21 Cdo 2587/2000 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2587/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 11. 2001 Spisová značka:21 Cdo 2587/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.2587.2000.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 238a odst. 1 písm. e) předpisu č. 99/1963Sb. § 204 odst. 1 písm. e) předpisu č. 99/1963Sb. § 57 odst. 2 písm. e) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2587/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. B., proti žalované O., o odškodnění pracovního úrazu, za účasti Č. p., jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 205/95, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. července 2000 č. j. 16 Co 229/2000-164, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.432,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení; jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby mu žalovaná zaplatila na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti 158.896,- Kč s 23% úrokem z prodlení počítaným z částky 67.889,- Kč od 1. 7. 1999 do zaplacení. Žalobu odůvodnil nejprve tím, že v rámci odškodnění pracovního úrazu, který utrpěl dne 9. 1. 1986 jako zaměstnanec právního předchůdce žalované – S. z. R. v B., mu žalovaná (prostřednictvím p.) řádně vyplácela náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, avšak od 1. 10. 1993 v rozporu s ustanovením § 195 odst. 4 zák. práce výplatu náhrady s poukazem na „dovršení 60-ti let“ věku žalobce zastavila. Poté, co v průběhu řízení žalovaná výplatu náhrady za ztrátu na výdělku opět obnovila, žalobce odůvodňoval žalobu tím, že je mu náhrada poskytována v nesprávné výši, „krácená o daň z příjmu“, kterou pojišťovna odvedla F. ú., a proto požadoval za období od 1. 10. 1993 do 30. 9. 1998, kdy dosáhl věku 65 let, odpovídající doplatek včetně sumarizovaného úroku z prodlení za opožděnou výplatu náhrady. Okresní soud ve Frýdku-Místku (poté, co žalobce vzal žalobu částečně zpět) rozsudkem ze dne 20. 3. 2000 č.j. 16 C 205/95-141 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 122.279,- Kč a 63.568,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1.2.2000 do zaplacení, „pro zaplacení částky 24.433,- Kč“ a „pro zaplacení úroků ve výši 13% z částky 63.568,- Kč za dobu od 1.2.2000“ žalobu zamítl a řízení „o zaplacení částky 7.863,- Kč s příslušenstvím“ zastavil; současně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení 38.262,- Kč a „České republice - na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku“ na nákladech řízení 1.500,- Kč a na soudním poplatku 4.892,- Kč s tím, že „pro zaplacení částky 300,- Kč se České republice náhrada nákladů řízení nepřiznává“. Soud prvního stupně přihlížeje k ustanovení § 7 odst. 2 zák. práce, podle kterého nikdo nesmí výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů zneužívat na újmu jiného účastníka pracovněprávního vztahu, dospěl k závěru, že opožděnou výplatou náhrady za ztrátu na výdělku došlo „k enormnímu nárůstu daně z příjmu a postupem žalované byl tak žalobce na svých příjmech z odškodnění pracovního úrazu poškozen“; žalobci proto přísluší požadovaných 63.568,- Kč, „ovšem pouze s 10% úrokem z prodlení“. Žalobci dále náleží i sumarizovaný úrok z prodlení ve výši 122.279,- Kč za období od 9. 7. 1995, neboť jeho „propočet provedený žalobcem v příloze není v rozporu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb.“ a žalobce má na něj „nárok podle ustanovení § 256 odst. 1,2 ZP“. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení ve výši 24.433,- Kč za období od 1. 10. 1993 do 8. 7. 1995 je však podle názoru soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 261 odst. 1 zák. práce „bezpečně“ promlčen. Odvolání žalobce proti tomuto rozsudku Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 7. 2000 č.j. 16 Co 229/2000-164 podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) o.s ř. jako opožděné odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl po opakovaném bezvýsledném pokusu o doručení zástupkyni žalobce uložen na poště dne 28.4.2000 a ve smyslu ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. se považuje za doručený třetím dnem ode dne uložení, tj. vzhledem k ustanovení § 57 odst. 2 o.s.ř. dnem 2. 5. 2000. Protože posledním dnem lhůty k podání odvolání byl den 17. 5. 2000, a protože žalobce své podání podal až dne 26. 5. 2000, stalo se tak až po uplynutí odvolací lhůty uvedené v ustanovení § 204 odst. 1 věta první o.s.ř. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal, že „v období doručování dané zásilky“ se jeho právní zástupkyně v místě doručování rozsudku soudu prvního stupně nezdržovala, „a poté se nezdržovala ani v místě svého bydliště“. V této době zástupkyně žalobce „byla nepřítomna z důvodu pobytu mimo území ČR“, a proto si rozsudek soudu prvního stupně vyzvedla na poště později v rámci úložné lhůty. Protože k platnému doručení písemnosti, která má být doručena účastníku do vlastních rukou, nedojde podle ustanovení § 47 odst. 2 věta třetí o.s.ř, jestliže se v místě doručení nezdržoval v době doručování písemnosti, má žalobce za to, že lhůta k podání odvolání začala běžet až ode dne vyzvednutí zásilky na poště. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen “o.s.ř.” (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. a po doplnění dokazování k prokázání důvodu dovolání (§ 243a odst. 2 o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Postup soudu v občanském soudním řízení (včetně řízení odvolacího) je upraven tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků (§ 1 o.s.ř.) a aby ochrana práv byla rychlá a účinná (§ 6 o.s.ř.). Součástí práva na soudní ochranu (§ 3 o.s.ř.) je právo podat za stanovených podmínek proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání a požadovat, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal. Aniž by zkoumal věcnou stránku napadeného rozhodnutí, je odvolací soud oprávněn a povinen odvolání odmítnout v případech, které jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) až c) o.s.ř. Odvolání proti rozhodnutí soudu je podáno včas, bylo-li podáno do 15-ti dnů od jeho doručení (srov. § 204 odst. 1 větu první o.s.ř.). Stejnopis písemného vyhotovení rozsudku se doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou (srov. § 158 odst. 2 větu první o.s.ř.). Podle ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do 3 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, z ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. vyplývá, že písemnost mu může být doručena uložením na poště nebo u orgánu obce jen tehdy, jestliže se v místě doručování zdržuje; z tohoto hlediska je rozhodný den, kdy se doručovatel poprvé pokusil adresátu písemnost doručit (kdy jej nezastihl) a kdy mu proto zanechal uvědomění, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Podle ustanovení § 48 odst. 3 o.s.ř. písemnosti určené advokátu mohou být doručovány také advokátním koncipientům a jiným pracovníkům, kteří jsou u advokáta pracovně činn