21 Cdo 2355/2022 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2355/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 8. 2023 Spisová značka:21 Cdo 2355/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.2355.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Zrušení obchodní společnosti Insolvence Dotčené předpisy:§ 52 písm. a) předpisu č. 262/2006 Sb. § 52 písm. d) předpisu č. 262/2006 Sb. § 41 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006 Sb. § 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 11. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2964/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2355/2022-167 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce P. H., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Krmáškem, advokátem se sídlem v Ostravě – Svinově, U Rourovny č. 556/3, proti žalovanému Ing. Lukášovi Vlašanému se sídlem v Táboře, Vančurova č. 2904, IČO 69813019, insolvenčnímu správci dlužníka Flash Steel Power, a. s. se sídlem v Ostravě – Martinově, Martinovská č. 3168/48, IČO 25861697, zastoupenému Mgr. Michalem Briaským, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 935/13, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 93/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. února 2022, č. j. 16 Co 253/2021-145, takto: I. Dovolání žalovaného proti rozsudku krajského soudu v části výroku I, v níž bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. června 2021, č. j. 26 C 93/2021-95, ve výroku o náhradě nákladů řízení, a proti výroku II rozsudku krajského soudu se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu se mění tak, že rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. června 2021, č. j. 26 C 93/2021-95, se mění tak, že žaloba na určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci dopisem žalovaného ze dne 17. 2. 2020 z důvodu podle ustanovení § 52 písm. a) zákoníku práce je neplatná, se zamítá. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně, náhrada nákladů odvolacího řízení a náhrada nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Dopisem ze dne 17. 2. 2020 žalovaný sdělil žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí „dle ustanovení § 52 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů“, neboť usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2019, č. j. XY, byl na „společnost“ prohlášen konkurs a usnesením téhož soudu ze dne 10. 12. 2019, č. j. XY, „bylo rozhodnuto o ukončení provozu dlužníkova podniku“. 2. Žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 29. 6. 2020 se žalobce domáhal určení, že „výpověď daná žalobci dopisem žalovaného ze dne 17. 2. 2020 je neplatná“. Výpověď z pracovního poměru je podle žalobce neplatná, neboť v důsledku pracovního úrazu ze dne 1. 11. 2018 žalobce pozbyl zdravotní způsobilost konat dosavadní práci skladníka, a byly tak naplněny zákonné důvody pro rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce. 3. Žalovaný namítal, že zaměstnavatel byl zrušen, tudíž nebyl schopen přidělovat žalobci práci dle pracovní smlouvy a byl tak dán výpovědní důvod podle § 52 písm. a) zákoníku práce. V době návratu žalobce z nemocenské „v celém podniku žádná pracovní pozice již neexistovala“ a žalovanému nezbylo, než dát žalobci výpověď z tohoto výpovědního důvodu. 4. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 6. 2021, č. j. 26 C 93/2021-95, určil, že „výpověď daná žalobci dopisem žalovaného ze dne 17. 2. 2020 je neplatná“ (výrok I), a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 19 600 Kč k rukám advokáta Mgr. Zdeňka Krmáška (výrok II). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce byl zaměstnán „u zaměstnavatele“ na základě pracovní smlouvy ze dne 31. 3. 2015 jako skladník, že dne 1. 11. 2018 žalobce utrpěl pracovní úraz, že v souvislosti s pracovním úrazem byl žalobce posudkem o invaliditě ze dne 29. 10. 2019 uznán invalidním, že dne 30. 11. 2020 byl vystaven lékařský posudek o zdravotní nezpůsobilosti žalobce k výkonu práce skladníka od 2. 11. 2019, a to z důvodu následků pracovního úrazu žalobce ze dne 1. 11. 2018, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2019, č. j. XY, byl zjištěn úpadek „zaměstnavatele“ a insolvenčním správcem ve věci byl ustanoven žalovaný, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2019, č.j. XY byl na majetek „zaměstnavatele“ prohlášen konkurs, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2019, č. j. XY, byl „ukončen provoz podniku zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 261 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona“, a že dne 17. 2. 2020 zaslal žalovaný „jako insolvenční správce zaměstnavatele“ žalobci výpověď z pracovního poměru z důvodu zrušení podniku zaměstnavatele. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dospěl k závěru, že pokud se žalobce „poté, co mu byla ukončena pracovní neschopnost, dostavil dne 1. 11. 2019 do zaměstnání, měl jej zaměstnavatel ve smyslu … ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zákoníku práce převést na jinou vhodnou práci anebo, neměl-li žalovaný pro žalobce k dispozici jinou práci nebo nebyl-li ochoten převést zaměstnance na jinou práci, byl žalovaný povinen rozvázat s žalobcem pracovní poměr pro ztrátu zdravotní způsobilosti způsobené pracovním úrazem (ať již výpovědí nebo dohodou) ve smyslu § 52 písm. d) zákoníku práce“. Uvedený výpovědní důvod nelze „nahrazovat důvodem dle ust. § 52 písm. a) zákoníku práce“, neboť ke ztrátě způsobilosti žalobce vykonávat dosavadní práci skladníka došlo dříve než ke zrušení zaměstnavatele. 5. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 2. 2022, č. j. 16 Co 253/2021-145, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 776 Kč k rukám advokáta Mgr. Zdeňka Krmáška (výrok II). Odvolací soud vyšel z úvahy, že těžiště právního posouzení projednávané věci spočívá na otázce, zda v případě reálné konkurence dvou výpovědních důvodů má zaměstnavatel volný výběr, o který z nich opře výpověď, nebo zda je zaměstnavatel povinen některý z nich upřednostnit. S ohledem na závěry soudní praxe (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1199/2002, a ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2702/2011) potom za situace, kdy z lékařského posudku vyplynulo, že žalobce nemohl pro následky pracovního úrazu práci skladníka vykonávat od 2. 11. 2019, dovodil, že „nebylo možné dát žalobci platnou výpověď podle ust. § 52 písm. a) zákoníku práce“, neboť byl povinen převést ho na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i jeho kvalifikaci [srov. § 41 odst. 1 písm. b) a § 41 odst. 6 zákoníku práce], nebo mu dát výpověď podle ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce. 6. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, kterým rozsudek napadl „v celém rozsahu“. Má za to, že rozhodnutí věci závisí na posouzení, zda „došlo (případně kdy) k naplnění výpovědního důvodu dle § 52 písm. d) zákoníku práce, a pokud ano, jestli tato skutečnost může sama o sobě způsobit neplatnost jinak bezvadné výpovědi udělené dle ustanovení § 52 písm. a) zákoníku práce“. Nesouhlasí s tím, že v posuzovaném případě měl tento výpovědní důvod upřednostnit před výpovědním důvodem podle ustanovení § 52 písm. a) zákoníku práce. Argumentace odvolacího soudu je zde v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (sp. zn. 21 Cdo 2996/2007, 21 Cdo 3134/2019 či 21 Cdo 2098/2004), podle které „všechny zákonné důvody výpovědi ze strany zaměstnavatele uvedené v ustanovení § 46 odst. 1 zák. práce jsou postaveny na roveň a v jejich volbě (přichází-li v úvahu uplatnění více výpovědních důvodů) není zaměstnavatel nijak omezen“ a „je zásadně věcí jeho volby, zda vymezí důvod výpovědi jen tak, aby odpovídal pouze jedné skutkové podstatě upravené ustanovením § 46 odst. 1 zák. práce, anebo aby pracovní poměr rozvázal také z dalších důvodů, jejichž skutková podstata je v daném případě rovněž naplněna“. Na projednávanou věc nelze aplikovat závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2702/2011, který se od projednávané věci liší tím, že ve srovnávaném případě výpovědní důvod [podle § 52 písm. c) zákoníku práce] naplněn nebyl. Další odvolacím soudem odkazované rozsudky (sp. zn. 21 Cdo 1199/2002 a 21 Cdo 395/2021) vycházejí z odlišného skutkového stavu. Ve všech případech, na které odkazuje odvolací soud, m