21 Cdo 1014/2021 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1014/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 11. 2021 Spisová značka:21 Cdo 1014/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.1014.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zástavní právo Poučovací povinnost soudu Neplatnost smlouvy Dotčené předpisy:§ 1309 odst. 1 o. z. § 1311 odst. 1 o. z. § 1311 odst. 2 o. z. § 1312 odst. 1 o. z. § 118a o. s. ř. § 213b odst. 1 o. s. ř. § 213b odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:21. 2. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1014/2021-433 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně J. P., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Miroslavem Klanicou, advokátem se sídlem v Brně, Jana Babáka č. 2733/11, proti žalované Reticulum Recovery, a. s. se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Sokolovská č. 394/17, IČO 27923568, zastoupené Mgr. Markem Prchlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční č. 764/17, o určení, že nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem a zákazy zcizení a zatížení, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 34 C 282/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. srpna 2020 č. j. 13 Co 28/2020-373, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu Brno-venkov dne 14. 11. 2018 domáhala, aby bylo určeno, že nemovité věci – pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, pozemek parc. č. XY, pozemek parc. XY a pozemek parc. č. XY, vše zapsáno na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, okres XY, obec XY, část obce XY, katastrální území XY (dále též „předmětné nemovitosti“) – nejsou zatíženy zástavním právem ve prospěch žalované, a to zástavním právem smluvním k zajištění „existující“ peněžité pohledávky ve výši 1 850 000 Kč ze smlouvy o úvěru č. 0000507397 ze dne 22. 6. 2017 (uzavřené mezi O. P., bývalým manželem žalobkyně, jako úvěrovaným, a právní předchůdkyní žalované, společností ACEMA Credit Czech, a. s., jako úvěrující – dále též „smlouva o úvěru“ nebo „úvěrová smlouva“) a k zajištění veškerých budoucích peněžitých pohledávek určených druhem a dobou vzniku ze smlouvy o úvěru a ze zástavní smlouvy č. 0000507397 (uzavřené dne 27. 7. 2017 – dále též „zástavní smlouva“) v celkové maximální výši 5 550 000 Kč, které mohou vzniknout do 22. 6. 2030, a dále, že tyto nemovité věci nejsou zatíženy zákazem zcizení a zatížení, tedy, že žalobkyně není oprávněna zástavu zcizit (převést na jiného) bez předchozího písemného souhlasu žalované, když zákaz zcizení zástavy se sjednává jako právo věcné s účinky vůči žalobkyni i všem dalším vlastníkům zástavy, a že se jí zakazuje po dobu trvání zástavního práva zřídit k zástavě jiné zástavní právo, než je zástavní právo zřizované zástavní smlouvou, a to po dobu trvání zástavního práva. Uvedla, že je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí a zástavcem ze zástavní smlouvy uzavřené s právní předchůdkyní žalované, společností ACEMA Credit Czech, a. s., která byla uzavřena za účelem zajištění splnění dluhů dlužníka jakožto příjemce úvěru poskytnutého na základě smlouvy o úvěru, konkrétně dluhu dlužníka vůči zástavnímu věřiteli na splacení jistiny úvěru ve výši 1 850 000 Kč s příslušenstvím a „veškerých budoucích dluhů“ dlužníka vůči zástavnímu věřiteli (vzniklých jako smluvní pokuty a poplatky podle smlouvy o úvěru, vzniklých z důvodu „odstoupení od smlouvy o úvěru a z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru“, vzniklých ze smluv měnících závazky ze smlouvy o úvěru a vzniklých „z této zástavní smlouvy, kteréžto jako budoucí dluhy vzniknou dlužníkovi vůči zástavnímu věřiteli v období od uzavření této zástavní smlouvy do 22. 6. 2030 až do celkové výše 5 550 000 Kč“). Má za to, že není možné vykonat zástavní právo prodejem předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě, neboť zástavní smlouva je nicotná – jelikož ji podepsala „bez toho, aniž by se seznámila s jejím obsahem“, aniž by „vyjádřila svůj úmysl“, při jejím podepisování byla „v tísni, ve stavu rozrušení a pod psychickým tlakem a tudíž k podpisu zástavní smlouvy de facto donucena“ a „celá procedura, proběhnuvší dne 26. 7. 2017 tj. podpis zástavní smlouvy a ověření podpisu žalobkyně, trvala cca 5 minut“ – a smlouva o úvěru je neplatná, jelikož smlouva mimo jiné „na několika místech“ obsahuje ujednání odporující dobrým mravům a dlužník O. P. ji viděl „až těsně před jejím podpisem, aniž by mu“ byl poskytnut „časový prostor k jejich prostudování či alespoň k zběžnému přečtení“, a tedy ji podepsal, aniž by se seznámil s jejím obsahem a aniž by „svým právní jednáním vyjádřil svůj úmysl“, a že nadto byla smlouva o úvěru uzavřena s ním jakožto s podnikatelem, přičemž ale „úvěr nebyl poskytnut pro podnikatelské účely“. Uzavřela, že neexistuje-li pohledávka, která má být zajištěna zástavním právem, má to za následek, že zástavní právo nevzniklo. Žalovaná – poté, co bylo usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 11. 7. 2019 č. j. 34 C 282/2018-197 rozhodnuto, že namísto původní žalované ACEMA Credit Czech, a. s., bude v řízení pokračováno se žalovanou, které původní žalovaná smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 11. 2018 postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru – zejména uvedla, že úvěrovaný „zcela jednoznačně a výslovně určil, že část peněžních prostředků má být z daného úvěru určena na vyplacení závazku vůči společnosti Česká spořitelna, a. s., tj. došlo k poskytnutí peněžních prostředků třetí osobě určené úvěrovaným v souladu se smlouvou o úvěru a občanským zákoníkem“, a že O. P. a žalobkyně měli „primární zájem na načerpání části poskytnutého úvěru nikoliv přímo na účet úvěrovaného, ale ve snaze zabránit dražbě nemovitých věcí ve vlastnictví žalobkyně, tj. vyplatit závazky váznoucí na nemovitých věcech vedených na LV č. XY pro katastrální území XY“. Odmítla, že by námitka žalobkyně ohledně neplatnosti smlouvy o úvěru byla opodstatněná, pročež „nelze v žádném případě uvažovat o nicotnosti předmětné zástavní smlouvy“. Z ustanovení smlouvy o úvěru je patrné, že část obsahu smlouvy o úvěru je určena obchodními podmínkami úvěrujícího pro poskytování podnikatelských úvěrů a že úvěrovaný stvrdil, že se s jejich obsahem seznámil a souhlasí s nimi, potvrdil jejich převzetí a všechna jejich ustanovení výslovně přijal. Žalovaná uzavřela, že O. P. je již od roku 1996 fyzickou osobou podnikající podle živnostenského zákona a že „veškeré své právní jednání“ činil v pozici podnikatele. Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 9. 10. 2019 č. j. 34 C 282/2018-276 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 3 226,60 Kč. Vycházel ze zjištění, že žalobkyně je vlastníkem předmětných nemovitostí, které jsou zatíženy zástavním právem na základě zástavní smlouvy, jež byla uzavřena za účelem zajištění řádného splnění dluhů, a to splacení úvěrové jistiny „a dalších v budoucnu vzniklých dluhů“ ze smlouvy o úvěru, ve které bylo mimo jiné ujednáno, že část z úvěrového rámce má být použita na úhradu závazku vůči České spořitelně, a. s. Uvedl, že úvěrovou smlouvu uzavíral O. P. jakožto podnikatel (bylo „výslovně ujednáno, že smluvní strany smlouvu uzavírají v rámci podnikatelské činnosti a úvěrovaný tak není považován za spotřebitele“), jenž se s obsahem smlouvy seznámil a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, aby byl schopen posoudit podmínky smlouvy ve vztahu ke svým potřebám a finanční situaci. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zástavní smlouva není nicotná, neboť při jejím uzavírání nebyla žalobkyně „v tísni, ve stavu rozrušení a pod psychickým tlakem“, že „účelem uzavření úvěrové smlouvy a zástavní smlouvy k zajištění pohledávky bylo opatření finančních prostředků k vyplacení dluhů žalobkyně, o kterých žalobkyně věděla dlouhou dobu před uzavřením“ zástavní smlouvy i smlouvy o úvěru, a že smlouva o úvěru není neplatná. Skutečnost, zda smlouvu o úvěru uzavřel O. P. jakožto podnikatel, či jako spotřebitel, nemá podle názoru soudu první stupně vliv na platnost smlouvy jako takové, ale případně pouze na platnost jednotlivých smluvních ujednání a podmínek. Soud prvního stupně uzavřel, že pokud žalobkyně po více než roce „v reakci na oznámení o záměru realizovat zástavní právo“ zpochybňuje platnost smluv, jedná se jen o snahu „vyhnout se zpeněžení nemovitostí za účelem úhrady dluhu z úvěru“, neboť usnesením Exekutorského úřadu Přerov, soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, ze dne 4. 5. 2017 č. j. 20