20 Cdo 928/2021 — Nejvyšší soud

20 Cdo 928/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 8. 2021 Spisová značka:20 Cdo 928/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.928.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 159 odst. 1 předpisu č. 280/2009Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 10. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 2794/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 2 7 20 Cdo 928/2021-293 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobce Celního úřadu pro Zlínský kraj se sídlem ve Zlíně, Zarámí č. 4463, identifikační číslo osoby 71214011, proti žalovanému V. B., narozenému dne XY, bytem ve XY, zastoupenému JUDr. Borisem Vágnerem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše č. 1936/19, o zaplacení 4 770 000 Kč, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 36 C 63/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 21. prosince 2020, č. j. 60 Co 266/2020-199, takto: I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozsudkem ze dne 21. 12. 2020, č. j. 60 Co 266/2020-199, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 10. 2020, č. j. 36 C 63/2020-163, kterým soud prvního stupně určil, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 770 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení; odvolací soud dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odvolací soud po skutkové stránce uzavřel, že žalobce jako správce spotřební daně z lihu ve dnech 7. 9. 2015 a 8. 9. 2015 vystavil R. B. (synovi žalovaného) platební výměry č. j. 48349/2015-640000-32.1, č. j. 47664/2015-640000-32.2, a č. j. 47892/2015-640000-32.2, kterými mu vyměřil spotřební daň z lihu za zdaňovací období září 2012, říjen 2012 a prosinec 2012 v celkové výši 466 077 315 Kč. Dne 24. 10. 2012 uzavřel R. B. jako převodce s žalovaným jako nabyvatelem smlouvu o převodu obchodního podílu ve společnosti XY – dále jen „smlouva o převodu obchodního podílu“, za cenu 18 000 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit R. B. kupní cenu v měsíčních splátkách ve výši 750 000 Kč od 20. 12. 2012 do 20. 11. 2014 a pro případ prodlení se zaplacením, byť jen části kupní ceny, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,05 % denně z celé kupní ceny. Žalovaný však žádnou platbu na kupní cenu neuhradil a R. B. neuhradil vyměřenou spotřební daň z lihu. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2017, č. j. 5 To 55/2016-9823, pravomocného dne 8. 6. 2017, byl (mimo jiné) R. B. uložen trest propadnutí celého majetku. Žalobce vydal dne 24. 1. 2020 exekuční příkaz č. 1864002020/10, kterým nařídil daňovou exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky, a to smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o převodu obchodního podílu, kdy jako poddlužník je uveden žalovaný. Protože žalovaný na základě exekučního příkazu nic neuhradil, podal žalobce dne 25. 2. 2020 poddlužnickou žalobu, kterou se po žalovaném domáhá zaplacení 4 770 000 Kč. Tato částka představuje smluvní pokutu za prodlení žalovaného s úhradou kupní ceny ze smlouvy o převodu obchodního podílu v období od 9. 6. 2017 do 20. 11. 2018. Odvolací soud uvedl, že smluvní pokuta sjednaná za každý den prodlení vzniká samostatně za každý den trvání prodlení s úhradou zajištěné pohledávky, tudíž smluvní pokuta za prodlení počínaje dnem 9. 6. 2017 nepřešla na stát v rámci trestu propadnutí majetku, neboť v den právní moci rozsudku ukládajícího trest propadnutí majetku neexistovala (rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2017, č. j. 5 To 55/2016-9823, nabyl právní moci dne 8. 6. 2017) a bylo ji tak možné přikázat v daňové exekuci. Žalovaný pak nemohl započíst svou pohledávku na náhradu škody vůči pohledávce R. B. na zaplacení kupní ceny za převod obchodního podílu, neboť žádná taková pohledávka neexistuje. Dle žalovaného mu měla vzniknout pohledávka na náhradu škody tím, že R. B. dne 11. 6. 2008 koupil proti vůli žalovaného jeho jménem a na jeho účet akcie EMC REAL ESTATE INVESTMENTS A.G. za 22 071 550 Kč, které postupně ztratily na ceně. Žalovaný však R. B. nevyčítal nákup předmětných akcií, nýbrž následné snížení jejich ceny. Sám se ale o nákupu akcií dozvěděl na podzim roku 2008 a mohl tak sám reagovat na vývoj ceny akcií, což neučinil a škodě tak sám nepředešel. Uplatnil-li žalovaný až v odvolání námitku, že R. B. byl pověřen správou cenných papírů, v jejímž rámci nereagoval na pokles cen akcií na trhu, v důsledku čehož vznikla pohledávka na náhradu škody, činí odlišná a zcela nová skutková tvrzení až po nastalé koncentraci řízení bez toho, aby zákon takové nové skutkové tvrzení v tomto konkrétním případě připouštěl (§ 118b odst. 1 o. s. ř.). Vznesl-li žalovaný námitku promlčení z důvodu, že je promlčen nárok na zaplacení kupní ceny za převod obchodního podílu, a tudíž musí být promlčen i nárok na zaplacení smluvní pokuty, odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně uvedl, že závazkové vztahy ze smlouvy o převodu obchodního podílu (v dané věci ke dni uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu, tedy ke dni 24. 10. 2012) se ve smyslu ustanovení § 261 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, bez ohledu na povahu účastníků, řídí tímto zákonem. Kupní cena za převod obchodního podílu byla sjednána ve splátkách a právo na dílčí plnění (splátky) se podle ustanovení § 392 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, promlčuje samostatně a čtyřletá promlčecí doba (§ 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku) běží ode dne splatnosti každé splátky. Dne 20. 11. 2014 byla splatná poslední splátka kupní ceny, přičemž žalovaný byl povinen uhradit smluvní pokutu z celé kupní ceny. Právo na zaplacení poslední splátky kupní ceny se tedy promlčelo dne 20. 11. 2018. Byla-li smluvní pokuta sjednána procentní sazbou za každý den prodlení, promlčuje se právo na její zaplacení za každý den prodlení samostatně, a nikoliv jako celek. Žaloba byla v dané věci podána dne 25. 2. 2020 a žalobce v ní uplatnil právo na zaplacení smluvní pokuty za období od 9. 6. 2017 do 20. 11. 2018. Jak tedy plyne z výše uvedeného, není za předmětné období trvání prodlení právo na zaplacení smluvní pokuty promlčeno. Pokud jde o námitku žalovaného o předčasnosti podání poddlužnické žaloby, odvolací soud uvedl, že aktivní legitimace oprávněného k podání poddlužnické žaloby vzniká dnem doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí dlužníkovi povinného, protože tímto dnem ztrácí povinný na přikázanou pohledávku právo (§ 313 odst. 3 o. s. ř.) a zaniká dnem doručení usnesení o zastavení exekuce dlužníkovi povinného. V této věci byla poddlužnická žaloba podána až poté, co byl předmětný exekuční příkaz doručen žalovanému (a i poté, co nabyl právní moci) a do současné doby nedošlo k zastavení exekuce. Proto je dána aktivní legitimace žalobce k podání poddlužnické žaloby. Okolnost, že R. B. při podpisu smlouvy o převodu obchodního podílu uvedl, že nemá v úmyslu smluvní pokutu uplatňovat (což tvrdí žalovaný), nemohla způsobit ani prominutí smluvní pokuty, ani vzdání se práva R. B. na její zaplacení. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný. 2. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 32 Odo 931/2002, ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 33 Odo 276/2004, ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. 23 Cdo 3130/2015, a ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4399/2015), když rozhodl bez nařízení jednání i přesto, že se dovolatel domáhal přezkumu rozsudku soudu prvního stupně nejen s poukazem na nesprávné právní posouzení věci. Dle žalovaného není žalobce aktivně věcně legitimován k podání žaloby, neboť výkonem trestu propadnutí majetku pozbývá potrestaná osoba nárok na zaplacení pohledávky ze smluvní pokuty vzniklé i za dobu po vykonání trestu propadnutí majetku. Vlastnictví k propadnutému majetku R. B. přešlo na stát, přičemž pohledávkami tvořícími součást majetku jsou i pohledávky ze závazkových právních vztahů (v daném případě smluvní pokuta). S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1822/2007, ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 32 Odo 473/200