21 Cdo 1163/2013 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1163/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 8. 2014 Spisová značka:21 Cdo 1163/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1163.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dědění Poučovací povinnost soudu Závěť Dotčené předpisy:§ 118a odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 476b obč. zák. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:22. 9. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1163/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobců a) J. S., a b) J. S., obou zastoupených JUDr. Danielou Strakovou, advokátkou se sídlem ve Zruči – Senci, Jedlová č. 372, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 42, IČO 69797111, Územnímu pracovišti v Plzni, odboru Odloučeného pracoviště v Karlových Varech, Závodu míru č. 16, o vydání dědictví, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 342/2008, o dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. října 2012, č. j. 11 Co 585/2012-197, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 14. června 2012, č.j. 13 C 342/2008-168, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Karlových Varech k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobci a) a b) se žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni dne 3.9.2008 domáhali, aby žalované bylo uloženo „vydat jim z nabytého dědictví po S. B., zemřelém dne 20.7.2006 (dále také jen „zůstavitel“), budovu v obci Z., postavenou na pozemku parc. č. 20 o výměře 313 m2, zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. 20 o výměře 313 m2, zastavěná plocha a nádvoří a pozemek parc. č. 692 o výměře 2722 m2, zahrada, vše v k.ú. Z., obec Ž., zapsané na LV č. 60001 u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, včetně zařízení, a to do podílového spoluvlastnictví se stejným podílem ½ k celku“. Žalobu zdůvodnili zejména tím, že žalovaná získala předmětné nemovitosti v řízení o dědictví po zůstaviteli S. B. na základě usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 17.1.2007, č.j. 30 D 781/2006-108; že následně „došla do kanceláře notářů JUDr. Josefa Tichého a JUDr. Jitky Tiché v obálce závěť“; že „zůstavitel jim v této závěti odkázal veškerý svůj nemovitý majetek, a to rovným dílem“; že „oznámili žalované své nároky oprávněných dědiců“, že však „žalovaná jim dobrovolně předmětné nemovitosti nevydala“. Žalovaná zpochybnila platnost předmětné závěti, když namítala, že „v závěti nejsou dostatečně identifikováni svědci závěti (u druhého svědka je i nečitelný podpis)“, a že proto „nelze dodatečně ověřit, zda se jedná o pravý podpis zůstavitele a zda se jedná o svědky splňující zákonné předpoklady stanovené v ustanovení § 476e obč. zák. (ve znění do 31.12.2013)“. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 18.11.2010, č.j. 13 C 342/2008-103, žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobcům a) a b) částku 38.675,- Kč k rukám zástupce žalobců a) a b) a České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech částku 4.450,- Kč. Dospěl k závěru, že „předmětná závěť zůstavitele ze dne 20.12.1997 splňuje veškeré zákonné náležitosti ve smyslu § 476, § 476b, § 476e obč. zák. (ve znění do 31.12.2013), neboť byla řádně datována, byla podepsána vlastnoručním podpisem zůstavitele, byla podepsána před dvěma svědky současně přítomnými sepisu závěti, kteří tuto skutečnost v listině závěti výslovně uvedli a na závěti se podepsali“; že „zůstavitel v závěti výslovně uvedl, že veškeré nemovitosti odkazuje sourozencům J. a J. S., bytem K.“, a že „osoby dědiců byly v závěti jednoznačně identifikovány“; že „závěr o pravosti podpisu vyplývá ze znaleckého posudku Mgr. Niny Trojanové“; že „bez významu je skutečnost, že se nejednalo o pravý spontánní podpis zůstavitele, nýbrž o pravý neúmyslně komolený podpis zůstavitele, který se na závěť podepsal za změněných podmínek“; že „v závěti byla určena totožnost zůstavitele, jakož i skutečnost, že podpis na závěti patří zůstaviteli“; že „osoby uvedené v předmětné závěti jsou osoby totožné s osobami žalobců“ a že „žalobci jsou oprávněnými dědici zůstavitele“ a „žalovaná je povinna vydat předmětné nemovitosti žalobcům“. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 12.6.2011, č.j. 11 Co 34/2011-129, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vzal za prokázané, že dědické řízení po zůstaviteli bylo skončeno usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 17.1.2007, sp. zn. 30 D 781/2006, jímž bylo rozhodnuto o tom, že veškerý majetek zůstavitele připadá státu, neboť zůstavitel nezanechal žádných zákonných ani závětních dědiců“; že „poté, kdy toto usnesení nabylo právní moci, objevila se ve schránce notářky, která dědictví jako soudní komisařka projednávala, listina nazvaná závěť, datovaná 20.12.1997“; že „text na listině je psán na psacím stroji a uvádí se v něm, že S. B., který je identifikován rodným číslem, bydlištěm a číslem občanského průkazu, odkazuje veškeré své nemovitosti sourozencům J. a J. S., bytem v K., k převzetí stejným dílem“; že „pod strojem psaným textem je rukou napsáno jméno, které lze pouhým okem přečíst jako „B.“; že „dále je pod textem dvěma různými rukopisy napsáno, že níže podepsané osoby stvrzují, že byly přítomny při sepsání této závěti“, a že „pod oběma ručně psanými texty je uveden datum 20.12.1997 a podpisy, které lze číst jako S. V. a S. M.“. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že „provedené důkazy nepostačují pro závěr o pravosti podpisu zůstavitele na listině“, neboť „závěr znaleckého posudku je naprosto nejednoznačný, vycházející z nejnižší možné míry pravděpodobnosti“; že proto „nelze zatím dospět k závěru, že žalobci unesli důkazní břemeno ohledně tvrzení, že se jedná o pravý podpis zůstavitele“, když „pochybnosti založené nejednoznačnými závěry znaleckého posudku jsou navíc umocňovány dalšími zvláštními okolnostmi, za nichž se závěť objevila právě u notářky, která projednávala dědictví po zůstaviteli“, a také „skutečností, že nelze najít a ztotožnit svědky závěti, kteří jediní by mohli potvrdit, zda zůstavitel skutečně před nimi závěť podepsal a touto listinou projevil skutečnou poslední vůli“. Odvolací soud proto uložil soudu prvního stupně, aby „poučil účastníky podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o tom, že dosavadní skutkový stav nepostačuje pro jednoznačný závěr, že žalobci předložili platnou závěť zůstavitele“. Okresní soud v Karlových Varech - poté, co poučil žalobce a) a b) ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. a k jejich návrhu doplnil dokazování o výslech znalkyně Mgr. Niny Trojanové - rozsudkem ze dne 14.6.2012, č.j. 13 C 342/2008-168, žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobcům a) a b) částku 89.125,- Kč a České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech částku 6.356,- Kč. Vycházel z toho, že „závěť ze dne 20.12.1997 splňuje veškeré zákonné náležitosti dle § 476, § 476b, § 476e obč. zák. (účinného do 31.12.2013)“, neboť „byla řádně datována, byla podepsána vlastnoručním podpisem zůstavitele, byla podepsána před dvěma svědky současně přítomnými sepisu závěti, kteří tuto skutečnost v listině závěti výslovně uvedli a na závěti se podepsali“; že „závěr o pravosti podpisu vyplývá z podaného znaleckého posudku, jakož i z výslechu znalkyně“, jelikož „závěr znaleckého posudku ohledně pravosti podpisu je zcela určitý, byť se jedná o nejnižší kladný závěr na škále pravděpodobnosti užité znalcem v předmětném posudku“, a že „žalobci unesli důkazní břemeno ohledně sporné skutečnosti pravosti podpisu na předmětné závěti“ a dospěl k závěru, že „z ustanovení § 476b a § 476e obč. zák. (ve znění do 31.12.2013) nelze dovodit existenci důkazní povinnosti žalobců ohledně skutečnosti, že osoby, které se na spornou závěť podepsaly jako svědci, byly osobami způsobilými“, a že „nepodařilo-li se ztotožnit osoby na závěti podepsané tak, aby ve věci mohly být slyšeny jako svědci, nelze tuto skutečnost klást k tíži žalobců“. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 5.10.2012, č.j. 11 Co 585/2012-197, změnil rozsudek soudu prvého stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně; žalobcům a) a b) uložil povinnost zaplatit „žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.109,- Kč“ a „na nákladech státu částku 6.356,- Kč na účet Okresního