21 Cdo 2535/2018 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2535/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2018 Spisová značka:21 Cdo 2535/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.2535.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Zbraně a střelivo Dotčené předpisy:§ 52 písm. g) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2013 § 301 písm. c) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2013 § 58 odst. 1 předpisu č. 119/2002Sb. ve znění do 30.06.2014 § 58 odst. 2 předpisu č. 119/2002Sb. ve znění do 30.06.2014 § 58 odst. 6 předpisu č. 119/2002Sb. ve znění do 30.06.2014 § 135 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 2. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2535/2018-171 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce G. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Aloisem Dvořákem, advokátem se sídlem v Teplicích, Benešovo náměstí č. 3124/7, proti žalovanému městu Žatec se sídlem městského úřadu v Žatci, náměstí Svobody č. 1, IČO 00265781, zastoupenému JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 559/28, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 12 C 26/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. prosince 2017 č. j. 9 Co 207/2017-127, opravenému usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. února 2018 č. j. 9 Co 207/2017-135, takto: Rozsudek krajského soudu, usnesení krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 26. ledna 2017 č. j. 12 C 26/2014-101 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Lounech k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 7. 10. 2013 žalovaný sdělil žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že žalobce dne 11. 8. 2013 od 19:00 hodin nastoupil pracovní směnu, ve které měl povinnost vykonávat práci spočívající v plnění úkolů strážníka městské policie, zařazeného do pěší hlídky, na základě instruktáže a pokynů velitele směny, kdy byly hlídce stanoveny kontrolní body hlídky a časový plán přestávek v práci na jídlo a oddech („vypichů“), a to společně s dalším strážníkem městské policie P. K., že kontrolní činností ředitele městské policie bylo zjištěno, že se žalobce v době od 23:45 hodin zdržoval společně s druhým strážníkem v herně C., která se nachází v KD M., a nevykonával své pracovní povinnosti, že žalobce odložil svoji služební zbraň do přilehlých prostor baru a nechal ji mimo svůj dosah i dohled, že odložil horní část stejnokroje a zdržoval se v těsné blízkosti hracích automatů, a že při dechové zkoušce na alkohol, které se podrobil, byla zjištěna přítomnost alkoholu v množství 0,12 promile. V tomto jednání žalovaný spatřuje závažné porušení pracovních povinností žalobce. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech dne 25. 2. 2014 domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalovaného pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 2005 jako strážník městské policie, že dne 7. 10. 2013 od žalovaného obdržel výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, že skutečně nastoupil dne 11. 8. 2013 v 19 hodin směnu strážníka jako pěší hlídka, že vzhledem k tomu, že tuto službu vykonával s kolegou P. K. v určených místech – asi 4 kilometry od služebny, objednali si předem v baru C. večeři, že po příchodu do baru si žalobce odložil služební tričko, pod kterým měl tričko civilní, že služební zbraň odložil po domluvě s obsluhou baru do trezoru, od kterého obdržel klíč, že nikdo jiný neměl ke zbrani přístup, že Městská policie Žatec dosud nevydala žádný předpis, jak nakládat se služební zbraní v takovém případě (např. ři čerpání přestávky v restauraci), a že jednal v dobré víře, že postupuje správně podle zákona o zbraních a střelivu. Uvedl, že v době, kdy pobývali v baru, čerpali „legální pracovní přestávku“, že je-li ve výpovědi z pracovního poměru uvedeno, že byl stanoven časový plán přestávek jinak, pak takový plán nebyl v souladu s pracovním řádem, že před směnou ani v průběhu směny nepožil žádný alkoholický nápoj a že dechová zkouška byla prováděna analyzátorem alkoholu v dechu, který měl prošlou dobu kalibrace (měla být provedena 9. 8. 2013) a prošlou dobu zkoušky (měla být provedena 8. 2. 2013). Namítal, že měření takovým analyzátorem, s přihlédnutím k naměřené nízké hodnotě alkoholu 0,12 promile, by nemělo být uznáno jako důkaz o požití alkoholu a že případná existence alkoholu v krvi nebyla zjišťována, ačkoli se takovému zjišťování nebránil. Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 26. 1. 2017 č. j. 12 C 26/2014-101 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 15 246 Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Růžka. Vycházel ze zjištění, že žalobce dne 11. 8. 2013 nastoupil v 19:00 hodin noční službu spolu s velitelem směny P. K., že v průběhu služby byla provedena kontrola činnosti této hlídky ředitelem Městské policie Žatec Z. K., ke kterému se ve 23:00 hodin připojil zástupce ředitele L. Š., že hlídka nebyla zastižena na kontrolních bodech ve 20:25 hodin – 20:35 hodin (Libočanská branka), ani ve 21:55 – 22:05 hodin (Koupaliště), že hlídku viděl ve 21:30 hodin svědek D. na P., kde zamykali dětské hřiště, že ve 23:45 hodin bylo ředitelem městské policie a jeho zástupcem zjištěno, že hlídka se nacházela v herně C. v Kulturním domě M., kde seděla bez služebních triček ve služebních kalhotách v místnosti u hracích automatů, že služební zbraň žalobce byla uložena u obsluhy baru v trezoru a že vstup do restaurace hlídka svému nadřízenému nehlásila. Dále bylo zjištěno, že byla provedena dechová zkouška na přítomnost alkoholu v krvi, že žalobci bylo naměřeno 0,12 promile alkoholu, druhému strážníkovi 0,11 promile alkoholu a řediteli městské policie 0,00 promile alkoholu a že použitý analyzátor byl funkční, neboť doba platnosti končila 17. 8. 2013 a kontrola byla provedena 12. 8. 2013 v 00:30 hodin. Soud prvního stupně uvedl, že žalobce a jeho kolega se řádně nehlásili na místech, kde se podle programu hlídky měli hlásit, což lze kvalifikovat jako neplnění pracovních povinností, že svůj vstup do herny nehlásili, což podle směrnice pro výkon služby strážníků Městské policie Žatec měli, že pokud čerpali přestávku na jídlo mimo služebnu, neměli na sobě mít služební stejnokroj, a to ani jeho část, neboť kdokoli je viděl, nemohl mít jistotu, zda jsou ve službě či nikoli, a strážníci městské policie posedávající v nočních hodinách u hracích automatů částečně oblečení do služebního stejnokroje nebudí důvěru a víru občanů v to, že řádně plní svoje povinnosti, zejména střežit veřejný pořádek, a že snižování dobrého jména městské policie a snižování důvěry občanů v to, že strážníci řádně plní své povinnosti, samo o sobě naplňuje znaky závažného porušení pracovních povinností. Dále uvedl, že žalobci byla po provedené kontrole naměřena určitá, byť minimální hladina alkoholu v krvi, že v řízení nebylo prokázáno, že by strážníci požili v restauraci alkohol, neboť servírka uvedla, že alkohol nepožili, že však uplynula poměrně dlouhá doba mezi tím, kdy byli strážníci v restauraci zastiženi a kdy byla zkouška provedena, takže je zřejmé, že množství alkoholu v krvi se snižovalo, a že „měřidlo“, kterým byla provedena dechová zkouška, bylo platné, a dospěl k závěru, že v případě výkonu funkce strážníka městské policie není možné tolerovat byť i sebemenší množství alkoholu v krvi, a to s ohledem na společenský dosah výkonu práce strážníka. Soud prvního stupně – poté, co poukázal na to, že otázka odložení služební zbraně byla řešena v rámci přestupkového řízení s tím, že podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 12. 2015 č. j. 75 A 14/2014-26 se žalobce nedopustil přestupku podle § 76a odst. 3 zákona o zbraních - uzavřel, že vzhledem k tomu, že městská policie neměla upraveno, jak má být naloženo se služební zbraní v případě čerpání přestávky na jídlo mimo služebnu, nelze tuto skutečnost posuzovat jako porušení pracovních předpisů, avšak všechny ostatní skutečnosti prokazují, že žalobce se svým jednáním dopustil závažného porušení pracovních povinností, pro které s ním žalovaný mohl rozvázat pracovní poměr podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce.   K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 18. 12. 2017 č. j. 9 Co 207/2017-127, opraveným usnesením ze