21 Cdo 1026/2009 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1026/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 4. 2010 Spisová značka:21 Cdo 1026/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.1026.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody zaměstnancem Promlčení Dotčené předpisy:§ 261 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 01.03.2004 § 262 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 01.03.2004 § 263 odst. 3 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 01.03.2004 § 11 odst. 1 písm. a) předpisu č. 492/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 5. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1026/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti se sídlem v Praze 9, Sokolovská 217/42, IČ 00005886, proti žalovanému J. P., o 324.125,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 271/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2008 č.j. 15 Co 164/2008-89, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku městského soudu v části, v níž potvrzen rozsudek obvodního soudu o zamítnutí žaloby o zaplacení 92.963,- Kč s úroky z prodlení, se odmítá. II. Rozsudek městského soudu v části, v níž potvrzen rozsudek obvodního soudu o zamítnutí žaloby o 231.162,- Kč s 2% úroky z prodlení od 11.3.2004 do zaplacení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. října 2007 č.j. 21 C 271/2004-70 v části, v níž byla zamítnuta žaloba o 231.162,- Kč s 2% úroky z prodlení od 11.3.2004 do zaplacení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 324.125,- Kč s 2% úroky s prodlení z částky 244.563,- Kč od 11.3.2004 do zaplacení a z částky 79.562,- Kč od 19.5.2004 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný, který od 1.3.1994 do 17.3.1998 pracoval u žalobce jako řidič, dne 20.11.1997 při řízení linkového autobusu MHD zavinil pod vlivem alkoholu dopravní nehodu, při níž způsobil škodu také na dvou motorových vozidlech třetích osob, kterým Česká pojišťovna a.s. z titulu zákonného pojištění odpovědnosti žalobce za škodu způsobenou provozem motorového vozidla vyplatila na pojistném plnění celkem 231.162,- Kč. S poukazem na skutečnost, že škodu způsobil pojištěný (jeho zaměstnanec) po požití alkoholického nápoje, uplatnila Česká pojišťovna a.s. žalobou vůči žalobci regresní nárok, o kterém Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 16.5.2003 č.j. 15 C 46/2002-63, potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3.12.2003 č.j. 58 Co 533/2003-82, pravomocně rozhodl tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit České pojišťovně a.s. částku 231.162,- Kč s 10% úroky z prodlení od 29.12.2000 do zaplacení. Uvedená částka byla z účtu žalobce poukázána na účet České pojišťovny a.s. dne 15.1.2004 a následně dne 26.4.2004 uhradil žalobce České pojišťovně a.s. i úroky z prodlení ve výši 70.312,- Kč a náklady řízení ve výši 9.250,- Kč. Kromě toho žalobci vznikly v této souvislosti i další výdaje spočívající v úhradě nákladů státu a soudních poplatků ve výši 13.401,- Kč. Úhradou uvedených částek v celkové výši 324.125,- Kč vznikla žalobci škoda, jejíž náhradu nyní požaduje po žalovaném (jako svém bývalém zaměstnanci), který ji ovšem přes upomínky odmítá žalobci uhradit. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 11.10.2007 č.j. 21 C 271/2004-70 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z výsledků provedeného dokazování dovodil, že „v řízení bylo nesporně prokázáno“, že žalovaný v souvislosti s plněním pracovních úkolů způsobil dopravní nehodu po vlivem alkoholu, v důsledku které došlo ke vzniku škody, jejíž náhradu „v daném případě může zaměstnavatel – žalobce požadovat po svém zaměstnanci – žalovaném“, neboť „žalovaný porušil právní povinnost tím, že jel v rámci své pracovní činnosti pod vlivem návykových látek“, a v příčinné souvislosti s tímto protiprávním jednáním vznikla škoda, „jejíž výše činí částku 231.162,- Kč“. Soud prvního stupně se však „ztotožnil s námitkou promlčení“ vznesenou žalovaným, neboť podle jeho názoru za situace, kdy se žalobce „dozvěděl, kdo za škodu odpovídá a v jaké výši, nejpozději dnem 28.12.2000“, kdy mu byla doručena žaloba, jíž Česká pojišťovna a.s. (Česká kancelář pojistitelů) uplatnila vůči žalobci regresní nárok na zaplacení částky 231.162,- Kč, kterou (z titulu zákonného pojištění odpovědnosti žalobce za škodu způsobenou provozem motorového vozidla) vyplatila třetím osobám poškozeným dopravní nehodou způsobenou žalovaným, a „ode dne 28.12.2000 tak začala běžet dvouletá (subjektivní) promlčecí lhůta pro uplatnění předmětného nároku vůči žalovanému“, která „uběhla žalobci dnem 28.12.2002 (§ 263 odst. 3 zák. práce)“, pak žaloba v této věci, uplatněná u soudu až dne 11.3.2004, byla podána opožděně. Soud prvního stupně proto žalobu co do částky 231.162,- Kč „v důsledku promlčení“ zamítl a ve zbývající části, představující výdaje vzniklé žalobci v souvislosti se soudním řízením vedeným proti České pojišťovně a.s. (České kanceláři pojistitelů), shledal uplatněný nárok neopodstatněným z důvodu, že „nebylo prokázáno, že tyto náklady vznikly v důsledku porušení povinnosti žalovaného“. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24.6.2008 č.j. 15 Co 164/2008-89 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že nebyly splněny předpoklady pro odpovědnost žalovaného (jako zaměstnance) za škodu vzniklou žalobci (jako zaměstnavateli) zaplacením úroků z prodlení ve výši 70.312,- Kč z přisouzené částky České pojišťovně a.s. a uhrazením nákladů řízení a soudních poplatků v celkové výši 22.651,- Kč v rámci sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 46/2002 mezi Českou pojišťovnou a.s. (Českou kanceláří pojistitelů) a žalobcem, neboť „škoda v této výši (92.963,- Kč) nevznikla žalobci v příčinné souvislosti se zaviněným protiprávním jednáním žalovaného“. Žalovaný totiž – jak odvolací soud zdůraznil - „nemohl žádným způsobem ovlivnit“, zda a kdy žalobce České pojišťovně zaplatí nárokovanou částku, která byla vyplacena jako pojistné plnění, a „stejně tak nemohl ovlivnit skutečnost“, zda žalobce částku uplatněnou vůči němu Českou pojišťovnou a.s. (Českou kanceláří pojistitelů) zaplatí dobrovolně „nebo teprve pod vlivem soudního řízení, příp. až podle rozsudku, potažmo, zda podá odvolání proti rozsudku, jímž bylo České kanceláří pojistitelů vyhověno“. Zabývaje se dále otázkou promlčení nároku žalobce na náhradu škody ve výši 231.162,- Kč odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně o počátku a běhu subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění tohoto nároku, avšak kromě toho poukázal především na „uplynutí objektivní promlčecí doby (správně lhůty)“, která počíná plynout od události, z níž škoda vzešla (§ 263 odst. 3 zák. práce), a jejíž význam - jak zdůraznil – „spočívá v ochraně účastníka pracovněprávního vztahu před uplatněním nároku na náhradu škody ve lhůtě v podstatně neomezené“. Podle názoru odvolacího soudu žalobce jako zaměstnavatel (a provozovatel vozidla MHD, při jehož provozu vznikla škoda na majetku třetích osob) „byl již od dopravní nehody plně informován o tom, že škoda vznikla a že vznikla zaviněním žalovaného“, a proto v daném případě „je třeba dopravní nehodu ve smyslu ust. § 263 odst. 3 zák. práce považovat za událost, z níž škoda vznikla“. Nárok na náhradu škody vůči žalovanému byl tudíž promlčen v objektivní tříleté promlčecí době počítané od dopravní nehody, tj. ode dne 20.11.1997, a vzhledem k námitce promlčení uplatněné žalovaným, jej nelze přiznat. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu (do jeho potvrzujícího výroku o věci samé) podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Namítal, že není správný závěr odvolacího soudu, že nárok žalobce na náhradu škody ve výši 231.162,- Kč byl uplatněn po uplynutí objektivní i subjektivní promlčecí lhůty podle ustanovení § 263 odst. 3 zák. práce. Zdůraznil, že po žalovaném nepožaduje náhradu škody vzniklou na jím řízením vozidle MHD, ani náhradu škody způsobené ostatním účastníkům nehody, neboť jim toto plnění poskytla Česká pojišťovna a.s. Proto podle jeho názoru nelze počátek běhu o