C 41/2003-97, který ve výroku III. uložil žalobkyni (zde povinné) zaplatit žalované (zde oprávněné) na vypořádání podílu částku ve výši 316 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a který nabyl právní moci dne 22. června 2006 a vykonatelnosti dne 27. června 2006. Z exekučního titulu vyplývá, že vymáhaná pohledávka představuje vypořádací podíl přiznaný oprávněné v souvislosti se zrušením podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovité věci a jejího přikázání do výlučného vlastnictví povinné. Z výroku rozsudku nevyplývá, že by bylo stanoveno místo plnění tohoto peněžitého závazku. Oprávněná podala exekuční návrh dne 20. června 2016, soudnímu exekutorovi byl doručen dne 23. června 2016. Ohledně tvrzení účastníků učinily soudy skutkové závěry (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá – srov. § 241a odst. 2 a § 243 odst. 3 o. s. ř.), že oprávněná vyzvala povinnou k zaplacení dluhu bezhotovostním převodem na její účet, přičemž tato výzva byla povinné doručena, avšak nelze zjistit, zda byla doručena před doručením exekučního návrhu soudnímu exekutorovi. Vymáhaná povinnost vznikla právní mocí exekučního titulu dne 22. června 2006. S ohledem na výše uvedené je prot