21 Cdo 1985/2008 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1985/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 9. 2009 Spisová značka:21 Cdo 1985/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.1985.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1985/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce V. V., zastoupeného advokátem, proti žalovanému C. M. S., spol. s r. o., zastoupenému advokátkou, o 75.094,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 146/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. srpna 2007, č. j. 16 Co 136/2007-266, takto: I. Dovolání žalovaného proti výroku rozsudku krajského soudu, kterým byl rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2006, č. j. 61 C 146/98-231, změněn tak, že žaloba na zaplacení 5.849,- Kč s příslušenstvím se zamítá, se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu (s výjimkou výroku, kterým byl rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2006, č. j. 61 C 146/98-231, změněn tak, že žaloba na zaplacení 5.849,- Kč s příslušenstvím se zamítá) a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2006, č. j. 61 C 146/98 – 231 (s výjimkou výroku, kterým byla žaloba co do částky 18.093,- Kč s 26 % úrokem z prodlení od 11. 8. 1998 do zaplacení zamítnuta a jímž bylo žalobě co do částky 5.849,- Kč s 26 % úrokem z prodlení od 11. 8. 1998 vyhověno), se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby mu žalovaný zaplatil 75.094,- Kč s 26% úrokem z prodlení od 11. 8. 1998 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že u žalovaného byl v pracovním poměru v období od 1. 8. 1997 do 20. 1. 1998, že v tomto období vykonával pro žalovaného práci nad rámec „oficiální pracovní doby“ a že za tuto práci nedostal zaplaceno. Požadoval dále, aby mu žalovaný zaplatil také neuhrazený rozdíl dovolené za měsíce září 1997 (2.656,- Kč) a prosinec 1997 (5.174,- Kč) a za 3 dny neplaceného volna v lednu 1998 (4.973,- Kč). Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 10. 2001, č. j. 61 C 146/98-79, žalovanému uložil zaplatit žalobci 3.245,- Kč s 26% úrokem z prodlení od 11. 8. 1998 do zaplacení, co do částky 71.849,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení 34.790,20 Kč k rukám advokátky a České republice „na účet Okresního soudu v Ostravě na svědečném 88,- Kč“. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobci nelze z titulu přesčasové práce požadovanou částku 62.291,- Kč přiznat, neboť „je zřejmé“, že žalovaný při sjednávání podmínek odměňování všechny upozornil, že tato mzda bude vyplácena bez ohledu na odpracovanou dobu, přičemž je evidentní, že rozsah odpracované doby se mohl odrazit na mzdě zaměstnance ve formě provize. Proto za nedůvodný považoval také požadavek na doplatek rozdílu mezi vyplacenou náhradou mzdy za dovolenou, a to za září 1997 ve výši 2.656,-Kč a prosinec 1997 ve výši 5.174,- Kč. Důvodnou shledal pouze tu část žaloby, v níž se žalobce domáhal náhrady mzdy za dny 2., 19. a 20. ledna 1998 (3.245,-Kč), neboť v těchto dnech mu žalovaný neumožnil pracovat a šlo tedy o překážku v práci na straně zaměstnavatele; požadoval-li žalobce z téhož důvodu 4.973,-Kč, soud v rozsahu 1.728,- Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 4. 2002, č. j. 16 Co 108/2002-97, rozsudek soudu prvního stupně (s výjimkou výroku, jímž soud žalovanému uložil zaplatit žalobci 3.245,- Kč s 26% úrokem z prodlení od 11. 8. 1998 do zaplacení) zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Souhlasil se soudem prvního stupně v tom, že práce, kterou vykonával žalobce pro žalovaného nad rámec oficiální pracovní doby, nemůže být posouzena jako práce přesčas ve smyslu ustanovení § 96 odst. 1 zák. práce. Vytknul však soudu prvního stupně, že se věcí nezabýval z toho hlediska, zda žalovanému nevzniklo v důsledku těchto činností žalobce bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 243 zák. práce. Za neodpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. považoval, jak soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy, a uložil mu, že musí dospět k jednoznačnému závěru, zda žalovaný stanovil žalobci pracovní dobu v rozsahu 10 hodin denně, a to ve stejné době, v jaké byla otevřena prodejna, případně v sobotu, nebo ne, a vyvodit z těchto zjištění příslušný právní závěr. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 3. 2005, č. j. 61 C 146/98-193, žalovanému uložil zaplatit žalobci 3.543,50 Kč s 26% úrokem z prodlení od 11. 8. 1998 do zaplacení a co do částky 68.305,50 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl; zároveň rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení 82.667,10 Kč k rukám advokátky a České republice „na účet Okresního soudu v Ostravě“ 80,10 Kč a že žalovaný je povinen zaplatit České republice „na účet Okresního soudu v Ostravě“ 7,90 Kč. Znovu dovodil, že, žádá-li žalobce zaplacení toho, co odpracoval nad rámec stanovené pracovní doby, nejedná se o práci přesčas, avšak o bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalovanému. Pro výpočet výše bezdůvodného obohacení vyšel z toho, že ve dnech, kdy byl v docházkové knize zapsán příchod i odchod, odpracoval žalobce vždy 1,5 hodiny nad rámec stanovené pracovní doby; vycházeje dále z toho, že hodinová mzda žalobce byla 54,10 Kč, přiznal žalobci 3.543,50 Kč. Zamítavý výrok odůvodnil tím, že sice „nejsou pochyby“, že žalobce byl v práci nad rámec pracovní doby také v dalších dnech, o sobotách a že se za žalovaného zúčastnil výstav, že však neprokázal přesně, od kdy do kdy byl v práci, případně na výstavách. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 10. 2005, č. j. 16 Co 247/2005-215, rozsudek soudu prvního stupně znovu (s výjimkou výroku, jímž žalovanému uložil zaplatit žalobci 3.543,50 Kč s 26% úrokem z prodlení od 11. 8. 1998 do zaplacení) zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že při hodnocení důkazů nepostupoval v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. V řízení „byla provedena celá řada důkazů, ze kterých v dané věci má soud možnost vyjít“, navíc může soud použít i postup podle ustanovení § 136 o. s. ř. Toto ustanovení však neumožňuje libovůli soudu při určení výše nároku, ale základem úvah podle § 136 o. s. ř. je „zjištění takových skutečností, které soudu umožní založit úvahu na určitém kvantitativním posouzení základních souvislostí a právě tyto základní souvislosti dle názoru odvolacího soudu spis obsahuje“. Vycházeje dále z toho, že „žalobci musí být vydáno bezdůvodné obohacení, které zaměstnavateli vzniklo tím, že od žalobce přijal výkon práce“; nesouhlasil ani se způsobem výpočtu částky, o niž se žalovaný na úkor žalobce obohatil. Výše bezdůvodného obohacení by měla odpovídat tomu, co by zaměstnavatel musel plnit fyzické osobě za skutečně vykonanou práci, kdyby tato práce byla vykonána v rámci řádné pracovní doby. Žalobce by měl obdržet stejnou částku, která by mu náležela za řádně vykázané a odpracované hodiny v tom měsíci, ve kterém se žalovaný na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 7. 2006, č. j. 61 C 146/98 – 231, žalovanému uložil zaplatit žalobci 50.212,50 Kč s 26 % úrokem z prodlení od 11. 8. 1998 do zaplacení a na nákladech řízení 43.408,40 Kč k rukám advokáta,  co do částky 18.093,- Kč s 26 % úrokem z prodlení od 11. 8. 1998 do zaplacení žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit České republice „na účet Okresního soudu v Ostravě na svědečném“ 21,- Kč a že žalovaný je povinen zaplatit České republice „na účet Okresního soudu v Ostravě na svědečném“ 67,- Kč. Z provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobce spolu s ostatními měl stanovenou povinnost pracovat ve všedních dnech na provozovně na ul. R. v O. – V. po celou provozní dobu prodejny, tedy od 8.00 do 18.00 hodin, že tuto povinnost plnil a že proto lze uzavřít, že ve všedních dnech, které má vykázány jako odpracovanou směnu, pracoval navíc vždy 1,5 hodiny. Žalobce dále v jím vyznačených sobotách odpracoval vždy celou dobu, po kterou měla prodejna otevřeno, a to od 9,00 hod. do 16,00 hod., tedy v každou vyznačenou sobotu 7 hodin a strávil na výstavách dne 30. 8. 1997 ve F.-M. 7 hodin, dne 25. 10. 1997, 26. 10. 1997 a 28. 10. 1997 v H.  vždy 12,5 hodiny za den; jeho prací vzniklo žalovanému v tomto rozsahu bezdůvodné obohace