20 Cdo 3624/2019 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3624/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 12. 2019 Spisová značka:20 Cdo 3624/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.3624.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Věc Dotčené předpisy:§ 322 o. s. ř. § 321 o. s. ř. § 323 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:9. 3. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 783/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3624/2019-111USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné České republiky – Okresního soudu v Hradci Králové se sídlem v Hradci Králové, Ignáta Herrmanna č. 227/2, identifikační číslo osoby 00024945, proti povinnému Z. B., narozenému dne XY, bytem v XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, zastoupenému Mgr. Vladimírem Matysem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská č. 15/16, pro 71 748 Kč, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 EXE 2711/2018, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2019, č. j. 19 Co 94/2019-76, takto: Dovolání povinného se zamítá. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Praze k odvolání povinného usnesením ze dne 30. 4. 2019, č. j. 19 Co 94/2019-76, potvrdil usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. 3. 2019, č. j. 9 EXE 2711/2018-63, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce, týkající se způsobu jejího provedení přikázáním jiné peněžité pohledávky z titulu vymoženého plnění v rámci exekučního řízení vedeného u Exekutorského úřadu Přerov pod sp. zn. 203 Ex 43484/17, o kterém rozhodla soudní exekutorka JUDr. Alena Blažková, Ph.D., Exekutorský úřad Brno-město, exekučním příkazem ze dne 14. 9. 2018, č. j. 006 EX 1277/18-41. Odvolací soud zjistil, že v projednávané věci byl mimo jiné vydán exekuční příkaz soudní exekutorkou ze dne 14. 9. 2018, č. j. 006 EX 1277/18-41, k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky vůči dlužníku povinného Exekutorskému úřadu Přerov, JUDr. Lukáši Jíchovi, konkrétně pohledávky z titulu vymoženého plnění v rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. 203 EX 43484/17, která byla povinnému přiznána rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 5. 6. 2017, č. j. 8 T 6/2017-364, kterým byla Ch. S. uložena povinnost zaplatit povinnému náhradu škody 21 530 Kč a náhradu nemajetkové újmy 600 000 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že není dán důvod pro zastavení exekuce, neboť vymáhaná pohledávka není pohledávkou vyloučenou z výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 321 a násl. občanského soudního řádu. Pohledávka se sice podle § 489 ve spojení s § 496 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. z.“, pokládá za movitou nehmotnou věc, avšak občanský soudní řád i zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ex. řád“, které vymezují zákonný rámec způsobu postihu majetku povinné osoby, nadále rozlišují a rozdílně upravují způsob postižení pohledávek povinného a prodej movitých a nemovitých věcí. Exekuční příkaz v projednávané věci není exekučním příkazem vydaným podle ustanovení § 321 a 322 občanského soudního řádu, ale jde o exekuční příkaz vydaný podle § 312 občanského soudního řádu a § 63 a násl. ex. řádu, tedy přikázáním jiné peněžité pohledávky. Z ustanovení § 317 a násl. občanského soudního řádu se nepodává, že by pohledávka z titulu náhrady za nemajetkovou újmu spadala pod taxativně vymezený okruh pohledávek, které nepodléhají výkonu rozhodnutí. Zvolený způsob exekuce není možné hodnotit jako rozporný s dobrými mravy, když povinný, vůči němuž je evidováno 27 exekucí, svou v projednávané věci vymáhanou povinnost dobrovolně nesplnil, ač některé exekuční tituly byly vydány již v roce 2010. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že v projednávané věci je postižena jeho pohledávka z titulu náhrady nemajetkové újmy, jejíž postižení v rámci výkonu rozhodnutí je v rozporu s dobrými mravy. Z tohoto důvodu má být z výkonu rozhodnutí vyloučena ve smyslu ustanovení § 322 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť právo na náhradu nemajetkové újmy je právem ryze osobního charakteru, které je svou povahou úzce spjato s osobou povinného a jeho primárním účelem je především odčinění vzniklých duševních útrap povinnému a napravení či alespoň zmírnění nemajetkové újmy. Povinný přitom nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že pohledávka na náhradu nemajetkové újmy není věcí, a proto se její vyloučení z výkonu rozhodnutí neřídí ustanovením § 321 a násl. občanského soudního řádu, neboť pohledávka je podle ustanovení § 489 ve spojení s § 496 odst. 2 o. z. za věc považována. S odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2017, č. j. 1 VSPH 2405/2016-B-46, dovozuje, že exekuční postih předmětné pohledávky by byl v rozporu s účelem přiznané nemajetkové újmy a rovněž v rozporu s dobrými mravy, proto by její postižení v rámci výkonu rozhodnutí nemělo být přípustné podle ustanovení § 322 odst. 1 občanského soudního řádu a exekuce by měla být v tomto rozsahu zastavena podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu. Povinný dále odkazuje na novelizaci ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále též jen „ins. zák.“, který postižení plnění z titulu práva na náhradu majetkové a nemajetkové újmy v rámci insolvenčního řízení výslovně vylučuje a dovozuje, že tento závěr je „plně aplikovatelný i na řízení exekuční“, když do majetkové podstaty podle ustanovení § 207 odst. 1 ins. zák. nepatří majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud „exekuci zastavil“, případně aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolatel ve svém dovolání rovněž navrhl odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále též jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na vyřešení otázky procesního práva [zda je v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce) postižitelná pohledávka povinného na náhradu nemajetkové újmy], která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, přezkoumal dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinného není opodstatněné. Podle ustanovení § 321 o. s. ř. výkonem rozhodnutí nemohou být postiženy věci, jejichž prodej je podle zvláštních předpisů zakázán, nebo které podle zvláštních předpisů výkonu rozhodnutí nepodléhají. Podle ustanovení § 322 odst. 1 o. s. ř. z věcí, které jsou ve vlastnictví povinného nebo ve společném jmění povinného a jeho manžela, se nemůže týkat výkon rozhodnutí těch, které povinný nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů, jakož i jiných věcí, jejichž prodej by byl v rozporu s dobrými mravy a jejichž počet a hodnota odpovídá obvyklým majetkovým poměrům. Dovolateli lze přisvědčit, ustanovení § 321 a § 322 o. s. ř. obsahují výčet věcí, které nepodléhají výkonu rozhodnutí (exekuci). Je však třeba zdůraznit, že pohledávka ve smyslu exekučního (procesního) práva je zvláštní majetkovou hodnotou, neboť možnosti a limity jejího postižení jsou upraveny specifickým způsobem (srov. ustanovení § 303 a násl. o. s. ř.). Argumentace povinného, že pohledávka je ve smyslu hmotného práva považována za věc, neobstojí, neboť v procesním právu má pohledávka svůj vlastní režim postižení, který je odlišný od postižení „movitých věcí“ ve smyslu § 321 a násl. o. s. ř. Výkonem rozhodnutí prodejem movit