21 Cdo 255/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 255/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 12. 2024 Spisová značka:21 Cdo 255/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.255.2024.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přípustnost dovolání Dovolací důvody Promlčení Náhrada škody zaměstnancem Předběžná otázka Závaznost rozsudku Dokazování Dotčené předpisy:§ 250 předpisu č. 262/2006 Sb. § 122 odst. 1 o. s. ř. § 123 o. s. ř. § 126 odst. 3 o. s. ř. § 135 o. s. ř. § 159a o. s. ř. § 101 obč. zák. § 106 odst. 1 obč. zák. § 106 odst. 2 obč. zák. § 3036 o. z. § 3079 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 255/2024-298 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně Správy služeb hlavního města Prahy, příspěvkové organizace se sídlem v Praze 8, Kundratka č. 1951/19, IČO 70889660, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská č. 895/6, proti žalované D. F., zastoupené doc. JUDr. Jakubem Morávkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 5, U Nikolajky č. 833/5, o 372 834 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 61/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2023, č. j. 30 Co 263/2023-260, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. května 2023, č. j. 7 C 61/2021-206, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 9. 7. 2021 domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 372 834 Kč „s úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů“ z částky 372 834 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila tím, že žalovaná, která byla na základě usnesení Rady hl. m. Prahy č. 1730 ze dne 23. 9. 2013 pověřena řízením žalobkyně s účinností od 28. 9. 2013 do doby jmenování nového ředitele žalobkyně, dne 28. 11. 2013 odvolala z funkce vedoucí právního odboru M. M. G. (dále též jen „G.“) a dne 29. 11. 2013 jí dala jménem žalobkyně výpověď z pracovního poměru (dále též jen „výpověď ze dne 29. 11. 2013“). G. se následně domáhala určení neplatnosti výpovědi v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 85/2014, v němž bylo pravomocně určeno, že výpověď ze dne 29. 11. 2013 je neplatná. Protože pro dání výpovědi nebyly v daném případě splněny zákonné podmínky, porušila žalovaná svoji pracovní povinnost dodržovat právní předpisy vztahující se k jí vykonávané práci. V příčinné souvislosti s jednáním žalované spočívajícím v tom, že jménem žalobkyně dala jinému zaměstnanci neplatnou výpověď, vznikla na straně žalobkyně jako zaměstnavatele škoda v podobě náhrady platu ve výši 485 676 Kč, kterou byla po vyslovení neplatnosti výpovědi povinna vyplatit G. ode dne, kdy oznámila, že trvá na dalším zaměstnávání, přičemž k vyplacení této náhrady platu došlo dne 10. 7. 2019. Žalobkyní vyčíslená částka 372 834 Kč představuje částku rovnající se čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku žalované před porušením povinnosti, kterým způsobila škodu. 2. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále též jen „soud prvního stupně“) – poté, co usnesením ze dne 9. 5. 2022, č. j. 7 C 61/2021-79, částečně zastavil řízení co do 12 373 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 373 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení z důvodu zpětvzetí žaloby v této části – rozsudkem ze dne 23. 11. 2022, č. j. 7 C 61/2021-157, žalobu ve zbývající části (co do 360 461 Kč s úrokem z prodlení) zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 110 014 Kč k rukám advokáta doc. JUDr. Jakuba Morávka, Ph.D. Dospěl k závěru, že podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen „o. z.“), skutečná škoda, jež se podle § 257 odst. 1 zákoníku práce odčiňuje, spočívá i ve vzniku dluhu a že nejpozději ke dni 13. 11. 2017, kdy byl vyhlášen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věci vedené pod sp. zn. 28 C 85/2013, měla žalobkyně k dispozici všechny rozhodné skutečnosti pro stanovení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty, která uběhla dne 13. 1. 2020. Jelikož žaloba byla podána až 12. 7. 2021, shledal soud prvního stupně důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou. 3. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 2. 2023, č. j. 30 Co 31/2023-185, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poukázal na to, že v případech skutkově obdobných projednávané věci Nejvyšší soud (ve vztahu k předchozí právní úpravě obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb.) opakovaně judikoval, že u práva na náhradu škody spočívající v zaplacení náhrady platu v důsledku neplatně rozvázaného pracovního poměru začínají subjektivní i objektivní promlčecí lhůty běžet až od okamžiku zaplacení jednotlivých částek náhrady platu (srov. rozsudek ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 21 Cdo 849/2022, nebo usnesení ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4159/2019). Odvolací soud sice otázku promlčení posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., avšak dovodil, že uvedené judikaturní závěry formulované ve vztahu k předchozí právní úpravě jsou aplikovatelné i v projednávaném případě, tj. za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., a uzavřel, že k promlčení žalobou uplatněného nároku nedošlo, neboť subjektivní tříletá promlčecí lhůta započala běžet až v okamžiku, kdy žalobkyně jako poškozená zaplatila náhradu platu G. (10. 7. 2019), a žaloba byla podána 9. 7. 2021, tj. v době, kdy ještě subjektivní promlčecí lhůta neproběhla. 4. Obvodní soud pro Prahu 4 poté rozsudkem ze dne 24. 5. 2023, č. j. 7 C 61/2021-206 (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni „částku 360 461 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 360 461 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a na náhradě nákladů řízení částku 165 749,70 Kč, a to vše ve splátkách po 8 000 Kč měsíčně splatných vždy 25. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyl právní moci“. Dospěl k závěru, že žalovaná, která na základě pracovní smlouvy a jmenování ze dne 29. 8. 2013 u žalované vykonávala funkci 1. náměstka ředitele a která byla s účinností od 28 9. 2013 do doby jmenování nového ředitele pověřena řízením žalobkyně, tím, že „předala“ G. výpověď ze dne 29. 11. 2013, aniž by pro ni byly splněny zákonné podmínky, porušila svoji pracovní povinnost dodržovat právní předpisy vztahující se k jí vykonávané práci a že v příčinné souvislosti s tímto porušením pracovní povinnosti žalované vznikla žalobkyni újma (škoda), resp. došlo ke zmenšení jejího majetku, tím, že zaplatila G. náhradu platu poté, co byla výpověď ze dne 29. 11. 2013 soudem určena neplatnou. 5. S námitkou žalované o přetržení příčinné souvislosti mezi dáním výpovědi a škodou ve chvíli, kdy dne 4. 12. 2023 nový ředitel žalobkyně sdělil G., že v postupu žalované neshledává pochybení a že výpověď i nadále trvá, se soud prvního stupně neztotožnil s odůvodněním, že nepřidělováním práce poté, co G. oznámila, že trvá na dalším zaměstnávání, žalobkyně (vedená novým ředitelem) žádnou svoji povinnost neporušila, neboť zákon takovou povinnost zaměstnavateli (vedoucímu zaměstnanci jednajícímu jeho jménem) neukládá. Žalovaná navíc podmínky pro dání výpovědi G. účelově připravila, zrušila-li krátce před podáním výpovědi jedno místo právníka v rozporu se skutečností jako nepotřebné a přijala-li G., který na výkon potřebné činnosti neměl čas. Toto účelové jednání nemohl nový ředitel žalobkyně předpokládat a nelze po něm požadovat, aby ke každému jednání žalobkyně učiněnému za vedení jeho předchůdců přistupoval s předpokladem jeho nezákonnosti. Soud prvního stupně proto jeho jednání neshledal v příčinné souvislosti se vznikem předmětné škody. Obdobně neshledal ani spoluzavinění osob působících na personálním oddělení, které vycházely z faktu zrušení konkrétního pracovního místa, a nepříslušelo jim hodnotit účel deklarovaný vedoucí zaměstnankyní. Vzhledem k tomu, že (podle skutkových zjištění učiněných soudy v řízení o neplatnost výpovědi ze dne 29. 11. 2013) bylo jednání žalované vedeno snahou ukončit pracovní poměr s její neoblíbenou zaměstnankyní, kterou s ohledem na její nízký věk považovala za nekompetentní, a žalovaná tedy fakticky chtěla způsobit újmu právě této zaměstnankyni, a nikoli přímo žalobkyni, je podle názoru soudu prvního stup