21 Cdo 2101/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2101/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 1. 2025 Spisová značka:21 Cdo 2101/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.2101.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřípustnost dovolání Neplatnost právního úkonu Znalecký posudek Smlouva zástavní Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 38 odst. 2 obč. zák. § 132 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:11. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2101/2024-1174 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně A. S., zastoupené L. S., proti žalované Investment SM s. r. o. se sídlem v Brně, Starobrněnská č. 334/4, IČO 08369470, zastoupené Mgr. Adamem Bezděkem, advokátem se sídlem v Brně, Jana Babáka č. 2733/11, o určení neexistence zástavního práva, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 45 C 89/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. října 2023, č. j. 18 Co 182/2022-959, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 10. 2023, č. j. 18 Co 182/2022-959, potvrdil výrokem I rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2022, č. j. 45 C 89/2017-531, kterým tento soud určil, že zástavní právo zapsané do katastru nemovitostí na základě řízení sp. zn. XY dne 15. 4. 2013, vyplývající ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem, a to pozemku parc. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. XY – rodinný dům, a pozemku parc. č. XY – zahrada, vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. XY pro obec XY, k. ú. XY, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště XY, uzavřené dne 27. 9. 2011 mezi žalobkyní a společností DEMI STAR, a. s. k zajištění pohledávky společnosti DEMI STAR, a. s. za J. F. ve výši 3 000 000 Kč (dále jen „zástavní smlouva“), neexistuje (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II a III), a výrokem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. 2. Odvolací soud dospěl k závěru, že znalecký posudek vypracovaný znalkyní MUDr. Zmekovou, který provedl k důkazu soud prvního stupně, naplňuje všechny požadavky kladené na znalecký posudek ustálenou judikaturou. Odvolací soud doplnil dokazování revizním znaleckým posudkem z odvětví psychiatrie a následným výslechem znalce MUDr. Pořického a odborným vyjádřením MUDr. Švarce, Ph.D. Z revizního znaleckého posudku vyplývá, že „u žalobkyně byla přítomna k datu 27. 9. 2011 posttraumatická stresová porucha (F 43.1), která vznikla v důsledku sexuální šikany na pracovišti v době od roku 2009 do roku 2011. (…) Její rozpoznávací schopnosti byly sníženy nepodstatně, ovládací pak měrou podstatnou, což významně negativně ovlivnilo možnost chápat smysl a dopad právního jednání.“ Z výslechu znalce pak vyplývá, že posttraumatická stresová porucha je v současnosti diagnostikována i při působení relativně menšího stresoru, který je však pro konkrétní osobu subjektivně intenzivní. Závěry znalců jsou podpořeny i zdravotní dokumentací žalobkyně. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, neprovedl důkaz spisem Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 17 C 24/2012, ve věci pracovněprávního sporu žalobkyně. Na základě provedených důkazů zjistil odvolací soud skutkový stav a dovodil, že závěr soudu prvního stupně o neplatnosti zástavní smlouvy z důvodu, že žalobkyně ji uzavřela jako osoba jednající v duševní poruše, je správný. 5. Proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Uvádí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to otázek: a) zda je v řízení, v němž jsou dány pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku, nutné tyto závěry znaleckého posudku verifikovat i jinými důkazy, a nikoliv je bez dalšího přebírat, b) zda v případě, kdy existuje rozumná pochybnost o tom, zda a nakolik byla přítomna u jednající osoby duševní porucha v době učinění právního úkonu, lze přijmout závěr o pravdivosti této skutečnosti, a je tedy dán důkazní standard vysoké míry pravděpodobnosti, a c) zda je soud povinen zajistit znalci úplná a spolehlivá zjištění skutkového stavu, zejména zjištění týkající se osobních poměrů posuzované fyzické osoby, aby znalec při podání posudku mohl přihlédnout ke všem skutečnostem, které v řízení vyšly najevo. Namítá, že odvolací soud v rozporu s judikaturou dovolacího soudu mechanicky přejal závěry obou znaleckých posudků, aniž by je hodnotil ve vzájemné souvislosti s ostatními důkazy. Postupoval nesprávně i proto, že neprovedl důkazy navržené žalovanou, které byly nezbytné ke správné verifikaci závěrů znaleckých posudků, a nezajistil dostatečně široký a spolehlivý skutkový stav pro podání znaleckých posudků. Dále uvedl, že existují zjevné pochybnosti o existenci duševní poruchy u žalobkyně v době uzavření zástavní smlouvy, nebyl tak naplněn požadovaný důkazní standard. 6. Žalobkyně v rozsáhlém vyjádření navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl, případně zamítl. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 8. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 9. V části, v níž dovolání směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích o náhradě nákladů řízení, a proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není dovolání žalované přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 10. Dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (ve vztahu k řešení dovolatelkou vytknutých otázek) v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod (dovolatelka jej netvrdí), aby uvedené otázky byly řešeny jinak. 11. Vzhledem k době uzavření zástavní smlouvy je třeba projednávanou věc posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) [srovnej § 3073 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku]. 12. Dovolatelka namítá, že „jsou dány pochybnosti o správnosti závěrů znaleckých posudků“ (znalecký posudek MUDr. Zmekové a MUDr. Poříckého), že odvolací soud „sám připouštěl určitou míru nesprávnosti učiněného skutkového zjištění“ a že „o pravdivosti existence duševní poruchy PTSD u žalobkyně v době uzavření zástavní smlouvy, která ji měla činit neschopnou právně jednat, existují rozumné pochybnosti, neboť výsledky dokazování zde připouští i možnost, že se tato skutečnost nestala“. Ačkoliv dovolatelka v dovolání namítá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti je podstatou otázek uvedených pod písmenem a) a b) (srov. bod 5 odůvodnění tohoto usnesení) zpochybnění skutkových zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází, nesouhlasí-li s hodnocením důkazů odvolacím soudem a předestírá-li na základě vlastního hodnocení důkazů odlišné skutkové závěry, na nichž pak buduje vlastní (od odvolacího soudu rozdílné) právní posouzení (že na danou věc nelze aplikovat ustanovení § 38 odst. 2 obč. zák.). V posuzovaném případě odvolací soud nedospěl k závěru, že by nebyl naplněn požadovaný důkazní standard a že by po provedeném dokazování existovaly rozumné pochybnosti o existenci duševní poruchy u žalobkyně v době právního úkonu. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu naopak jasně vyplývá, že na základě zhodnocení provedených důkazů a s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, dospěly soudy k závěru, že žalobkyně v době uzavírání zástavní smlouvy trpěla duševní poruchou, která ji činila nezpůsobilou uzavřít předmětnou smlouvu, a že tato smlouva je proto absolutně neplatn