21 Cdo 1054/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1054/2015 citace  Právní věta:Počínaje dnem 1.1.2008 se pracovní poměr vedoucích zaměstnanců uvedených v § 33 odst. 3 zák. práce (ve znění účinném od 1.1.2008) považuje za založený jmenováním, i když pracovní poměr vznikl v době do 31.12.2007 na základě pracovní smlouvy, popřípadě i když se považuje ve smyslu § 364 odst. 3 zák. práce za založený pracovní smlouvou. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2015 Spisová značka:21 Cdo 1054/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.1054.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pracovní poměr Jmenování Dotčené předpisy:§ 27 předpisu č. 65/1965Sb. § 9 předpisu č. 65/1965Sb. § 33 předpisu č. 262/2006Sb. § 364 předpisu č. 262/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:4. 3. 2016 Publikováno ve sbírce pod číslem:117 / 2016 Anotace:Nejvyšší soud posuzoval otázku o povaze pracovního poměru, vzniknuvšího pracovní smlouvou a změněného dohodou v době účinnosti zákona č. 65/1965 Sb. V daném případě šlo o posouzení aplikovatelnosti zákona č. 262/2006 Sb. ve znění zákona č. 362/2007 Sb., a to za účelem rozhodnutí, zda lze pracovní poměr žalobce považovat za vzniklý jmenováním, a zda je eventuálně dána možnost jeho odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance ve smyslu § 73 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1054/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce Ing. K. S., zastoupeného Mgr. Františkem Pohankou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Riegerova č. 2668/6c, proti žalované České republice - České inspekci životního prostředí v Praze 9, Na břehu č. 267/1a, IČO 41693205, zastoupené JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 957/23, o neplatnost odvolání z pracovního místa, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 77/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. července 2014 č.j. 23 Co 184/2014-276, takto: Rozsudek městského soudu (s výjimkou výroku, kterým byl potvrzen rozsudek obvodního soudu), rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. listopadu 2013 č.j. 15 C 77/2009-213 (s výjimkou výroku, kterým byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti odvolání žalobce z funkce zástupce hlavního inspektora - odborná sekce II v Českých Budějovicích listinami ze dne 13.8.2007) a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 10. ledna 2014 č.j. 15 C 77/2009-225 (s výjimkou výroku o povinnosti žalobce zaplatit doplatek soudního poplatku) se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne 2.3.2009 (poté, co ji vzal podáním ze dne 9.4.2010 zčásti zpět) domáhal, aby bylo určeno, že "odvolání žalobce z pracovního místa vedoucího oddělení ochrany lesa na OI České Budějovice, České inspekce životního prostředí je neplatné". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se stal "zaměstnancem státu" na základě pracovní smlouvy ode dne 1.1.1993 u Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem a "nadále pak u České inspekce životního prostředí na základě dodatku k pracovní smlouvě ze dne 15.7.1991", že listinou ze dne 31.5.1993 byl "ustaven" do funkce vedoucího oddělení ochrany lesa na OI České Budějovice a že listinou, která mu byla předána dne 23.4.2008, byl z této funkce odvolán. Žalobce dovozuje, že byl z funkce odvolán nezákonně, když jeho pracovní místo "vzniklo pracovní smlouvou a nebyl na ně jmenován", a že odvolání bylo provedeno v rozporu s ustanovením § 33 odst. 3 zákoníku práce, když Organizační řád ČIŽP "nemůže rozsah jmenovaných funkcí rozšiřovat nad zákon". Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 13.6.2011 č.j. 15 C 77/2009-71 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 10.440,- Kč k rukám advokáta JUDr. Miroslava Zámišky. Soud prvního stupně nejprve dovodil, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, a ve věci samé uzavřel, že funkci vedoucího oddělení OI žalované je třeba považovat za funkci vedoucího zaměstnance ve smyslu ustanovení § 11 odst. 4 zákoníku práce a za funkci vedoucího organizační jednotky organizační složky státu ve smyslu ustanovení § 33 odst. 3 zákoníku práce (ve znění platném ke dni 13.8.2007). Podle soudu prvního stupně "novela zákona č. 262/2006 Sb. účinná od 1.1.2008 nahradila pojem organizační jednotka pojmem organizační útvar, kterým je každý útvar, který byl vytvořen podle organizačních předpisů vydaných zaměstnavatelem", z čehož podle jeho názoru vyplývá, že jmenovaným zaměstnancem je u zaměstnavatelů uvedených v ustanovení § 33 odst. 3 zákoníku práce "každý vedoucí zaměstnanec, tedy i na posledním stupni řízení"; ustanovení § 33 odst.3 zákoníku práce je přitom třeba vykládat tak, že "zvláštní právní předpis může pouze rozšířit nebo upravit případy povinného jmenování stanoveného zákonem č. 262/2006 Sb.", neboť "opačný výklad by vedl k rozdílnému postavení zaměstnanců na stejných úrovních v rámci státní, resp. veřejné správy", a že tedy "vnitřní předpisy jmenované funkce stanovit nemohou". K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 17.2.2012 č.j. 23 Co 518/2011-94 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytknul soudu prvního stupně, že věc projednal a rozhodl samosoudcem, ačkoliv se jedná o pracovněprávní spor, v němž podle ustanovení § 36a odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu v řízení před okresním (obvodním) soudem jedná a rozhoduje senát. Žalobce poté podáním ze dne 17.7.2012 změnil žalobu tak, že požadoval, aby byla určena kromě neplatnosti "odvolání žalobce z pracovního místa vedoucího oddělení ochrany lesa na OI České Budějovice, České inspekce životního prostředí" provedeného listinou ze dne 22.4.2008 také neplatnost "odvolání žalobce z funkce zástupce hlavního inspektora pro ochranu lesa, přírody a krajiny - odborná sekce II oblastního inspektorátu v Českých Budějovicích listinami ze dne 13.8.2007". Posléze uvedený návrh zdůvodnil zejména tím, že ode dne 1.1.2007 bylo třeba jmenování žalobce do funkce zástupce hlavního inspektora pro ochranu lesa, přírody a krajiny - odborná sekce II oblastního inspektorátu v Českých Budějovicích považovat ve smyslu ustanovení § 364 odst.3 zákoníku práce "za pracovní poměr založený pracovní smlouvou" a že proto žalovaná nemohla žalobce z této funkce odvolat. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 20.11.2013 č.j. 15 C 77/2009-213 zamítl žalobu o určení, že "odvolání žalobce z funkce vedoucího oddělení ochrany lesa Oblastního inspektorátu v Českých Budějovicích listinou ze dne 22.4.2008 je neplatné" a že "odvolání žalobce z funkce zástupce hlavního inspektora - odborná sekce II v Českých Budějovicích listinami ze dne 13.8.2007 je neplatné", a rozhodl, že o náhradě nákladů řízení "bude rozhodnuto samostatným usnesením". Soud prvního stupně dovodil, že žalobce má na určení neplatnosti odvolání žalobce z funkce vedoucího oddělení ochrany lesa Oblastního inspektorátu v Českých Budějovicích naléhavý právní zájem a že tuto funkci je třeba považovat - i když vnitřní předpisy zaměstnavatele nemohou stanovit jmenované funkce - "za funkci vedoucího zaměstnance ve smyslu ustanovení § 11 odst. 4 zákoníku práce a za funkci vedoucího organizační jednotky organizační složky státu ve smyslu ustanovení § 33 odst. 3 zákoníku práce (ve znění platném ke dni 13.8.2007)". Námitku žalobce, že jmenování listinou ze dne 13.8.2007 je neplatné jednak "z důvodu, že odporovalo zákonu č. 262/2006 Sb. a Statutu ČIŽP, s tím, že žalovaná žalobce fakticky nejmenovala, ale považovala na základě Příkazu ředitele dané místo za jmenované", jednak z důvodu že "stanovená účinnost jmenování k 1.8.2007 vzhledem k předání listiny až dne 23.8.2007 provedená se zpětnou účinností je sama o sobě neplatná", soud prvního stupně odmítl a přisvědčil názoru žalované, že "s ohledem na datum 1.9.2007 uvedené v prvním odstavci listiny ze dne 13.8.2007 podepsané v zastoupení ředitele Ing. K. a shodné datum uvedené v Příkazu ředitele č. 6/2007, na nějž tato listina odkazuje, došlo v druhém odstavci k písařské chybě, když na místo data 1.9.2007 je uvedeno chybné datum 1.8.2007, což nepůsobí neplatnost této listiny". Protože v případě jmenování stávajícího zaměstnance d