21 Cdo 2573/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2573/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 11. 2012 Spisová značka:21 Cdo 2573/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.2573.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezpečnost a ochrana zdraví při práci Náhrada škody zaměstnavatelem Náklady na výživu pozůstalých Povinnosti zaměstnanců Pracovní cesta Pracovní úraz Dotčené předpisy:§ 16 odst. 1 předpisu č. 97/1963Sb. § 197 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.09.1999 § 199 odst. 1, 2, 3 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.09.1999 § 191 odst. 2 písm. a) předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.09.1999 § 242 odst. 2 písm. d) o. s. ř. § 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. § 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř. § 91 předpisu č. 94/1963Sb. § 96 odst. 1 předpisu č. 94/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 12. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2573/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyň a) Mgr. J. N., b) R. N. a c) I. C. M., všech zastoupených JUDr. Aloisií Jurkovičovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Zarámí č. 4077 proti žalovanému UPC Česká republika, s.r.o. se sídlem v Praze 4, Závišova č. 502/5, IČO 00562262, o náhradu nákladů na výživu pozůstalých, za účasti České pojišťovny, a.s. se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 5/98, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2011 č.j. 16 Co 281/2010-794, takto: Rozsudek krajského soudu (s výjimkou výroků, kterými byl rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 31.5.2010 č.j. 11 C 5/98-752 potvrzen) a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 31.5.2010 č.j. 11 C 5/98-752 [s výjimkou části výroku I., jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 67.760,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 1.9.2004 do zaplacení, části výroku II., jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni b) částku 218.266,- Kč s 9% úrokem z prodlení od. 1.5.2006 do 31.12.2006, s 9,5% úrokem z prodlení od 1.1.2007 do 30.6.2007, s 9,75% úrokem z prodlení od 1.7.2007 do 31.12.2007, s 10,5% úrokem z prodlení od 1.1.2008 do 30.6.2008, s 10,75% úrokem z prodlení od 1.7.2008 do 31.12.2008, s 9,25% úrokem z prodlení od 1.1.2009 do 30.6.2009, s 8,5 % úrokem z prodlení od. 1.7.2009 do 31.12.2009, s 8 % úrokem z prodlení od 1.1.2010 do 31.5.2010 a s úrokem z prodlení ročně ve výši, která v každém kalendářním pololetí, v němž prodlení dlužníka trvá ve výši repo sazby stanovené ČNB a platnou pro první den kalendářního pololetí zvýšenou o sedm procentních bodů do zaplacení, části výroku III., jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni c) částku 131.475,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 1.6.2003 do zaplacení a s výjimkou zamítavého výroku IV.], se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhaly (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby žalovaný zaplatil žalobkyni a) 802.038,- Kč, žalobkyni b) 693.141,- Kč a žalobkyni c) 410.146,- Kč s úroky z prodlení, které vyčíslil. Žalobu odůvodnily tím, že jejich manžel a otec Ing. J. N. v průběhu pracovní cesty dne 12.11.1996 zahynul při dopravní nehodě v Rakousku u obce St. M./L. v okrese H. Česká pojišťovna, a. s., u které byl žalovaný pojištěn, však zaplatila na náhradě škody jen polovinu požadovaných částek, neboť dospěla k závěru, že poškozený se na nehodě podílel z 50%, neboť nebyl připoután bezpečnostním pásem. Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 31.5.2010 č.j. 11 C 5/98-752 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni a) 386.722,41 Kč, žalobkyni b) 462.255,83 Kč a žalobkyni c) 327.426,43 Kč s úroky z prodlení, které ve výroku vyčíslil, žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni a) 415.360,59 Kč, žalobkyni b) 230.855,17 Kč a žalobkyni c) 82.719,57 Kč s úroky z prodlení, které ve výroku svého rozhodnutí vyčíslil, zamítl, rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Olomouci soudní poplatek ve výši 31.590,- Kč, že mezi žalobkyní a) a žalovaným a žalobkyní a) a vedlejším účastníkem „není právo na náhradu nákladů řízení“, že žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni b) náklady řízení ve výši 68.140,- Kč, že žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni c) náklady řízení ve výši 107.375,- Kč, oběma „k rukám zástupkyně“, že žalobkyně a) je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Olomouci 15.933,- Kč na náhradě nákladů řízení, že žalobkyně b) je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Olomouci na náhradě nákladů řízení 10.033,- Kč, že žalobkyně c) je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Olomouci na náhradě nákladů řízení 6.075,- Kč, a že žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit státu na účet Okresního soudu v Olomouci na náhradě nákladů řízení 58.316,- Kč. Ve věci samé dospěl k závěru, že k úmrtí Ing. N. při dopravní nehodě dne 12. 11. 1996, který byl svým zaměstnavatelem vyslán na zahraniční pracovní cestu, došlo v přímé souvislosti s plněním jeho pracovních povinností, tedy v důsledku pracovního úrazu. Vzhledem k tomu, že v době úrazu nebyl připoután bezpečnostním pásem, čímž porušil ustanovení § 6 odst. 2 vyhlášky č. 99/1989 Sb. o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), a toto porušení bylo jednou z příčin vzniku škody, soud prvního stupně dovodil, že žalovaný odpovídá za vzniklou škodu v rozsahu 50%. Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých vycházel soud prvního stupně z „hrubého výdělku“ 58.122,76 Kč měsíčně, který valorizoval „v souladu s příslušnými právními předpisy“. Přihlížeje k zásadě, že životní úroveň manželů má být zásadně rovná a přihlížeje k příjmu žalobkyně a), jejímu podílu na výživném pro obě dcery, vdovskému důchodu a částkám vyplaceným pojišťovnou, dovodil, že za období od prosince 1996 do srpna 2004 činí u žalobkyně a) celkem nedoplatek 386.722,41 Kč, vycházeje dále z příjmů Ing. N., jakož i z odůvodněných potřeb žalobkyně b) pak dovodil, že jí za období od listopadu 1996 do dubna 2006 přísluší celkem 462.255,83 Kč, a obdobně žalobkyni c) s přihlédnutím k poskytovanému sirotčímu důchodu přísluší 327.426,43 Kč. K odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18.1.2011 č.j. 16 Co 281/2010-794, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 67.760,- Kč s úroky z prodlení a ohledně částky 318.962,41 Kč s úroky z prodlení změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni b) částku 218.266,- Kč s úroky z prodlení a ohledně částky 243.989,83 Kč s úroky z prodlení žalobu zamítl, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni c) částku 131.475,- Kč s úroky z prodlení zatímco ohledně částky 195.951,43 Kč s úroky z prodlení žalobu zamítl, rozhodl, že žádný z účastníků ani vedlejší účastník nemají právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, že žalobkyně jsou povinny zaplatit státu na účet okresního soudu v Olomouci na nákladech řízení žalobkyně a) částku 38.850,- Kč, žalobkyně b) částku 31.620,- Kč a žalobkyně c) částku 19.887,- Kč, a že žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Olomouci soudní poplatek ve výši 16.660,- Kč. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že „hrubý rozhodný výdělek“ činí 58.122,- Kč a že pro účely poskytování náhrady nákladů na výživu pozůstalých je třeba tento rozhodný průměrný výdělek valorizovat. Podle názoru odvolacího soudu však při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých není možné vycházet z hrubé mzdy „neboť je samozřejmé, že zemřelý mohl a musel poskytovat výživné pouze z čisté mzdy, neboť při stanovení výživného podle zákona o rodině se nevychází z hrubé mzdy povinného“, přičemž „tento závěr má rovněž opodstatnění v tom, že náhrada na výživu pozůstalých je osvobozena od daně z příjmu na základě ustanovení § 4 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmu“. Vycházeje z tohoto názoru odvolací soud odečetl od rozhodného hrubého výdělku zdravotní a sociální pojištění a daň za každý z roků, za které byl nárok uplatněn, zjistil tak průměrný čistý výdělek, dále zjistil „čistý měsíční příjem žalobkyně a)