21 Cdo 2371/2024 – Nejvyšší soud

21 Cdo 2371/2024-1083 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně D. W., zastoupené JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Polská č. 61/4, proti žalované Gymnáziu Sokolov a Krajskému vzdělávacímu centru, příspěvkové organizaci se sídlem v Sokolově, Husitská č. 2053, IČO 49767194, zastoupené Mgr. Danielou Vlčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Jana Masaryka č. 252/6, o neplatnost rozvázání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 8 C 217/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. března 2024, č. j. 13 Co 360/2023-1046, takto: I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Tomka, advokáta se sídlem v Karlových Varech, Polská č. 61/4. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Sokolově dne 9. 12. 2021 se žalobkyně domáhala určení, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 30. 8. 2021 dané žalovanou žalobkyni je neplatné. Žalobu odůvodnila tím, že jde již o třetí výpověď, kterou ze strany žalované obdržela, že její nadbytečnost byla cíleně vyvolána a připravována a že organizační změna byla přijata tzv. na oko. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že výpověď byla učiněna v souladu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce a že organizační změna spočívala ve změně organizační struktury a reorganizaci vyučovacích hodin, která si vyžádala zkrácení či ukončení úvazku některých pedagogických pracovníků. 3. Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 7. 6. 2023, č. j. 8 C 217/2021-994, určil, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 30. 8. 2021 dané žalovanou žalobkyni je neplatné (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 4. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. 3. 2024, č. j. 13 Co 360/2023-1046, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 5. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním hodnocením. Zopakoval, že za rozhodnutí o organizační změně, jako jeden z předpokladů výpovědního důvodu podle § 52 písm. c) zákoníku práce, je nutno považovat všechna uvedená jednání (opatření) žalované ze dne 26. 4. 2021, ze dne 24. 6. 2021 a ze dne 11. 8. 2021 s ohledem na jejich vzájemnou souvislost a provázanost, neboť zákonným předpisem není forma pro přijetí organizačního opatření stanovena, a tedy minimálně od 26. 4. 2021 bylo na žalované (která od tohoto dne byla srozuměna s poklesem žáků a v té souvislosti i s poklesem vyučovacích hodin v následujícím školním roce), aby nadále jednala konzistentně a obezřetně v zájmu zachování práv svých zaměstnanců na jejich pracovní poměr. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neexistenci příčinné souvislosti mezi rozhodnutím žalované o organizačních změnách a nadbytečností žalobkyně. Uvedl, že soud prvního stupně vyložil, že pokud se v organizačním opatření ze dne 11. 8. 2021 hovoří mimo jiné o snížení počtu zaměstnanců z 64 na 62, pak z důkazů provedených v řízení bylo prokázáno, že šlo o chybně uváděný počet zaměstnanců, když žalovaná po dobu sporu o druhou výpověď z pracovního poměru, kterou dala žalobkyni, chybně nepovažovala žalobkyni za svého zaměstnance a nevedla ji v celkovém počtu zaměstnanců, a tak správný počet zaměstnanců včetně žalobkyně k datu 31. 7. 2021 byl 65 (přičemž navíc ke dni 31. 7. 2021 skončily dva pracovní poměry, správný počet stávajících zaměstnanců ke dni 11. 8. 2021 byl 63 a snížení počtu zaměstnanců se tak týkalo pouze žalobkyně). Shodně se soudem prvního stupně shledal, že při zkoumání nadbytečnosti žalobkyně ke dni 1. 9. 2021 nelze pominout jednání žalované, která (při vědomí toho, že v následujícím školním roce nebude možné naplnit úvazek u některých učitelů, což oznámila na pedagogické radě již 26. 4. 2021) přistupuje dne 22. 6. 2021 (tj. 2 dny před konáním další pedagogické rady dne 24. 6. 2021, kde vyhlásila „Organizační opatření ředitele školy“, podle něhož od 1. 9. 2021 dochází ke snížení počtu tříd, a v tom důsledku ke snížení nadúvazkových hodin, ke snížení celkového počtu vyučovacích hodin a ke snížení počtu pedagogických pracovníků) k prodloužení pracovních poměrů o další rok jiným dvěma zaměstnancům, kterým by jinak pracovní poměr skončil uplynutím doby k 31. 7. 2021, a to vše v době krátce před vyhlášením rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o neplatnosti v pořadí druhé výpovědi z pracovního poměru dané žalovanou žalobkyni, k čemuž došlo dne 30. 6. 2021. Dále uzavřel, že žalobkyně ke dni účinnosti organizační změny ke dni 1. 9. 2021 nemohla být ani fakticky nadbytečnou, když minimálně do doby návratu jiné zaměstnankyně z rodičovské dovolené k výkonu práce ke dni 13. 9. 2021 bylo pro žalobkyni k dispozici 15 vyučovacích hodin anglického jazyka. 6. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v celém jeho rozsahu dovoláním, v němž zpochybnila závěr odvolacího soudu, že není dána příčinná souvislost mezi rozhodnutím žalované o organizačních změnách a nadbytečností žalobkyně a že žalovaná v daném případě nepostupovala obezřetně a promyšleně ve smyslu ochrany zaměstnanců, a jako nesprávný označila i závěr, že opatření žalované směřovalo k jinému cíli, tedy vyloučení žalobkyně z výkonu práce u žalované. Namítla, že odvolací soud bez bližšího odůvodnění převzal závěr soudu prvního stupně, který s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, shledal, že rozhodnutím zaměstnavatele byly sledovány jiné cíle, a že tedy zaměstnavatel jen předstíral přijetí organizačního opatření. 7. Podle dovolatelky nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena otázka, zda může soud řediteli školy určit způsob přerozdělení nadúvazkových hodin, krácení úvazků nebo zda má či nemá prodlužovat pracovní poměry. Podle dovolatelky tím odvolací soud neúměrně zasáhl do činnosti žalované a překročil meze, v nichž může jednání žalované v rámci podané žaloby hodnotit. 8. Závěrem dovolatelka poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1628/2017, z něhož vyplývá, že zaměstnavateli je umožněno regulovat počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám. Namítla, že odvolací soud se od citovaného rozsudku Nejvyššího soudu odchýlil, neboť podle závěrů tohoto rozhodnutí ani prodloužení pracovních poměrů dvěma dalším zaměstnancům nemůže být samo o sobě důvodem neplatnosti výpovědi. 9. Žalovaná navrhla zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci k dalšímu řízení. 10. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované uvedla, že rozsudky soudů obou stupňů považuje za věcně správné. Obsah dovolání označila za nepravdivý a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl, případně zamítl. 11. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 12. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 13. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 14. Pod bodem IV svého dovolání nesouhlasila žalovaná s „aplikací judikátu Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2204/2003“ odvolacím soudem. Svůj nesouhlas přitom opírala o přesvědčení, že „není však pravdou, že by zaměstnavatel přijetí rozhodnutí pouze předstíral, nic takového v řízení prokázáno nebylo a tento závěr je zcela chybný.“ Přitom však přehlédla, že závěr o neexistenci příčinné souvislosti mezi rozhodnutím žalované o organizačních změnách a nadbytečností žalobkyně je závěrem skutkovým, který soudy dovodily na základě konkrétních skutkových okolností (srov. zejména bod 17 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2013 nelze důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je ustanovením § 241a odst. 1 o. s