20 Cdo 711/2009 — Nejvyšší soud

20 Cdo 711/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 5. 2011 Spisová značka:20 Cdo 711/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.711.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Postoupení pohledávky Směnky Dotčené předpisy:§ 36 odst. 3 předpisu č. 120/2001Sb. § 36 odst. 4 předpisu č. 120/2001Sb. § 524 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:13. 5. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 711/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné CDV-2, LTD., se sídlem Peterborough Court, 133 Fleet Street, Londýn EC4A 2BB, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 4434554, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 15, proti povinným l/ V. B. a 2/ Ing. J. Z., oběma zastoupeným JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163, pro 6 694 326,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 12 Nc 4047/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2008, č. j. 20 Co 359/2008-53, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2008, č. j. 20 Co 359/2008-53, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 26. 11. 2007, č. j. 12 Nc 4047/2007-26, kterým okresní soud nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 23. 7. 1999, č. j. 5 Sm 260/99-43, pro pohledávku 6 694 326,75 Kč s uvedeným příslušenstvím, exekuci na majetek povinných, tak, že návrh zamítl, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a oprávněné uložil zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Martinu Růžičkovi na nákladech exekuce 7 735,- Kč. Dospěl k závěru, že oprávněná neprokázala ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), že na ni přešlo právo z exekučního titulu. Smlouva o převodu zajišťovací rektasměnky ze dne 25. 10. 2007, uzavřená mezi ČSOB a. s. a oprávněnou, jíž byla postoupena vlastní rektasměnka, vystavená 7. 10. 1996 výstavcem V. B. jako jednatelem společnosti W.G.M. spol. s r. o. ve prospěch remitenta - Investiční a Poštovní banky a. s. (v jejíž prospěch byl 23. 7. 1999 vydán exekuční titul a jež následně 19. 6. 2000 uzavřela smlouvu o prodeji podniku s kupující ČSOB a. s.), pouze potvrzuje, že došlo k převodu směnky, nikoliv k převodu pohledávky přiznané exekučním titulem. V dovolání, jehož přípustnost opírá o § 238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1966 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), dovolatelka namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.). Oprávněná prosazuje, že vlastní rektasměnku je možno podle čl. I. § 11 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového (dále jen „zákon č. 191/1950 Sb.“), ve spojení s § 77 odst. 1 téhož zákona převést ve formě a s účinky obyčejného postupu (cese ve smyslu § 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obč. zák.“), a že nový majitel rektasměnky nabývá směnku derivátním způsobem. Ze smlouvy o převodu zajišťovací rektasměnky ze dne 25. 10. 2007 vyplývá, že spolu se směnkou přešla na postupníka i všechna práva se směnkou spojená; proto na oprávněnou přešlo i právo vyplývající ze směnečného platebního rozkazu. Požadavek na uzavření další smlouvy o postoupení pohledávky ohledně tohoto práva považuje za nadbytečný až absurdní. Oprávněná odvolacím soudem nebyla ani vyzvána, aby takovou smlouvu předložila, v čemž spatřuje vadu řízení. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolací soud rozhodl o věci podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srovnej čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 v části první zákona č. 7/2009 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb. a je i důvodné. Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Protože zmíněné vady namítány nebyly a z obsahu spisu nevyplývají, zůstává předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že oprávněná neprokázala převod práva z exekučního titulu (§ 36 odst. 3, 4 zákona č. 120/2001 Sb.). Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Z ustanovení § 36 odst. 3, 4 zákona č. 120/2001 Sb. mimo jiné vyplývá, že soud může exekuci nařídit, je-li prokázáno, že se jí domáhá ten, v jehož prospěch bylo rozhodnutí v nalézacím řízení vydáno, popř. ten, kdo prokáže, že právo přiznané v nalézacím řízení po vydání takového rozhodnutí na něj přešlo, přičemž přechod či převod práva musí být prokázán kvalifikovaným způsobem, předepsaným ustanovením § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. (listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, nevyplývá-li přímo z právního předpisu). Podle čl. I. § 11 odst. 2 zákona č. 191/1950 Sb. pojal-li výstavce do směnky slova“nikoliv na řad“ nebo jinou doložku stejného významu, lze převést směnku jen ve formě a s účinky obyčejného postupu (cese). Podle § 524 odst. 2 obč. zák. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. V projednávané věci navrhl nařízení exekuce jiný subjekt než ten, kdo byl exekučním titulem označen jako žalobce. Převod pohledávky oprávněná osoba prokazovala Smlouvou o prodeji podniku ze dne 19. 6. 2000, kterou uzavřela prodávající (zároveň žalobkyně z exekučního titulu) IPB a. s. s kupující ČSOB a. s. a jejímž předmětem je podnik včetně věcí, práv a jiných majetkových hodnot, které patří prodávající a slouží k provozování jejího podniku případně mají tomuto účelu sloužit. Oprávněná dále předložila Smlouvu o převodu zajišťovací rektasměnky ze dne 25. 10. 2007, uzavřenou mezi ČSOB a. s. jako postupitelem a oprávněnou (zastoupenou advokátem) jako postupníkem, přičemž podpisy na smlouvě byly ověřeny notářsky (zčásti notářem JUDr. Františkem Boučkem a zčásti notářkou JUDr. Olgou Křemenovou) a smlouva byla soudu předložena v kopii ověřené notářkou JUDr. Alenou Procházkovou. Předmětem smlouvy je směnka vlastní nikoli na řad (rektasměnka), na jejímž základě byl vydán k exekuci navržený směnečný platební rozkaz. Rektasměnka, se převádí, jak vyplývá z čl. I. § 11 odst. 2 zákona č. 190/1950 Sb., cesí. Tou je ve světle právní úpravy smlouva o postoupení pohledávky podle § 524 a násl. obč. zák. V souzené věci se smlouvou o převodu zajišťovací rektasměnky převádí daná rektasměnka, a jak vyplývá i z obsahu smlouvy, se všemi právy s ní spojenými. Mezi tato práva nepochybně patří i právo vymáhat plnění ze směnečného platebního rozkazu vydaného na základě předložené rektasměnky. Taková postupní smlouva proto stačí k prokázání, že na nabyvatele směnky přešlo i právo ze směnečného platebního rozkazu, tj. exekučního titulu, aniž by to muselo být v postupní smlouvě výslovně uvedeno (i když to samozřejmě pro přehlednost uvedeno být může). Vyžaduje-li tedy odvolací soud k prokázání převodu práva z exekučního titulu další postupní smlouvu, nemá jeho požadavek oporu v zákoně. V rozporu s tímto závěrem není ani odvolacím soudem zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 461/2004. V něm Nejvyšší soud uzavřel, že z právní úpravy, tj. čl. I. § 14 odst. 1 ani § 16 odst. 1zákona č. 191/1950 Sb. nevyplývá, že by na majitele směnky (v tomto případě směnky „na řad“), jenž právo k ní prokázal způsobem stanoveným v čl. I. § 16 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. a j