20 Cdo 716/2005 — Nejvyšší soud

20 Cdo 716/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2005 Spisová značka:20 Cdo 716/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.716.2005.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:předpisu č. 173/1990Sb. předpisu č. 232/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 716/2005 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobců a/ Tělocvičné jednoty Sokol V. a b/ České obce sokolské se sídlem v Praze 1 - Malé Straně, Újezd 450, zastoupených advokátem, proti žalovaným 1/ Tělovýchovné jednotě M. V., zastoupené advokátem, a 2/ Družstvu S. na V., zastoupenému advokátem, o navrácení majetkových práv a určení neplatnosti dohody \"o předání a převzetí vlastnických práv\", vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 Cm 1523/95, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21.10.2004, č.j. 1 Cmo 215/2003-242, takto : I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21.10.2004, č.j. 1 Cmo 215/2003-242, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.9.2000, č.j. 1 Cm 1523/95-147, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 16.7.2003, č.j. 1 Cm 1523/95-208, ve výrocích mezi žalobcem a/ a žalovanými ohledně navrácení majetkových práv – „práva bezplatného užívání zřízeného ve formě práva věcného odpovídajícího věcnému břemeni“ a ve výrocích o nákladech řízení před soudy obou stupňů mezi těmito účastníky, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací krajskému soudu k dalšímu řízení; jinak se dovolání žalobců zamítá. II. Žalobce b/ a žalovaní nemají práva na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Odvolací soud potvrdil („ve správném znění“) rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu žalobce a/ (proti oběma žalovaným), vycházející z restitučních zákonů č. 173/1990 Sb. a č. 232/1991 Sb., o uložení povinnosti uzavřít dohodu o navrácení majetkového práva k označeným nemovitostem („práva bezplatného užívání zřízeného ve formě práva věcného odpovídajícího věcnému břemeni“), stejně jako žalobu žalobce b/ (rovněž proti oběma žalovaným) o navrácení vlastnického práva k týmž nemovitostem, a konečně zamítl i žalobu obou žalobců o určení, že dohoda uzavřená žalovanými dne 16.10.1991 „o předání a převzetí vlastnických práv“ k dotčeným nemovitostem, je neplatná. Žalobu žalobce a/ zamítl soud prvního stupně podle odvolacího soudu právem proto, že - ačkoli řízení bylo zahájeno včas - předmětný nárok na navrácení „užívacího práva“ byl uplatněn až v jeho průběhu, z hlediska ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 232/1991 Sb. opožděně, a prekluzí zanikl. „Pro úplnost“ odvolací soud uvedl, že obsah smlouvy mezi tělocvičnou jednotou a družstvem svědčí ve prospěch práva jen užívacího, a ke vzniku práva služebnosti bylo zapotřebí vkladu do pozemkových knih; jelikož toto prokázáno nebylo, nebylo ani právo původní sokolské tělocvičné jednoty té povahy, aby mohlo být navráceno jako „bezplatné užívání ve formě práva věcného odpovídajícího věcnému břemeni“. Také restituční právo žalobce b/ (na navrácení vlastnického práva) je podle odvolacího soudu prekludováno, neboť je neuplatnil dříve, než do řízení zahájeného žalobcem a/ vstoupil (§ 92 o.s.ř.). Ostatně žalobce ku kritickému 31.3.1948 vlastníkem sporných nemovitostí nebyl, resp. (tvrzený) přechod vlastnictví z původního Družstva S. ve V. nebyl prokázán. Ve vztahu k druhému žalovanému pak odvolací soud uzavřel, že není důkazu, že by nemovitosti ku dni - z hlediska restitučních nároků rozhodnému - vlastnil, a byl tzv. osobou povinnou. Co do žaloby o určení neplatnosti dohody mezi žalovanými ze dne 16.10.1991 se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně, že na požadovaném určení není - za uvedených okolností - naléhavý právní zájem (§ 80 písm. c/ o.s.ř.). Návrhu žalobců na vyslovení přípustnosti dovolání odvolací soud nevyhověl (§ 239 odst. 2 o.s.ř.). Ve včasném dovolání žalobci (zastoupeni advokátem) namítli, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.). Žalobce a/ především uvedl, že odvolací soud, uzavřel-li, že navrácení „užívacího práva“ uplatnil opožděně, pominul, že (nepochybně včasným) zahájením řízení o navrácení práva vlastnického uplatnil nárok „širší“, a později jej jen „toliko přesněji vymezil, resp. zúžil“. Jestliže původně navrhl restituci vlastnického práva, žádal „tedy automaticky z tohoto pojmu i oprávnění věc užívat“. Žalobce b/ pak má za to, že „udělenou plnou mocí byl k řízení zastoupen žalobcem a/“, a proto ani jeho nárok „nelze považovat za prekludovaný“. Při „hodnocení akční schůze ze dne 29.2.1948“ byl podle něj „nastolen rozpor v judikatuře“, neboť jinými soudy je odtud vyvozován „faktický zánik České obce sokolské a organizací navazujících“. Jelikož odvolací soud provedl řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 (dále jen „o.s.ř.“), projednal dovolací soud dovolání žalobců podle téhož předpisu (bod 17. části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb.). Ani dovolatelé nepochybují, že jejich dovolání může být přípustné (§ 236 odst. 1 o.s.ř.) jen za splnění podmínek vyslovených v § 239 odst. 2 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení platilo, že nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podmínka zásadního právního významu byla pojímána za splněnou, jestliže pro posouzení konkrétní právní otázky bylo možné mít napadené rozhodnutí za způsobilé ovlivnit všeobecnou soudní praxi; jinak řečeno, šlo o to, zda rozhodnutí řešilo otázku judikaturou vyšších soudů dosud nevyřešenou, či otázku jimi sice řešenou, avšak nejednotně, případně zda odvolací soud určitou otázku posoudil jinak, než jak dosud judikatura předjímala. Vzhledem k zásadě vázanosti dovolacím důvodem (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.) je takový závěr myslitelný jen ve vztahu k právní otázce, kterou dovolatel - dovolacím důvodem, který v dovolání uplatnil - skutečně otevřel (vztah k obsahu návrhu, aby dovolání bylo připuštěno, lze v dané věci ponechat stranou). Za právní otázku, jež uvedené znaky splňuje, je namístě mít tu, která vystihuje spor o určení, zda je restituční nárok žalobců prekludován, jestliže byl žalobcem a/ uplatněn včas nárok na navrácení vlastnických práv. Dovolání je proto podle § 239 odst. 2 o.s.ř. přípustné. Vady řízení vyjmenované v § 237 o.s.ř. a jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebyly dovolateli namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Jelikož důvody, aby dovolací soud vybočil z dovolacích návrhů (§ 242 odst. 2 o.s.ř.), dány nejsou, platí zásada, že dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. To je v dané věci významné potud, že mimo rámec dovolacího přezkumu, protože nenapadeny, zůstaly výroky, jimiž byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti dohody uzavřené dne 16.10.1991 mezi žalovanými. Podle § 2 zákona č. 173/1990 Sb., ve znění zákona č. 247/1991 Sb., majetková práva dobrovolných organizací, která jim byla odňata zákony č. 187/1949 Sb., č. 71/1952 Sb. a č. 68/1956 Sb., se navracejí dle stavu ke dni 31. března 1948 Československé obci sokolské a ostatním znovu vzniklým dobrovolným organizacím, které uplatní své nároky u právního nástupce organizace uvedené v § 2 zákona č. 68/1956 Sb. do 31. prosince 1991. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 232/1991 Sb., ve znění zákona č. 312/1991 Sb., nárok na navrácení majetkových práv uplatní oprávněná organizace písemnou výzvou ve lhůtě uvedené v § 2 zákona č. 173/1990 Sb., ve znění zákona č. 247/1991 Sb., u právního nástupce organizace uvedené v § 2 zákona č. 68/1956 Sb. (dále jen „povinná organizace“). Podle § 3 odst. 1 předloží-li oprávněná organizace doklady podle § 2 odst. 2, uzavře s ní povinná organizace do 30 dnů dohodu o navrácení majetkových práv, a podle § 3 odst. 2 odmítne-li povinná organizace uzavřít dohodu podle odstavce 1, může oprávněná organizace uplatnit své nároky u orgánů hospodářské arbitráže nejpozději do 31. července 1992. Situace, kdy mimo organizační struktury tehdejší Československé obce sokolské stály subjekty (spolky) se zvláštním personálním, majetkovým a účelovým spojením (označované zpravidla jako „Družstva pro vyst