21 Cdo 2573/2011 – Nejvyšší soud

21 Cdo 2573/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyň a) Mgr. J. N., b) R. N. a c) I. C. M., všech zastoupených JUDr. Aloisií Jurkovičovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Zarámí č. 4077 proti žalovanému UPC Česká republika, s.r.o. se sídlem v Praze 4, Závišova č. 502/5, IČO 00562262, o náhradu nákladů na výživu pozůstalých, za účasti České pojišťovny, a.s. se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 5/98, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2011 č.j. 16 Co 281/2010-794, takto: Rozsudek krajského soudu (s výjimkou výroků, kterými byl rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 31.5.2010 č.j. 11 C 5/98-752 potvrzen) a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 31.5.2010 č.j. 11 C 5/98-752 [s výjimkou části výroku I., jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 67.760,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 1.9.2004 do zaplacení, části výroku II., jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni b) částku 218.266,- Kč s 9% úrokem z prodlení od. 1.5.2006 do 31.12.2006, s 9,5% úrokem z prodlení od 1.1.2007 do 30.6.2007, s 9,75% úrokem z prodlení od 1.7.2007 do 31.12.2007, s 10,5% úrokem z prodlení od 1.1.2008 do 30.6.2008, s 10,75% úrokem z prodlení od 1.7.2008 do 31.12.2008, s 9,25% úrokem z prodlení od 1.1.2009 do 30.6.2009, s 8,5 % úrokem z prodlení od. 1.7.2009 do 31.12.2009, s 8 % úrokem z prodlení od 1.1.2010 do 31.5.2010 a s úrokem z prodlení ročně ve výši, která v každém kalendářním pololetí, v němž prodlení dlužníka trvá ve výši repo sazby stanovené ČNB a platnou pro první den kalendářního pololetí zvýšenou o sedm procentních bodů do zaplacení, části výroku III., jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni c) částku 131.475,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 1.6.2003 do zaplacení a s výjimkou zamítavého výroku IV.], se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhaly (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby žalovaný zaplatil žalobkyni a) 802.038,- Kč, žalobkyni b) 693.141,- Kč a žalobkyni c) 410.146,- Kč s úroky z prodlení, které vyčíslil. Žalobu odůvodnily tím, že jejich manžel a otec Ing. J. N. v průběhu pracovní cesty dne 12.11.1996 zahynul při dopravní nehodě v Rakousku u obce St. M./L. v okrese H. Česká pojišťovna, a. s., u které byl žalovaný pojištěn, však zaplatila na náhradě škody jen polovinu požadovaných částek, neboť dospěla k závěru, že poškozený se na nehodě podílel z 50%, neboť nebyl připoután bezpečnostním pásem. Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 31.5.2010 č.j. 11 C 5/98-752 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni a) 386.722,41 Kč, žalobkyni b) 462.255,83 Kč a žalobkyni c) 327.426,43 Kč s úroky z prodlení, které ve výroku vyčíslil, žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni a) 415.360,59 Kč, žalobkyni b) 230.855,17 Kč a žalobkyni c) 82.719,57 Kč s úroky z prodlení, které ve výroku svého rozhodnutí vyčíslil, zamítl, rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Olomouci soudní poplatek ve výši 31.590,- Kč, že mezi žalobkyní a) a žalovaným a žalobkyní a) a vedlejším účastníkem „není právo na náhradu nákladů řízení“, že žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni b) náklady řízení ve výši 68.140,- Kč, že žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni c) náklady řízení ve výši 107.375,- Kč, oběma „k rukám zástupkyně“, že žalobkyně a) je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Olomouci 15.933,- Kč na náhradě nákladů řízení, že žalobkyně b) je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Olomouci na náhradě nákladů řízení 10.033,- Kč, že žalobkyně c) je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Olomouci na náhradě nákladů řízení 6.075,- Kč, a že žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit státu na účet Okresního soudu v Olomouci na náhradě nákladů řízení 58.316,- Kč. Ve věci samé dospěl k závěru, že k úmrtí Ing. N. při dopravní nehodě dne 12. 11. 1996, který byl svým zaměstnavatelem vyslán na zahraniční pracovní cestu, došlo v přímé souvislosti s plněním jeho pracovních povinností, tedy v důsledku pracovního úrazu. Vzhledem k tomu, že v době úrazu nebyl připoután bezpečnostním pásem, čímž porušil ustanovení § 6 odst. 2 vyhlášky č. 99/1989 Sb. o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), a toto porušení bylo jednou z příčin vzniku škody, soud prvního stupně dovodil, že žalovaný odpovídá za vzniklou škodu v rozsahu 50%. Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých vycházel soud prvního stupně z „hrubého výdělku“ 58.122,76 Kč měsíčně, který valorizoval „v souladu s příslušnými právními předpisy“. Přihlížeje k zásadě, že životní úroveň manželů má být zásadně rovná a přihlížeje k příjmu žalobkyně a), jejímu podílu na výživném pro obě dcery, vdovskému důchodu a částkám vyplaceným pojišťovnou, dovodil, že za období od prosince 1996 do srpna 2004 činí u žalobkyně a) celkem nedoplatek 386.722,41 Kč, vycházeje dále z příjmů Ing. N., jakož i z odůvodněných potřeb žalobkyně b) pak dovodil, že jí za období od listopadu 1996 do dubna 2006 přísluší celkem 462.255,83 Kč, a obdobně žalobkyni c) s přihlédnutím k poskytovanému sirotčímu důchodu přísluší 327.426,43 Kč. K odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18.1.2011 č.j. 16 Co 281/2010-794, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 67.760,- Kč s úroky z prodlení a ohledně částky 318.962,41 Kč s úroky z prodlení změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni b) částku 218.266,- Kč s úroky z prodlení a ohledně částky 243.989,83 Kč s úroky z prodlení žalobu zamítl, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni c) částku 131.475,- Kč s úroky z prodlení zatímco ohledně částky 195.951,43 Kč s úroky z prodlení žalobu zamítl, rozhodl, že žádný z účastníků ani vedlejší účastník nemají právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, že žalobkyně jsou povinny zaplatit státu na účet okresního soudu v Olomouci na nákladech řízení žalobkyně a) částku 38.850,- Kč, žalobkyně b) částku 31.620,- Kč a žalobkyně c) částku 19.887,- Kč, a že žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Olomouci soudní poplatek ve výši 16.660,- Kč. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že „hrubý rozhodný výdělek“ činí 58.122,- Kč a že pro účely poskytování náhrady nákladů na výživu pozůstalých je třeba tento rozhodný průměrný výdělek valorizovat. Podle názoru odvolacího soudu však při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých není možné vycházet z hrubé mzdy „neboť je samozřejmé, že zemřelý mohl a musel poskytovat výživné pouze z čisté mzdy, neboť při stanovení výživného podle zákona o rodině se nevychází z hrubé mzdy povinného“, přičemž „tento závěr má rovněž opodstatnění v tom, že náhrada na výživu pozůstalých je osvobozena od daně z příjmu na základě ustanovení § 4 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmu“. Vycházeje z tohoto názoru odvolací soud odečetl od rozhodného hrubého výdělku zdravotní a sociální pojištění a daň za každý z roků, za které byl nárok uplatněn, zjistil tak průměrný čistý výdělek, dále zjistil „čistý měsíční příjem žalobkyně a) za žalované období“. Při úvaze o zásadně stejné hmotné a kulturní úrovni obou manželů odvolací soud zdůraznil, že nelze dát rovnítko mezi zásadně stejnou úroveň a stejné množství peněz, které mohou manželé spotřebovat. Je třeba přihlédnout k celé řadě okolností, k rozdílným osobním, kulturním a pracovním potřebám obou manželů. S přihlédnutím k okolnostem posuzované věci je proto třeba při výpočtu výživného manželky započítat na potřeby zemřelého Ing. N. 3/5 a žalobkyně 2/5. V případě žalobkyň b) a c) odvolací soud přihlédl k odůvodněným potřebám těchto žalobkyň, jakož i ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného, a dospěl k závěru, že je na místě stanovit výživné pro žalobkyni b) ve výši 16% z příjmu zemřelého za období od 12.11.1996 do 31.8.1996, kdy studovala na gymnáziu, za dobu od 1.9.1998 do 5.11.1999, kdy studovala na pedagogické fakultě, soud stanovil výši výživného na 20% z příjmu zemřelého a stejně postupoval za dobu od 1.9. 2000 do září 2006, kdy dále studovala na pedagogické fakultě. Od roku 2003, kdy odpadla zemřelému vyživovací povinnost na žalobkyni c), má podle názoru odvolacího soudu výše výživného pro žalobkyni b) činit 25% z příjmu zemřelého. Žalobkyni c), která studovala od