21 Cdo 2254/2025 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2254/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 12. 2025 Spisová značka:21 Cdo 2254/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.2254.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení řízení Zastoupení povinné [ Zastoupení ] Zřejmě bezúspěšné uplatňování práva Dotčené předpisy:§ 2 předpisu č. 99/1963 Sb. § 241 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb. § 241b odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb. § 138 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2254/2025-61 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Malým v exekuční věci oprávněné CASPER CONSULTING a. s. se sídlem v Praze 6 – Bubenči, náměstí Borise Němcova č. 510/3, IČO 63980401, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, proti povinným 1) J. H., a 2) J. H., o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení podané povinnými proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2023, č. j. 4 Cmo 166/2022-20, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 12/2023, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2025, č. j. 2 Co 8/2024-25, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 1. 2025, č. j. 2 Co 8/2024-25, potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 8. 2023, č. j. 16 C 12/2023-15, jímž byly odmítnuty „žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost ve věci sp. zn. 16 C 69/2022 směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2023 č. j. 4 Cmo 166/2022 -20“ (kterým Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2022, č. j. 16 C 69/2022-12, jímž byla odmítnuta „žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 7. 2022 č. j. 5 Co 56/2022-14“). 2. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání, aniž by byli řádně zastoupeni advokátem. 3. Dovolatel musí být v dovolacím řízení zastoupen advokátem nebo notářem (§ 241 odst. 1 věta první o. s. ř.); to neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (§ 241 odst. 4 o. s. ř.). 4. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení. Z dovolání nevyplývá, že by byli povinní jako dovolatelé právně zastoupeni, a neprokázali ani netvrdili, že jsou zastoupeni advokátem nebo že mají sami právnické vzdělání. Nesplnili tedy zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. 5. Z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu se podává, že poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl účastník v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná další usnesení), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, či ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016. 1. 2. Dovolatelé nebyli soudem prvního stupně vyzváni ke splnění podmínky povinného zastoupení (aby si zvolili advokáta pro podání dovolání proti napadenému usnesení), avšak v jiných sporech byli opakovaně ke splnění této podmínky vyzýváni, a proto dovolací soud konstatuje, že dovolatelé si musí být vědomi své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupeni, jelikož jim tato povinnost musí být nutně známa z předchozích řízení. Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i v rozhodovací činnosti Ústavního soudu (srov. již uvedené usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22, nebo ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. I. ÚS 2906/23). Nejvyšší soud má proto za to, že práva dovolatelů nebyla ohrožena, neboť poučení o náležitém zastoupení se jim (dříve) opakovaně dostalo. 3. Povinní podáním ze dne 17. 10. 2025 požádali o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, nicméně povinní nesplňují předpoklady pro osvobození od soudního poplatku a pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení stanovené v § 138 odst. 1 o. s. ř. (srov. § 30 o. s. ř.), neboť v projednávané věci jde z jejich strany o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (k otázce, kdy jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sb. rozh. obč.). 4. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná (shodná) hlediska. Je-li tedy například již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno (a představuje-li tedy žaloba zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž by tu bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; nedává dobrý procesní smysl úvaha, že předmětem odvolacího nebo dovolacího řízení je (v nemeritorních otázkách) řádně uplatněné právo žalobcem, je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno (srov. například odůvodnění již zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013). 5. V projednávané věci povinní podali dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byly podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuty žaloba pro zmatečnost a žaloba na obnovu řízení podané povinnými proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2023, č. j. 4 Cmo 166/2022-20, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové 23. 11. 2022, č. j. 16 C 69/2022-12, kterým byly odmítnuty žaloby pro zmatečnost a žaloba na obnovu řízení podané povinnými proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 7. 2022, č. j. 5 Co 56/2022-14. Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby pro zmatečnost, však žaloba pro zmatečnost není přípustná (srov. § 230 odst. 3 o. s. ř., podle něhož žaloba pro zmatečnost není přípustná také proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost) a – vzhledem k tomu, že nejde o rozhodnutí ve věci samé (srov. § 228 odst. 1 o. s. ř.), ani o žádné z rozhodnutí uvedených v § 228 odst. 2 o. s. ř. – nelze je napadnout ani žalobou na obnovu řízení. Podání nepřípustné žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu řízení je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, a takovým uplatňováním práva je proto i podání dovolání povinných proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž těmto žalobám nebylo vyhověno; okolnost, že žaloby nebyly zamítnuty pro nepřípustnost, nýbrž odmítnuty pro vady podání, není podstatná. 1. 2. Jelikož dovolatelé nesplnili podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 241b odst. 2, § 243f odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil. 3. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatelé spolu s dovoláním vznesli námitku podjatosti soudců senátu 2 Co Vrchního soudu v Praze (JUDr. Romana Horáčka, Ph.D., JUDr. Michala Výtiska a JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D.), který rozhodoval o jejich odvolání. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýkají jejich postup v řízení o projednávané věci, vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti, včetně návrhu na přikázání věci jinému soudu, jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), a jednak jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018). 4. Podáním ze dne 21. 9. 2025, došlým Nejvyššímu soudu dne 22. 10. 2025, dovolatelé vznesli námitku podjatosti také proti soudcům Nejvyššího