21 Cdo 1820/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1820/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 2. 2025 Spisová značka:21 Cdo 1820/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.1820.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřípustnost dovolání Dovolací důvody Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Smlouva zástavní Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. § 132 o. s. ř. § 574 o. z. § 555 odst. 1 o. z. § 556 odst. 1 o. s. ř. § 618 o. z. § 985 o. z. § 986 o. z. § 1379 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:18. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1820/2024-587 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně SCB Foundry, a. s. se sídlem v Českých Budějovicích, Riegrova č. 1756/51, IČO 26114861, zastoupené JUDr. Michalem Morawskim, advokátem se sídlem v Praze, Rybná č. 678/9, proti žalované ČKD Kutná Hora, a. s. se sídlem v Kutné Hoře, Karlov č. 197, IČO 00508055, zastoupené Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze, Jindřicha Plachty č. 3163/28, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 28 C 181/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. února 2024, č. j. 5 Co 981/2023-541, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Karla Volfa, advokáta se sídlem v Praze, Jindřicha Plachty č. 3163/28. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 9. 2. 2024, č. j. 5 Co 981/2023-541, Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 3. 2023, č. j. 28 C 181/2022-472, ve výroku, jímž tento soud zamítl žalobu o určení, že zástavní právo k nemovitým věcem neexistuje, a ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že zajištěné pohledávky v zástavní smlouvě ze dne 29. 10. 2015 byly specifikovány dostatečně určitě, a nelze tak dovodit, že by zástavní smlouva byla zdánlivým právním jednáním. Dovodil, že zástavní smlouva odkazuje na přílohu 1, v níž je vymezeno 57 položek, přičemž prvých 52 položek a položky 55-57 jsou zcela jednoznačně vymezeny číslem faktury (položka 46 číslem dobropisu), konkrétní neuhrazenou částkou, datem zdanitelného plnění, datem vystavení faktury a datem splatnosti, takové označení pohledávek lze považovat za určité a dostačující. Položka 53 byla vymezena jako poskytnutá záloha ve výši 4 000 000 Kč, označená číslem dokladu a datem vystavení, která byla předmětem dalšího právního jednání žalované a žalobkyně. Pohledávky pod položkou 54 v celkové výši 64 930 027,89 Kč a o celkovém množství 751, očíslované v tabulce 2, byly v příloze k zástavní smlouvě označeny jako poskytnuté zálohy z obchodního styku, byly každá jednotlivě označeny konkrétní dlužnou částkou, do 357. byly označeny i jednotlivými věřiteli. Žalobkyně žádala žalovanou, aby za ni zaplatila její závazky jednotlivým věřitelům, což žalovaná učinila před uzavřením zástavní smlouvy, jak je doloženo výpisy z účtů. Žalobkyně jednotlivě neoznačila zaměnitelné pohledávky s těmito zajištěnými pohledávkami, jen povšechně odkázala na přihlášky žalované v insolvenčním řízení. Účastníci všechny pohledávky z jejich obchodního styku v zástavní smlouvě vyjmenované učinili předmětem zástavní smlouvy jak v jejich souhrnu, tak jednotlivě. Určitost zástavní smlouvy utvrzují i následná právní jednání účastníků (smlouva o nájmu a koupi movitých věcí, zástavní smlouva o věcech movitých ze dne 27. 6. 2017 – notářský zápis, uznání dluhu a dohoda o splátkách ze dne 28. 6. 2017, dohoda o provedení zápočtu vzájemných pohledávek ze dne 19. 2. 2018). Další obrana žalobkyně (zánik zajištěných pohledávek) byla uplatněna až po tzv. koncentraci řízení (účastníci o koncentraci byli poučeni na jednání dne 3. 11. 2022, kdy jim byla poskytnuta 30denní lhůta k doplnění tvrzení a důkazů), k pozdějším tvrzením žalobkyně proto nelze přihlížet. Žalovaná připustila částečný zánik zajištěných pohledávek jejich započtením (pohledávky pod položkou 53, 46, 51, 52 a 57). Započtení na pohledávky 1-45, 47-50 a 55-56 žalovaná neuznala pro neúčinnost započtení z důvodu nezpůsobilosti pohledávek k započtení, proto lze mít tyto pohledávky za nezaniklé. Odvolací soud dále vycházel z vymezeného zůstatku pohledávky pod položkou 54 v rozsahu 48 623 778,54 Kč a z úroků z prodlení z nezaniklých pohledávek i z pohledávek započtením zaniklých. 2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Má za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího sodu, když nesprávně posoudil určitost vymezení zajišťovaných pohledávek v zástavní smlouvě (rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 29 Odo 851/2003, a ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1952/2009). Namítá, že „z obsahu zástavní smlouvy není možné jednoznačně a dostatečně konkrétně zjistit, které pohledávky jsou předmětem zajištění, v jaké výši, co představuje právní titul, proto je neurčitá i celá zástavní smlouva“. „V příloze zástavní smlouvy uvedený popis zajišťovaných pohledávek není dostatečně určitý, chybí informace o právním důvodu pohledávek, zástavní smlouva neobsahuje dostatečnou identifikaci zajišťovaných pohledávek tak, aby nebyly zaměnitelné s jinými pohledávkami.“ Nesouhlasí s tím, že se odvolací soud odmítl zabývat námitkou žalobkyně, že pohledávky zanikly, z důvodu, že ji uplatnila až po koncentraci řízení. Žalobkyně „nemohla před doplněním tvrzení ze strany žalované posoudit, v jakém rozsahu zajištěné pohledávky nadále existují, předložit dostatečné informace k jejich zániku“. Odvolací soud proto „postupoval v rozporu s § 118b poslední věta o. s. ř., upravující výjimku ze zákazu uplatňování skutečností po uplynutí koncentrační lhůty“. 3. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl pro nepřípustnost, příp. zamítl pro jeho nedůvodnost. 4. Podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 5. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, argument, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). 6. V posuzovaném případě žalobkyně v dovolání nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Dovolá