21 Cdo 2601/2011 – Nejvyšší soud

21 Cdo 2601/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 8. 2012 Spisová značka:21 Cdo 2601/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.2601.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního úkonu Okamžité zrušení pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 56 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2007 § 141 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2007 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 9. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2601/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce B. H., zastoupeného JUDr. Richardem Třeštíkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova č. 43, proti žalovanému K. T., zastoupenému JUDr. Ivem Koulou, advokátem se sídlem v Teplicích, Krupská č. 28/30, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 9 C 79/2008 a 9 C 106/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. listopadu 2010, č. j. 10 Co 593/2009-138, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem datovaným dnem 2. 1. 2008 (doručeným žalobci dne 31. 12. 2007) žalovaný žalobci sdělil, že „okamžitě ruší pracovní poměr s žalobcem podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce“, neboť „již třetí měsíc po sobě obdržel mzdu sice ve správném termínu, ale ne ve správné výši“. Nesprávné platby mzdy nebo její části se měly týkat zejména nevyplacené sjednané prémie za měsíc září 2007, nevyplacené náhrady mzdy za svátek 28. 9. 2007 a za období od 8. 10. 2007 do 17. 10. 2007, nevyplacené mzdy za měsíce říjen 2007 a listopad 2007 ve výši podle pracovní smlouvy a platného mzdového výměru a neoprávněné srážky ze mzdy za měsíc listopad 2007. Dopisem ze dne 28. 1. 2008 (doručeným téhož dne žalovanému) žalobce sdělil žalovanému, že s ním okamžitě ruší pracovní poměr, protože žalovaný od 2. 1. 2008 nedochází do zaměstnání. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné přípisem žalovaného datovaným dne 2. 1. 2008 je neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že mzda, která byla žalovanému vyplacena za měsíc září 2007, byla ve výši odpovídající mzdovému výměru, že požadavek na náhradu mzdy za 28. 9. a za období od 8. do 17.10.2007 žalovanému nijak nebránil dostavit se kdykoliv v pracovní době do zaměstnání a plnit si své pracovní úkoly, přičemž stačilo, aby sdělil, že s dohodou, kterou spolu uzavřeli, již nesouhlasí, že mzda za měsíc listopad 2007 byla vyplacena ve výši odpovídající mzdovému výměru a srážka ze mzdy za měsíc listopad 2007 ve výši 1.000,- Kč byla náhrada škody, kterou způsobil žalovaný na vozidle zákazníka, a žalovaný souhlasil s tím, že na úhradu jedné třetiny vzniklé škody mu bude srážena každý měsíc částka 1.000,- Kč, což se také stalo. Žalovaný se domáhal (žalobou vedenou u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 9 C 106/2008-38), aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné dopisem žalobce ze dne 28. 1. 2008 je neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že pracovní poměr mezi účastníky skončil již ke dni 2. 1. 2008, a to na základě okamžitého zrušení pracovního poměru učiněného žalovaným dne 31. 12. 2007; skončený pracovní poměr již nelze dále okamžitě zrušit. Okresní soud v Teplicích – poté, co usnesením vyhlášeným při jednání dne 11. 6. 2008, č. j. 9 C 79/2008, spojil ke společnému řízení věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 9 C 79/2008 a 9 C 106/2008 - rozsudkem ze dne 18. 3. 2009, č. j. 9 C 79/2008-107, žalobu, „na základě které se B. H. domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru učiněného přípisem K. T., datovaným 2. 1. 2008 doručeným 31. 12. 2007“, zamítl, určil, že okamžité zrušení pracovního poměru „dané B. H. K. T.“ dopisem datovaným 28. 1. 2008 je neplatné, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 19.992,- Kč k rukám advokáta JUDr. Karla Vevery a „ČR - státu, poukázáním na účet Okresního soudu v Teplicích“ na náhradě nákladů řízení 861,- Kč. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mzda, resp. její náhrada za měsíc září 2007, měly být vyplaceny do dne 15. 10. 2007, a, protože dvouměsíční lhůta stanovená ustanovením § 59 zák. práce uplynula dne 15. 12. 2007, nelze k tomuto důvodu ukončení pracovního poměru přihlížet. Nevyplacená náhrada mzdy za měsíc říjen 2007 byla splatná dne 15. 11. 2007 a v tomto případě byla lhůta uvedená v ustanovení § 59 zák. práce zachována, stejně tak jako v případě neoprávněné srážky k náhradě škody provedené ze mzdy za měsíc listopad 2007. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by tuto část mzdy žalovaný od žalobce obdržel, byl naplněn důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Vycházel přitom z toho, že výplatní termín mzdy byl 15. dne příslušného měsíce. Protože pracovní poměr mezi účastníky skončil již dne 31. 12. 2007 doručením okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaným žalobci, nemůže být platným právním úkonem okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalobce vůči žalovanému s datem 28. 1. 2008, neboť v této době již pracovní poměr mezi účastníky neexistoval. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 3. 11. 2010, č. j. 10 Co 593/2009-138, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 18.720,- Kč k rukám advokáta JUDr. Iva Kouly. Souhlasil se soudem prvního stupně, že žalobce neoprávněně srazil (a nevyplatil) žalovanému ze mzdy za měsíc listopad 2007 částku 1.000,- Kč z titulu „škody“. S ohledem na tento závěr a zásadu procesní hospodárnosti považoval za nadbytečné zabývat se opodstatněností dalších důvodů okamžitého zrušení pracovního poměru datovaného dne 2. 1. 2008. Ustanovení § 56 písm. b) zák. práce ve vztahu k § 141 odst. 1 zák. práce posoudil tak, že ustanovením § 141 odst. 1 zák. práce je splatnost mzdy uplynutím následujícího měsíce po jejím vykonání stanovena jako nejzazší a „je jím vymezován rámec, ve kterém je zaměstnavatelem určením konkrétního termínu výplaty (§ 141 odst. 3 zák. práce) definována konkrétní splatnost konkrétní mzdy v konkrétním pracovně právním vztahu“. Ustanovení § 141 odst. 1 zák. práce, na které je v ustanovení § 56 písm. b) zák. práce odkazováno, podle odvolacího soudu ani „termín splatnosti mzdy“ samo o sobě neupravuje, nelze je vykládat izolovaně a počátek běhu patnáctidenní lhůty, jejímž marným uplynutím vzniká zaměstnanci právo reagovat skončením pracovního poměru, „nelze vázat abstraktně a nikoli ke konkrétnímu termínu výplaty mzdy“, jehož marným uplynutím získal zaměstnanec jasnou vědomost o tom, že mu mzda nebo její část nebude řádně vyplacena, a jehož marným uplynutím se zaměstnavatel s nevyplacenou mzdou nebo její částí dostal do prodlení; „z logiky věci je zřejmé, že zaměstnavatel nemůže být současně v prodlení se zaplacením mzdy a přitom před termínem její splatnosti“. Námitku odvolatele (žalobce), že soud prvního stupně na závěr jednání dne 3. 12. 2008 po poučení účastníkům poskytnutém v souladu s ustanovením § 119a o. s. ř. a po závěrečném vyjádření účastníků rozhodl o pokračování jednání a poskytl v této souvislosti žalovanému procesní poučení v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř., odmítl s tím, že nejde o vadu řízení, ale o postup, který procesní předpisy nevylučují a který je naopak souladný s ustanovením § 5 o. s. ř. Navíc odvolatel ani neuvedl, jak měla být v této souvislosti porušena rovnost účastníků. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce namítá, že z ustanovení § 56 písm. b) zák. práce ve vztahu k ustanovení § 141 odst. 1 zák. práce jednoznačně vyplývá, že oprávnění žalovaného okamžitě zrušit pracovní poměr z důvodu nevyplacení částky 1.000,- Kč ve mzdě za měsíc listopad 2007 by vzniklo až 16. 1. 2008, a že i v případě, že by za počátek běhu patnáctidenní lhůty byl vzat termín, ve kterém žalobce vyplácel zaměstnancům mzdu, uvedená lhůta by uplynula až dnem 2. 1. 2008, neboť výplatní den pro mzdu za měsíc listopad 2007 připadl na pondělí 17. 12. 2007 a patnáctidenní lhůta tudíž uplynula s ohledem na to, že 1. 1. 2008 byl státní svátek, až uvedeného dne 2. 1. 2008. Nesouhlasí ani s tím, jak odvolací soud posoudil postup soudu prvního stupně při jednání dne 3. 12. 2008 ve vztahu k ustanovení § 18 a § 119a o. s. ř. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst