21 Cdo 1436/2001 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1436/2001 citace  Název judikátu:Pracovní poměr. Skončení pracovního poměru. Lhůta k uplatnění neplatnosti rozvázání pracovního poměru u soudu. Běh lhůty určené podle měsíců. Právní věta:Lhůta podle ustanovení § 64 zák. práce k uplatnění neplatnosti rozvázání pracovního poměru je lhůtou určenou podle měsíců a začíná běžet poslední den příslušného kalendářního měsíce, jímž uplynula výpovědní doba. Poslední den běhu této lhůty proto nemusí vždy připadnout na poslední den druhého následujícího kalendářního měsíce. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 5. 2002 Spisová značka:21 Cdo 1436/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.1436.2001.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 64 předpisu č. 65/1965Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:29 / 2003 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1436/2001 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně J. H., zastoupené advokátkou, proti žalované O., a.s., o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o určení trvání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 24 C 49/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. dubna 2001 č.j. 16 Co 13/2001-53, takto : I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 16.3.1999 žalovaná sdělila žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst.1 písm. c) zák. práce. Důvod k výpovědi spatřovala v tom, že se žalobkyně stala ke dni 1.4.1999 nadbytečnou, neboť „na základě rozhodnutí zaměstnavatele (Příkaz č. 2/1999 ředitele ze dne 11.1.1999) bylo rozhodnuto provést racionalizační opatření u žalované – snížení celkového stavu zaměstnanců v kategorii technicko-hospodářských zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce“, a že nemá pro žalobkyni žádnou jinou vhodnou práci. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná a že pracovní poměr mezi účastníky „trvá i po 30.6.1999 nadále“. Žalobu odůvodnila zejména tím, že její funkce vedoucí laboratoře a metrologa úseku, kterou u žalované vykonávala od roku 1997, nebyla v rámci organizačních změn zrušena. Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 10.1.2000 č.j. 24 C 49/99-14 určil, že výpověď žalované ze dne 16.3.1999 doručená žalobkyni dne 29.3.1999 je neplatná, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 4.425,80 Kč. Ve věci samé dospěl k závěru, že není dána příčinná souvislost mezi nadbytečností žalobkyně a organizační změnou, neboť „funkce vedoucího laboratoře a metrologa zůstala zachována a v současné době ji zastává J. K.“, a že proto je výpověď neplatná.. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19.4.2000 č.j. 16 Co 160/2000-34 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že jednak nerozhodl o celém předmětu řízení (pominul žalobu na určení trvání pracovní poměru) a jednak že jeho závěr o neexistenci příčinné souvislosti mezi nadbytečností žalobkyně a organizační změnou vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Soudu prvního stupně uložil, aby se v dalším řízení zaměřil na zkoumání otázky, zda nově vytvořená funkce vedoucího laboratoře a metrologa je či není obsahově totožná s funkcí, kterou zastávala žalobkyně, a provedl v tomto směru potřebné důkazy. Okresní soud v Karviné poté rozsudkem ze dne 18.10.2000 č.j. 24 C 49/99-41 žalobu o neplatnost výpovědi a o určení trvání pracovního poměru zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že pracovní poměr účastníků měl na základě sporné výpovědi, která byla žalobkyni doručena dne 29.3.1999, skončit uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, tj. dnem 30.6.1999, a že žalobkyně svou žalobu na neplatnost výpovědi podala u soudu dne 31.8.1999. Protože posledním dnem lhůty k podání žaloby na určení neplatnosti výpovědi byl vzhledem k ustanovení § 266 odst. 2 zák. práce den 30.8.1999, byla žaloba podána až po uplynutí dvouměsíční prekluzívní lhůty podle ustanovení § 64 zák. práce, a proto bylo třeba „z úřední povinnosti požadavek žalobkyně zamítnout“. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18.4.2001 č.j. 16 Co 13/2001-53 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a vyslovil proti svému rozsudku přípustnost dovolání. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že prekluzívní lhůta k podání žaloby na neplatnost výpovědi „je lhůtou určenou podle měsíců, pro jejíž počítání platí § 266 odst. 2 zák. práce“, podle kterého posledním dnem lhůty je den, který se číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Protože událostí, od níž se dvouměsíční lhůta podle ustanovení § 64 zák. práce počítá, je den, kdy měl pracovní poměr skončit, tj. v daném případě 30.6.1999, lhůta k podání žaloby na neplatnost výpovědi skončila dnem 30.8.1999. Jelikož žalobkyně svou žalobu podala u soudu až po jejím marném uplynutí dne 31.8.1999, ztotožnil se odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, že se již nelze neplatností sporné výpovědi zabývat, neboť rozvázání pracovního poměru je účinné. Výrok o připuštění dovolání odvolací soud odůvodnil tím, že „otázka určení dne, na který připadá událost, od kterého se sporná lhůta počítá“, je otázkou po právní stránce zásadního významu. V dovolání proti tomuto rozsudku odvolacího soudu žalobkyně namítala, že závěr soudů o tom, že její žaloba na určení neplatnosti výpovědi byla podána po uplynutí prekluzívní lhůty uvedené v ustanovení § 64 zák. práce, není správný. Vyjádřila názor, že dvouměsíční lhůta k podání žaloby v daném případě „prokazatelně“ uplynula dnem 31.8.1999 a nikoli již dnem 30.8.1999, kdy „uplynuly pouze necelé dva měsíce“. S poukazem na počátek lhůty uvedený v ustanovení § 266 odst. 2 zák. práce, žalobkyně rovněž dovozovala, že pokud tato lhůta počala podle jejího názoru plynout od 1.7.1999, „pak vlastně by posledním dnem lhůty mělo být 1.9.1999“. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 – dále jen „o.s.ř.“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod č. 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době - vzhledem k tomu, že žalovaná dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru dopisem ze dne 16.3.1999, který žalobkyně převzala dne 29.3.1999 - podle ustanovení zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 88/1968 Sb., č. 153/1969 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 72/1982 Sb., č. 111/1984 Sb., č. 22/1985 Sb., č. 52/1987 Sb., č. 98/1987 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 3/1991 Sb., č. 297/1991 Sb., č. 231/1992 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 590/1992 Sb., č. 37/1993 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 287/1995 Sb. a č. 138/1996 Sb., tedy podle ustanovení zákoníku práce ve znění účinném do 30.9.1999 (dále jen „zák. práce\"). Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno (správnost skutkových zjištění dovolatelka nenapadá), že žalobkyně od roku 1997 pracovala u žalované ve funkci vedoucí laboratoře a metrologa úseku. Žalovaná dala žalobkyni výpověď podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce pro nadbytečnost z důvodu organizačních změn dopisem ze dne 16.3.1999, doručeným žalobkyni dne 29.3.1999. Určení neplatnosti uvedené výpovědi a určení, že pracovní poměr mezi účastníky trvá, se žalobkyně domáhala žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 31.8.1999. Podle ustanovení § 64 zák. práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak