21 Cdo 1784/2008 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1784/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 2. 2009 Spisová značka:21 Cdo 1784/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.1784.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 256 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. § 256 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1784/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. G., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému D. a.s., zastoupenému advokátkou, o 274.436,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 13 C 420/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. ledna 2008, č. j. 9 Co 1033/2005-408, takto: Rozsudek krajského soudu se ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v zamítavém výroku co do úroku z prodlení z částky 88.040,50 Kč ve výši 23% za dobu od 13. 8. 1998 do 26. 2. 2002, a ve výroku o náhradě nákladů řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby mu žalovaná (její právní předchůdce Č. B. Ú. n. L. a. s.) zaplatila 274.436,-Kč s 23% úrokem z prodlení od 13. 8. 1998 do zaplacení. Žalobu odůvodňoval zejména tím, že mu žalovaná dala neplatnou výpověď z pracovního poměru, a že se proto domáhá náhrady mzdy za měsíce červenec 1998 až srpen 1999 v částce 219.425,- Kč, náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou za rok 1998 v částce 7.589,- Kč, rozdílu ve vyplaceném odstupném v částce 18.587,- Kč, doplatku na hospodářském výsledku za rok 1997 v částce 6.000,- Kč, zálohy na hospodářský výsledek za rok 1998 v částce 5.000,- Kč, „příspěvku na dovolenou, respektive 14 plat“ v částce 4.000,- Kč a náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou za rok 1999 v částce 13.835,- Kč. Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. 12. 2001, č. j. 13C 420/99 – 165, žalované uložil zaplatit žalobci 251.849,- Kč s úrokem z prodlení 23% ročně od 13. 9. 1998 do zaplacení a „ve zbytku“ návrh zamítl; zároveň žalované uložil zaplatit žalobci náklady řízení 10.040,50 Kč a „státu - České republice, správě Okresního soudu v Ústí nad Labem“ soudní poplatek v částce 10.076,- Kč. Vyšel z toho, že žalovaná dala žalobci dopisem ze dne 26. 2. 1998 výpověď z pracovního poměru, která byla rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 15. 9. 1998, č. j. 15 C 659/98 – 35, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 4. 5. 1999, č. j. 29 Co 966/98-66, shledána neplatným právním úkonem. Žalobci proto náleží náhrada mzdy 219.425,- Kč, náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou za rok 1998 a 1999, doplatek hospodářského výsledku za rok 1997 a záloha na hospodářský výsledek za rok 1998, celkem 251.849,- Kč; jinak považoval žalobu za nedůvodnou. Při posuzování úroku z prodlení vyšel z ustanovení § 517 odst. 1, 2 obč. zák. ve spojení s § 1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb. a úrok z prodlení přiznal ve výši dvojnásobku diskontní sazby vyhlášené Č. n. b. (ve výši 23%) ode dne následujícího po dni, na nějž byla u žalované stanovena výplata („12. dne následujícího měsíce“), tedy ode dne 13. 9. 1998. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 5. 2003, č. j. 9 Co 64/2002-207, rozsudek soudu prvního stupně „v napadené části“ (v přísudečném výroku a v nákladových výrocích) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že z odůvodnění jeho rozhodnutí „není jasné“, na základě čeho dospěl k závěru, že žalobce má nárok i na jiná plnění než na náhradu mzdy podle ustanovení § 61 zák. práce, že při zjišťování průměrného výdělku žalobce nevycházel z ustanovení § 17 zákona č. 1/1992 Sb., že nezkoumal dobu trvání uplatněného nároku ve vztahu ke všem okolnostem případu, jakož i s ohledem na existenci další výpovědi z pracovního poměru, která byla žalobci žalovanou dána v květnu 1999, a že nezhodnotil, zda nárok žalobce, uplatněný v souvislosti s neplatností výpovědi z února 1998, po celou tuto dobu trval a pokud ano, zda šlo skutečně o nárok podle ustanovení § 61 zák. práce anebo již o nárok podle ustanovení § 130 zák. práce. Okresní soud v Ústí nad Labem – poté, co usnesením ze dne 2. 6. 2005, č. j. 13 C 420/99-338, rozhodl, že v řízení na straně žalované bude pokračováno se společností D. p. Ú. k., a.s., (nyní D. a.s.) -rozsudkem ze dne 12. 9. 2005, č. j. 13 C 420/99-349, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 22. 10. 2007, č. j. 13 C 420/99-378, žalované uložil zaplatit žalobci 71.266,50 Kč „v hrubých“ s úrokem z prodlení 23% ročně od 13. 8. 1998 do zaplacení, do částky 195 580,50 Kč a úroku z prodlení 23% ročně od 13. 8. 1998 do zaplacení z částky 195.580,50 Kč žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, že žalovaná je povinna zaplatit „státu - České republice, správě Okresního soudu v Ústí nad Labem“ soudní poplatek v částce 2.850,- Kč a že žalované se vrací ze zálohy složené na náklady důkazu částka 100,- Kč. Znovu vyšel z toho, že žalovaná dala žalobci dopisem ze dne 26. 2. 1998 výpověď z pracovního poměru, která byla rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 15. 9. 1998, č. j. 15 C 659/98 – 35, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 4. 5. 1999, č. j. 29 Co 966/98-66, shledána neplatným právním úkonem. Vycházeje ze znaleckého posudku Ing. S. B., dospěl k závěru, že žalobci vznikl nárok na náhradu mzdy ve výši 159.307,- Kč. Od této částky však odečetl 88.040,50 Kč, neboť tuto částku žalovaná žalobci zaplatila „příkazem k úhradě“ ze dne 25. 2. 2002. Pro přiznání dalších uplatněných nároků (náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou, hospodářský výsledek, doplatek odstupného) podle soudu prvního stupně „není opora v právních předpisech“. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 17. 1. 2008, č. j. 9 Co 1033/2005-408, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, pokud jím byla žaloba zamítnuta do částky 101.594,60,-Kč s 23% úrokem od 13. 8. 1998 do zaplacení, změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci dalších 78.987,90Kč s 23% úrokem z prodlení od 13. 8. 1998 do zaplacení, a zrušil, pokud jím byla zamítnuta žaloba do částky 14.998,-Kč s 23% úrokem od 13. 8. 1998 do zaplacení; zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů. Shodně se soudem prvního stupně vyšel z toho, že žalovaná dala žalobci neplatnou výpověď z pracovního poměru, že žalobce dopisem doručeným žalované dne 9. 4. 1998 oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání, a že jsou tak splněny podmínky pro přiznání náhrady mzdy podle ustanovení § 61 zák. práce. Tento nárok náleží žalobci za dobu od 1. 8. 1998 (den následující po uplynutí výpovědní lhůty) do 24. 6. 1999 (do právní moci rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 26. 2. 1998). Nárok za měsíc červenec 1998 a za období počínaje dnem 25. 6. 1999 posoudil podle ustanovení § 130 zák. práce, neboť žalovaná, „přes jistotu, že pracovní poměr žalobce trvá, žalobci nepřidělovala práci ve smyslu § 35 zák. práce“. Nesouhlasil s tím, jak soud prvního stupně stanovil průměrný výdělek žalobce. Za rozhodné období pro výpočet průměrného výdělku považoval II. čtvrtletí roku 1998 a „při pravděpodobném hrubém výdělku žalobce 90,-Kč za hodinu a při 1872 pracovních hodinách v období od 1. 8. 1998 do 24. 6. 1999, tj. za 10 měsíců a poměrnou část června“ stanovil „celkovou výši pravděpodobného hrubého příjmu žalobce na 168.480,-Kč“. Vycházeje ze stejného pravděpodobného výdělku přiznal žalobci za červenec 1998 částku 16.560,- Kč a za období od 25. 6. 1999 do konce srpna 1999 částku 37.079,- Kč. Za dobu od l. 7. 1998 do 31. 8. 1999 celkem 222.119,- Kč. „Spolu s poměrnou částí 13. a 14. platu, tj. měsíční částkou 2.333,-Kč za červenec až prosinec 1998 (celkem 13.998,-Kč), pak náhrada představuje celkem částku 236.117,-Kč“. Za poměrnou část dovolené v roce 1999 přiznal žalobci náhradu ve výši 2.177,90 Kč. Žalobci tak podle odvolacího soudu náleží celkem 238.294,90 Kč a nikoli 159.307,-Kč, jak dovodil soud prvního stupně. Po započtení částečného plnění žalované ve výši 88.040,50 Kč zbývá k úhradě 150.254,40 Kč; protože však z této částky bylo napadeným rozsudkem žalobci pravomocně přiznáno 71.266,50 Kč, k doplacení zbývá 78.987,90 Kč. Zrušení zamítavého výroku rozsudku soudu prvního stu