21 Cdo 1010/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1010/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 1. 2025 Spisová značka:21 Cdo 1010/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.1010.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Účetnictví Dotčené předpisy:§ 555 odst. 1 o. z. § 556 odst. 1 o. z. § 556 odst. 2 o. z. § 26 odst. 3 předpisu č. 563/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1010/2024-251 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce M. V., zastoupeného Mgr. Martinem Čajkou, advokátem se sídlem v Ostravě, Nádražní č. 879/27, proti žalované GEOSAN GROUP a. s., se sídlem v Kolíně, U Nemocnice č. 430, IČO 28169522, zastoupené Mgr. Danielem Thelenem, advokátem se sídlem v Praze 7, U Průhonu č. 1516/32, o zaplacení 823 680 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 7 C 308/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. října 2023, č. j. 23 Co 193/2023-219, takto: I. Dovolání žalované v části směřující proti výroku III rozsudku krajského soudu se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu (s výjimkou výroku I) se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u Okresního soudu v Kolíně dne 5. 10. 2022 se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 823 680 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od 16. 9. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřeli dne 23. 3. 2018 pracovní smlouvu, na jejímž základě vykonával žalobce pro žalovanou práci ředitele Závodu pozemních staveb Morava. Žalobci vzniklo podle listiny označené „Příslib odměn za rok 2021“ právo na odměnu ve výši 422 400 Kč za splnění plánovaného výsledku hospodaření Závodu pozemních staveb Ostrava (dále jen „ZPSO“), 105 600 Kč za splnění ukazatele „Zásoby práce ZPSO“, 211 200 Kč za splnění ukazatele „Stav dlouhodobých pohledávek ZPSO“ a 84 480 Kč za splnění „osobních cílů“, celkem tedy 823 680 Kč. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobci nevzniklo právo na část roční odměny vázané na splnění hospodářského výsledku závodu Pozemní stavby Ostrava ve výši 422 400 Kč. Právo na tuto část odměny totiž mělo žalobci vzniknout jen při splnění podmínky, že hospodářský výsledek závodu za rok 2021 dosáhne částky 9 308 000 Kč, zatímco skutečný výsledek činil jen 2 727 000 Kč. Zbývající částku ve výši 401 280 Kč žalovaná žalobci uhradila 14. 10. 2022. 3. Žalobce v podání ze dne 3. 3. 2023 s ohledem na částečnou úhradu žalobou uplatněného nároku vzal žalobu v rozsahu částky 401 280 Kč zpět; nadále se tedy žalobce domáhal zaplacení odměny za splnění plánovaného výsledku hospodaření Závodu pozemních staveb Ostrava ve výši 422 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od 16. 9. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 401 280 Kč ve výši 15 % od 16. 9. 2022 do zaplacení. Správnost žalovanou uvedených údajů o hospodářském výsledku závodu zpochybnil tvrzením, že žalovaná pro období prosinec 2021 dodatečně zvýšila náklady u jedné ze zakázek o 20 000 000 Kč, a tím snížila hospodářský výsledek pod hranici, od které mělo žalobci a dalším zaměstnancům vzniknout právo na část roční odměny za rok 2021. 4. Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 3. 5. 2023, č. j. 7 C 308/2022-147, zastavil řízení co do částky 401 280 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 401 280 Kč od 13. 10. 2022 do zaplacení (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 401 280 Kč od 16. 9. 2022 do 12. 10. 2022 (výrok II), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 422 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 16. 9. 2022 do zaplacení (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že „žalobce byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 23. 3. 2018, od 1. 4. 2018 jako ředitel ZPS Morava s místem výkonu práce Frýdek Místek, následně došlo ke změně názvu závodu na závod Pozemních staveb Ostrava, s místem výkonu práce v Ostravě“, a že na základě „příslibu ročních odměn za rok 2021“ by žalobci vzniklo právo na odměnu až do výše 422 400 Kč, jestliže Závod pozemní stavby Ostrava dosáhne v tomto roce účetního výsledku hospodaření ve výši 9 308 000 Kč, a až do výše 401 280 Kč při splnění „osobních cílů“. Dospěl k závěru, že žalobci vzniklo právo na část roční odměny za rok 2021 za splnění „osobních cílů“ ve výši 401 280 Kč, neboť v dopisu ze dne 5. 8. 2022 žalovaná uvedla, že žalobce splnil podmínky pro vznik práva na tuto část roční odměny. Žalovaná uvedenou pohledávku splnila až dne 12. 10. 2022, a proto žalobci vzniklo také právo na úrok z prodlení v zákonné výši 15 % z částky 401 280 Kč v souladu se zněním předžalobní výzvy od 16. 9. 2022 do 12. 10. 2022. Soud prvního stupně dále uvedl, že právo na odměnu za rok 2021 ve výši 422 400 Kč žalobci nevzniklo, neboť podle výroční zprávy žalované, jež dle výroku auditora podává věrný a poctivý obraz aktiv a pasiv žalované, tato „organizační složka závodu žalované, do níž byl žalobce pracovně zařazen“, dosáhla hospodářského výsledku jen ve výši 2 727 000 Kč a nedosáhla tedy předpokládaného hospodářského výsledku (9 308 000 Kč), na který byla část odměny za rok 2021 vázána. 5. K odvolání žalobce (směřujícího proti výrokům III a IV rozsudku soudu prvního stupně) Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 10. 2023, č. j. 23 Co 193/2023-219, zamítl návrh na přerušení odvolacího řízení (výrok I), rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 422 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 16. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II) a dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III). Odvolací soud shledal pochybení v postupu soudu prvního stupně, který se nezabýval rozporem v údaji o výši hospodářského výsledku závodu uvedeného ve vyhodnocení finančního plánu a dle žalobkyní předloženého grafu hospodaření (kdy rozdíl činil 20 000 000 Kč), a v tomto směru žalovanou nepoučil ve smyslu § 118a občanského soudního řádu. S ohledem na to shledal odvolací soud přípustné doplnění tvrzení žalovanou, že tento nesoulad vznikl z důvodu vytvoření rezervy na smluvní pokutu, kterou žalované při přípravě účetní závěrky avizoval investor, a že žalovaná proto dne 25. 3. 2022 vytvořila rezervu v účetnictví, kdy výši smluvní pokuty předběžně odhadla na 20 000 000 Kč. Na základě doplněného dokazování [upozorněním Magistrátu města Ostravy (investora) ze dne 22. 3. 2022 a tabulkou účetního systému žalované datovanou dnem 25. 3. 2022] vzal tato skutková tvrzení za prokázaná; současně též zjistil, že žalovaná k výzvě statutárního města Ostrava ze dne 20. 4. 2023 smluvní pokutu nezaplatila. Uplatněný nárok na zaplacení odměny ve výši 422 400 Kč za splnění plánovaného výsledku hospodaření Závodu pozemních staveb Ostrava odvolací soud podřadil pod § 134 zákoníku práce a vznik nároku žalobce na její vyplacení odvozoval ze splnění stanoveného předpokladu spočívajícího v dosažení stanoveného výsledku hospodaření závodu ve výši 9 308 000 Kč. Do svých úvah zahrnul, že hospodářský výsledek nezohledňuje povahu nákladů a výnosů a může být „zkreslen“ (pro účely přiznání odměny nelze proto vycházet zcela formálně pouze z údajů účetní závěrky), k čemuž v posuzovaném případě došlo vytvořením rezervy pro úhradu smluvní pokuty ve výši 20 000 000 Kč, a to až při přípravě účetní závěrky v březnu 2022. Odvolací soud proto uzavřel, že právě „zkreslení“ hospodářského výsledku (byť zcela v souladu se zákonem o účetnictví) mělo vliv na splnění předpokladů pro přiznání odměny žalobci, neboť pro dané účely je vytvoření rezervy pouze účetní operací, která nesnižuje faktický dosažený zisk. Přihlédl i k tomu, že smluvní pokuta žalovanou dosud nebyla uhrazena. Za tohoto stavu bylo dle odvolacího soudu třeba vycházet z toho, že účetně vykázaný hospodářský výsledek závodu byl o 20 000 000 Kč vyšší, a tím byl splněn předpoklad pro přiznání části odměny žalobce ve výši 422 400 Kč. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, kterým tento rozsudek napadá ve výroku II a na něm závislém výroku III. Jeho přípustnost shledává v otázce, při jejímž řešení