21 Cdo 1276/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1276/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 4. 2024 Spisová značka:21 Cdo 1276/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.1276.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Škoda Nemajetková újma (o. z.) Odpovědnost objektivní Náhrada škody zaměstnavatelem Liberace Pracovní úraz Bezpečnost a ochrana zdraví při práci Dotčené předpisy:§ 269 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 269 odst. 4 předpisu č. 262/2006 Sb. § 270 odst. 1 písm. a) předpisu č. 262/2006 Sb. § 270 odst. 2 písm. a) předpisu č. 262/2006 Sb. § 349 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 349 odst. 2 předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:25. 5. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1276/2023-415 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce J. M., zastoupeného Mgr. Petrem Dvořákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 415/9, proti žalované Clarios Česká Lípa spol. s r.o. se sídlem v České Lípě, Dubická č. 958/66, IČO 46709410, zastoupené Mgr. Ing. Radkem Matoušem, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 394/12, o odškodnění pracovního úrazu, za účasti Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, zastoupené Mgr. Ivanou Stlukovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 730/9, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 37 C 327/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. listopadu 2022, č. j. 30 Co 154/2022-382, takto: I. Rozsudek krajského soudu v části výroku III, v níž bylo rozhodnuto o změně rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 9. března 2022, č. j. 37 C 327/2019-281, tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 166 166 Kč ve výši 10 % ročně od 13. 9. 2019 do zaplacení, se zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje. II. Rozsudek krajského soudu, s výjimkou potvrzující části výroku III a měnící části téhož výroku ohledně úroku z prodlení z částky 166 166 Kč ve výši 10 % ročně od 13. 9. 2019 do zaplacení, se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Okresního soudu v České Lípě dne 13. 9. 2019 se žalobce domáhal po žalované zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, která trvala od 15. 9. 2016 do 27. 9. 2017, ve výši 53 216 Kč, náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 28. 9. 2017 do 31. 8. 2019 ve výši 131 665 Kč, náhrady za bolest ve výši 235 000 Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 4 750 000 Kč a náhrady za účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve výši 14 399 Kč, to vše „se zákonným úrokem z prodlení od podání žaloby do zaplacení“; v průběhu řízení žalobce žalobu (se souhlasem soudu) rozšířil o náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 9. 2019 do 30. 4. 2021 ve výši 166 166 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že jako zaměstnanec žalované dne 14. 9. 2016 při manipulaci na výrobní lince utrpěl pracovní úraz, když se pokusil odstranit zaseknutou baterii z přivařovacího stroje, přičemž došlo v důsledku spuštění tavící jednotky k přitisknutí žalobcovy ruky na baterii a k amputaci dvou prstů. Žalobce se podrobil několika lékařským zákrokům. Následkem úrazu utrpěl trvalé poškození zdraví, byly mu amputovány tři prsty pravé ruky a byl mu přiznán invalidní důchod prvního stupně. Žalovaná mu neoprávněně krátila odškodnění o 40 % z důvodu porušení bezpečnostních předpisů. 2. Žalovaná namítala, že jednou z příčin vzniku úrazu bylo zaviněné porušení pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ze strany žalobce a náhradu škody a nemajetkové újmy proto krátila v rozsahu 40 %. 3. Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 9. 3. 2022, č. j. 37 C 327/2019-281, řízení pro náhradu za bolest ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím a pro náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 3 950 000 Kč s příslušenstvím z důvodu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I), dále rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu za bolest ve výši 24 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 13. 9. 2019 do zaplacení (výrok II), že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 315 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 13. 9. 2019 do zaplacení (výrok III), že „ve zbylém rozsahu“, tj. pro nárok žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od 15. 9. 2016 do 27. 9. 2017 ve výši 53 216 Kč s příslušenstvím, pro nárok žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 28. 9. 2017 do 30. 4. 2021 ve výši 297 831 Kč s příslušenstvím, pro nárok žalobce na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 14 399 Kč s příslušenstvím, pro nárok žalobce za bolest ve výši 88 500 Kč s příslušenstvím, pro nárok žalobce za ztížení společenského uplatnění ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá (výrok IV), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V), že žalované bude po právní moci tohoto rozsudku vrácen přeplatek zálohy za znalecký posudek ve výši 3 700 Kč (výrok VI) a že Česká republika – Okresní soud v České Lípě nemá vůči žádnému z účastníků právo na úhradu „vyplacených“ nákladů řízení (výrok VII). 4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce, který byl zaměstnancem žalované v době od 24. 5. 2015 do 31. 12. 2016, při práci na výrobní lince č. 3, na stroji, který přivařuje víka baterií, utrpěl dne 14. 9. 2016 úraz, když se pokoušel uvolnit „zaseklou“ baterii, při tom však došlo „pravděpodobně“ k aktivaci senzoru, spuštění výrobního procesu svařovacího stroje a tím k přimáčknutí hřbetu ruky žalobce k hraně „zaseklé“ baterie, v důsledku čehož žalobce utrpěl popálení části dlaně, prstů a ztrátové poranění prstů. V důsledku úrazu žalobce utrpěl ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, která trvala od 14. 9. 2016 do 27. 9. 2017, ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a účelně vynaložil na náklady spojené s léčením 35 997 Kč; bolestné bylo znaleckým posudkem ohodnoceno 186 body a ztížení společenského uplatnění 2 400 body. Odškodnění uvedených nároků bylo vedlejším účastníkem provedeno jen v rozsahu 60 %; náhrada byla krácena v rozsahu 40 % z důvodu „spoluzavinění žalobce“. Žalobce se účastnil školení bezpečnosti práce (vstupního školení dne 18. 6. 2015 a následně školení dne 15. 1. 2016, 24. 4. 2016, 23. 6. 2016 a 23. 8. 2016), při kterých byl poučován, že „zaměstnanci nemají šahat do spuštěného stroje“ a „byl seznámen s předchozími úrazy, ke kterým u zaměstnavatele došlo“, žalobce „byl též proškolen k práci se strojem, na němž k úrazu došlo“; ze svědecké výpovědi koordinátora bezpečnosti práce T. R. soud prvního stupně vzal za prokázáno, že „zaměstnanci jsou školeni i na konkrétní situaci, která úrazu předcházela, a bylo povinností žalobce zastavit stroj nouzovým tlačítkem“. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že „žalobce byl při nástupu do zaměstnání řádně proškolen, byl seznámen s bezpečnostními předpisy a pokyny zaměstnavatele při práci a znalost předpisů a pokynů byla zaměstnavatelem průběžně připomínána a vyžadována“ a že jeho jednání, kdy „vložil ruku do stroje, který nebyl nouzově zastaven, lze tak objektivně považovat za nedbalostní porušení předpisů a pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci“. Žalobce „zvolil špatný způsob řešení nastalé situace“, čímž „porušil bezpečnostní předpisy tím, že se tělem dostal za oplocení stroje a zasahoval do běžícího zařízení“, přičemž „jeho nedbalostní jednání bylo jedním z hlavních faktorů, které pracovní úraz způsobily“, a zaměstnavatel tak „byl oprávněn přistoupit ke krácení nároků žalobce vzniklých v příčinné souvislosti s pracovním úrazem“. Krácení v rozsahu 40 % soud prvního stupně považuje „za adekvátní“, přičemž přihlédl též k tomu, že žalovaná „nedostatečně reagovala na předchozí pracovní úraz pracovníka R. K. v roce 2014 … a bezpečnostní kryty byly instalovány na stroj až v reakci na pracovní úraz žalobce“. Žalobě bylo vyhověno jen ohledně části uplatněných nároků na náhradu bolesti a ztížení společenského uplatnění. Protože při bodovém ohodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění a hodnotě bodu 250 Kč náleží žalobci na odškodnění bolesti 46 500 Kč a ztížení společenského u