21 Cdo 1457/2025 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1457/2025-112 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněného A. Š., zastoupeného Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem Rokycanech, Míru č. 231, proti povinné Fowler s. r. o. se sídlem v Praze 1, Nové Město, Na Florenci č. 1332/23, IČO 04680391, zastoupené Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem v Brně, Cihlářská č. 643/19, prodejem zástavy, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítky, se sídlem exekutorského úřadu v Plzni, Palackého nám. č. 740/28, pod sp. zn. 108 EX 02276/24, a u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 1758/2024, o dovolání oprávněného a povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2025, č. j. 14 Co 507/2024-79, takto: I. Dovolání oprávněného se odmítá. II. Povinná nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Dovolání povinné se odmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 14. 3. 2025, č. j. 14 Co 507/2024-79, Městský soud v Praze změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 9. 2024, č. j. 49 EXE 1758/2024-51, jímž tento soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, tak, že exekuce se zastavuje ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 000 000 Kč od 28. 8. 2022 do zaplacení, jinak usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I), a uložil oprávněnému povinnost zaplatit povinné náhradu nákladů řízení (výrok II). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v projednávané věci nedošlo k zániku pohledávky zajištěné zástavním právem. Dospěl k závěru, že jazykové vyjádření obsažené v textu dohody uzavřené dne 23. 8. 2012 dle § 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), mezi V. K. (právním předchůdcem povinné) na straně jedné a oprávněným na straně druhé (dále jen „Dohoda“) je zcela jednoznačné. Z obsahu Dohody v celém jejím komplexu, z provázanosti jednotlivých ustanovení, jakož i z jejich logiky vyplývá, že měla-li by odměna dle čl. 3 odst. 1 písm. a) Dohody činit méně než 6 000 000 Kč, pak bude oprávněnému náležet odměna dle čl. 4 odst. 2 Dohody. Protože odměna nedosahovala této minimální výše, nebyly splněny podmínky pro úhradu odměny oprávněného dle čl. 3 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 4 odst. 5 Dohody a oprávněnému vznikl nárok na odměnu dle čl. 4 odst. 2 Dohody. Tato pohledávka je až do výše 6 000 000 Kč zajištěna na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 23. 8. 2012 zástavním právem k nemovitostem, a to pozemkům parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, zapsaných na listu vlastnictví č. XY, pro katastrální území XY, vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále jen „předmětné nemovitosti“). Protože pohledávka na zaplacení odměny dle čl. 3 odst. 1 písm. a) Dohody nevznikla, neboť odměna nedosáhla ve smyslu čl. 4 odst. 5 Dohody sjednané minimální výše 6 000 000 Kč, nemohl K. jednostranně započíst své pohledávky za oprávněným proti tvrzené pohledávce oprávněného, a nemohlo tak dojít k zániku zástavního práva zánikem zajištěné pohledávky. Dále dovodil, že smluvní strany se dohodly, že zajištěna bude pohledávka do celkové výše 6 000 000 Kč, nikoliv též její příslušenství. Pohledávka na úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 000 000 Kč od 28. 8. 2022 do zaplacení není pohledávkou zajištěnou a zástava nemůže být k uhrazení takové pohledávky použita. 2. Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání oprávněný. Namítl, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to, „zda se v daném případě zástavní právo vztahuje také na příslušenství pohledávky, jmenovitě úrok z prodlení, či nikoliv“. 3. Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání též povinná. Namítla, že odvolací soud postupoval v rozporu s právním názorem Nejvyššího soudu, když odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, neumožnil povinnému prokázat neexistenci vymáhané pohledávky a neumožnil povinnému prokázat vůli smluvních stran při uzavírání Dohody. Povinná dále namítla, že soudy mechanicky vycházely z textace Dohody, jejíž výklad není jednoznačný, soudy vůbec nezjišťovaly skutečnou vůli smluvních stran, učinily pouze formální jazykový výklad Dohody, neposuzovaly individuální okolnosti daného případu a nezabývaly se vnějšími okolnostmi spojenými s podpisem a realizací smluvního vztahu. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudu odvolacího, jakož i soudu prvního stupně „v potvrzené části zrušil a věc v napadené části vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení“. 4. Oprávněný ve svém vyjádření navrhl, aby dovolací soud dovolání povinné odmítl, případně zamítl. Povinná se k dovolání oprávněného nevyjádřila. 5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání povinné i oprávněného podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 6. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 7. Oprávněný napadl usnesení odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu. K podání dovolání proti části výroku I usnesení odvolacího soudu, kterým tento soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž byl návrh povinné na zastavení exekuce zamítnut, není oprávněný subjektivně oprávněn, neboť z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě, jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4423/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 32 Cdo 855/2020). Potvrzující částí výroku I usnesení odvolacího soudu týkající se zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce nebyla dovolateli způsobena žádná újma na jeho právech, neboť jeho procesnímu návrhu na zamítnutí návrhu na zastavení exekuce bylo danou částí výroku vyhověno. Nejvyšší soud proto v tomto rozsahu dovolání oprávněného podle ustanovení § 243c odst. 3 a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl jako subjektivně nepřípustné. 8. Výrokem II usnesení odvolacího soudu bylo rozhodováno o náhradě nákladů řízení. Podle § 237 o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutí o nákladech řízení [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. 9. Ohledně dovolání oprávněného proti části výroku I usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, jakož i ohledně dovolání povinné, vyšel dovolací soud při posouzení jejich přípustnosti z ustanovení § 237 o. s. ř., podle kterého není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá), že právní předchůdce povinné jakožto zástavní dlužník a oprávněný jakožto zástavní věřitel uzavřeli dne 23. 8. 2012 smlouvu o zřízení zástavního práva k předmětným nemovitostem, kterou byly zajištěny pohledávky oprávněného až do výše 6 000 000 Kč dle čl. 4 odst. 2 Dohody. Z čl. 2 odst. 1 Dohody plyne, že smluvní strany se mimo jiné s ohledem na dosavadní vzájemnou spolupráci, která se bezprostředně týkala nabytí vlastnických práv k pozemkům specifikovaných v čl. 1 odst. 1 Dohody, dohodly na tom, že právní předchůdce povinné vyplatí ve prospěch oprávněného odměnu uvedenou v čl. 3 odst. 1 písm. a) Dohody, příp. odměnu uvedenou v čl. 4 odst. 2 Dohody. Dle čl. 3 odst. 1 Dohody odměnu za činnost dle čl. 2 odst. 1 Dohody a za činnost uvedenou v čl. 3 odst. 4 Dohody vyplatí právní předchůdce povinné oprávněnému ve výši 40 % z celkového zisku před zdaněním z prodeje předmětných pozemků, a to za podmínky, že v době vyplacení odměny v uvedené výši budou uhrazeny veškeré finanční náklady ve smyslu čl. 3 odst. 2 Dohody. Dle čl. 4 odst. 2 Dohody bude oprávněnému náležet za činnost uvedenou v čl. 2 odst. 1 Dohody, bez ohledu na výši faktického zisku dosaženého z prodeje předmětných