21 Cdo 165/2005 — Nejvyšší soud

21 Cdo 165/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 11. 2005 Spisová značka:21 Cdo 165/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.165.2005.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. § 8 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. § 27 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. § 240 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. § 240 odst. 3 předpisu č. 65/1965Sb. § 18 odst. 2 písm. d) předpisu č. 40/1964Sb. § 1 odst. 1 písm. d) předpisu č. 76/1978Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 165/2005 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně L. R., provdané K., zastoupené advokátem, proti žalované J. P., zastoupené advokátem, o 20.964,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 7 C 1282/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. listopadu 2003 č.j. 11 Co 249/2003-112, takto: Rozsudek odvolacího soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se (žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech dne 25.11.1997) domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 20.964,- Kč s 26% úrokem z částky 5.241,- Kč od 9.5.1997 do zaplacení, z částky 5.241,- Kč od 10.6.1997 do zaplacení a z částky 10.482,- Kč od 10.7.1997 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila tím, že dne 21.8.1995 uzavřela s žalovanou, která provozovala Soukromou mateřskou školu v L. na ul. H. č. 2386, pracovní smlouvu se sjednaným druhem práce učitelky, a že dne 25.3.1997 jí žalovaná dala výpověď z pracovního poměru z důvodu zániku této mateřské školky. Ačkoli podle ustanovení § 45 odst. 1 zák. práce měla výpovědní doba činit tři měsíce, žalovaná s odůvodněním, že mateřská školka zanikla, již neumožnila žalobkyni po 30.4.1997 dále pracovat a dosud jí dluží mzdu za dva měsíce, „kdy měla být ještě zaměstnána“, a odstupné podle ustanovení § 60a odst. 1 zák. práce ve výši dvojnásobku průměrného výdělku, který „dle potvrzení žalované“ činí 5.241,- Kč. Okresní soud v Lounech rozsudkem pro zmeškání ze dne 7.9.2000 č.j. 7 C 1282/97-9 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 840,- Kč. Návrh žalované na zrušení tohoto rozsudku Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 22.11.2000 č.j. 7 C 1282/97-25 zamítl. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 24.1.2001 č.j. 9 Co 1120/2000 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že rozsudek pro zmeškání zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že žalovanou uváděné důvody její neúčasti na prvním jednání ve věci „je nutno považovat za omluvitelné ve smyslu ust. § 153b odst. 4 o.s.ř.“. Okresní soud v Lounech poté rozsudkem ze dne 15.11.2001 č.j. 7 C 1282/97-84 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 840,- Kč. Ve věci samé dospěl k závěru, že pracovní poměr žalobkyně skončil na základě výpovědi ze strany žalované podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) zák. práce (ve znění platném ke dni doručení výpovědi), když práva a závazky Soukromé mateřské školy L., H. (jejíž zřizovatelkou i ředitelkou byla žalovaná) „přešly do jiné organizace a přejímající organizace žalobkyni dále nezaměstnávala“. Jelikož výpovědní doba v případě této výpovědi činila podle ustanovení § 45 zák. práce tři měsíce, počala běžet dnem 1.4.1997 a uplynula dnem 30.6.1997, má žalobkyně podle názoru soudu prvního stupně právo na vyplacení dlužné mzdy za květen a červen 1997 i na odstupné ve výši dvojnásobku průměrného výdělku v požadované výši. Námitku žalované o nedostatku její pasivní věcné legitimace odmítl s odůvodněním, že vedle funkce ředitelky zmíněné soukromé mateřské školy byla žalovaná jedinou zřizovatelkou tohoto zařízení, které sice nezaniklo, ovšem nástupnická organizace (Soukromá mateřská škola M. s.r.o.) jeho závazky vzniklé do 30.4.1997 nepřevzala; proto - jak zdůraznil - „žalovaná jako zřizovatelka školy a jako fyzická osoba, která s žalobkyní uzavřela pracovní poměr, zodpovídá za závazky zaniklé právnické osoby“. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 11.11.2003 č.j. 11 Co 249/2003-112 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud zabývaje se otázkou, zda zaměstnavatelem žalobkyně, která od 1.9.1995 pracovala jako učitelka v soukromé mateřské škole, byla žalovaná jako fyzická osoba nebo zda jím byla soukromá mateřská škola jako právnická osoba, zdůraznil, že při hodnocení právní subjektivity soukromé mateřské školy je třeba vycházet z občanského zákona, ze kterého vyplývá, že právnickými osobami jsou subjekty, o kterých to stanoví zákon, „dle kterého postačí, že určitý subjekt má atributy právní subjektivity, tj. způsobilost k právům a povinnostem a způsobilost k právním úkonům“. Jestliže - jak dále zdůraznil - „mateřská škola je způsobilá vystupovat svým jménem, mít odpovědnost z právních vztahů, musí být subjektem práv. Subjektem práv, tedy osobou způsobilou mít práva a povinnosti, je buď osoba fyzická, což mateřská škola není, nebo osoba právnická. Mateřská škola je právnickou osobou, vzniklou podle zvláštního zákona a nezapisuje se do žádného rejstříku, neboť to tento zvláštní zákon nestanoví; vzniká zařazením do sítě škol“. Z uvedeného podle názoru odvolacího soudu „lze uzavřít“, že zaměstnavatelem žalobkyně byla právnická osoba – Soukromá mateřská škola, L., H. č. 2386, za kterou byla žalovaná oprávněna jednat (a jednala) jako její ředitelka a zřizovatelka. Tato skutečnost však „nezakládala povinnost žalované jako fyzické osoby zaplatit žalobkyni nevyplacenou mzdu za dobu trvání pracovního poměru, ani odstupné“, neboť mzda (i odstupné) je zaměstnancům poskytována a vyplácena jejich zaměstnavateli. Proto odvolací soud žalobu z důvodu nedostatku věcné pasivní legitimace žalované zamítl. V dovolání proti tomuto rozsudku odvolacího soudu žalobkyně namítala, že závěr odvolacího soudu o tom, že jejím zaměstnavatelem byla soukromá mateřská škola jako právnická osoba vzniklá zařazením do sítě škol, je „nepřezkoumatelný a spočívá na nesprávném právním posouzení“. Odvolací soud se podle jejího názoru „vůbec nevypořádal“ s tím, že žalobkyně uzavřela dne 1.10.1996 pracovní smlouvu pouze s žalovanou, tedy nikoli s právnickou osobou, a že výpověď z pracovního poměru jí dala rovněž žalovaná. Odvolací soud „se mýlí“, jestliže se odvolává na občanský zákoník a vznik právnické osoby „Mateřské školy“ dovozuje ze zařazení do sítě škol, neboť - jak dovolatelka zdůraznila - „neexistuje žádný zákonný předpis, o který by bylo možné takový úsudek opřít“, a kromě toho je takovýto závěr v rozporu s provedenými důkazy, protože „do sítě škol nebyla zařazena žádná právnická osoba, ale rozhodnutím Ministerstva školství ze dne 5.11.1993 bylo schváleno zařazení do sítě škol s účinností od 1.1.1994 adresované žalované s podmínkou předložení jejího živnostenského listu“. Tento živnostenský list vystavený dne 4.11.1993 na fyzickou osobu – J. P. (žalovanou) má jako předmět podnikání uveden soukromá mateřská škola, z čehož vyplývá, že „žádná právnická osoba nikdy neexistovala“ a že tvrzení žalované o nedostatku její pasivní věcné legitimace „je ryze účelové“. Nelze přitom přehlédnout ani skutečnost, že žalovaná vzhledem ke své platební neschopnosti požádala Ministerstvo školství o vynětí ze sítě mateřských škol a že její žádosti bylo k 30.4.1997 vyhověno. Dovolatelka má zato, že způsobilost právnických osob a především jejich vznik „zcela striktně stanoví ust. § 18 a násl. obč. zák.“ a že „tvrzená existence soukromé mateřské školy v souladu se zákonem prokázána nebyla“. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto, neboť podle jejího názoru je závěr odvolacího soudu o nedostatku její pasivní věcné legitimace správný. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Vzhledem k tomu