21 Cdo 2608/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2608/2023 citace  Právní věta:Jsou-li zřejmá kritéria pro určení místa pravidelného pracoviště podle domněnky stanovené v § 34a zák. práce (a místo pravidelného pracoviště zaměstnance tak bylo dáno), lze je měnit pouze cestou změny obsahu pracovní smlouvy, nikoliv jednostranným pokynem, jímž zaměstnavatel stanoví počátek výkonu práce v jiném místě, než bylo dosavadní pravidelné pracoviště zaměstnance. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 1. 2024 Spisová značka:21 Cdo 2608/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.2608.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pracovněprávní vztahy Náhrada cestovních, stěhovacích a jiných výdajů Zaměstnanci Dotčené předpisy:§ 34a předpisu č. 262/2006 Sb. § 151 předpisu č. 262/2006 Sb. § 152 písm. b)) předpisu č. 262/2006 Sb. § 40 předpisu č. 262/2006 Sb. § 1a písm. a)) předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:11. 3. 2024 Publikováno ve sbírce pod číslem:23 / 2025 Anotace:Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 28 960,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení jako proplacení cestovních náhrad za cesty realizované osobním automobilem od června do prosince roku 2020. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce byl zaměstnán u žalované jako řidič linkového autobusu, přičemž byl žalovanou po pěti letech převeden z pracoviště v Břeclavi na nové pracoviště v Hodoníně. Pro žalobce neexistovala možnost dostat se do požadovaného místa výkonu práce před jejím začátkem nebo z tohoto místa po jejím skončení hromadnou dopravou, žalobce neměl ani vozidlo poskytnuté žalovanou. Žalovaná uvedla, že dle pracovní smlouvy je místem výkonu práce „Jihomoravský kraj“, tedy širší rozsah než jedna obec, a že pravidelným pracovištěm pro účely náhrad je obec Hodonín, neboť tam v posuzované době začínaly i končily směny žalobce. Soud prvního stupně rozhodl tak, že žaloba je co do základu po právu. K odvolání žalované odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Na rozdíl od soudu prvního stupně uvedl, že mezi účastníky nebylo sporné, že v období, za které žalobce po žalované požaduje cestovní náhrady, byla žalovanou žalobci přidělována práce řidiče osobní dopravy na autobusových linkách, které začínaly i končily v obci Hodonín, ač předtím mu byla přidělována práce řidiče na autobusové lince začínající a končící v obci Břeclav. Za této situace tedy došlo ke změně skutečností, z nichž je třeba vycházet při určení místa pravidelného pracoviště žalobce ve smyslu § 34a zákoníku práce, a proto lze v posuzovaném období za pravidelné pracoviště žalobce označit obec Hodonín, a nikoli obec Břeclav. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání k Nejvyššímu soudu, kterému byla k řešení předložena otázka, na základě jakých skutečností se zjišťuje místo pravidelného pracoviště, pakliže toto není dohodnuto v pracovní smlouvě a zároveň je dohodnuto místo výkonu práce šířeji než jedna obec (např. kraj). Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2608/2023-207 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce M. H., zastoupeného JUDr. Karlem Schelle, LL.M., MBA, advokátem se sídlem v Brně, Ambrožova č. 297/6, proti žalované BORS BUS s. r. o., se sídlem v Břeclavi, Bratislavská č. 2284/26, IČO 63473089, o 28 960,36 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 6 C 117/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. dubna 2023, č. j. 49 Co 89/2022-166, takto: I. Dovolání žalobce proti výroku II. rozsudku krajského soudu se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou ze dne 2. 5. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 28 960,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Uvedl, že na základě pracovní smlouvy ze dne 17. 8. 2015 byl zaměstnán u žalované jako řidič, žalovanou byl převeden na pracoviště Hodonín, přičemž bydlí v Břeclavi. Po žalované požaduje proplacení cestovních náhrad od převedení z místa dřívějšího pravidelného pracoviště v Břeclavi na nové pracoviště v Hodoníně. Jedná se o cestovní náhrady za cesty realizované osobním automobilem v roce 2020 od června do prosince, celkem 110 jízd, ujetá vzdálenost na jednu cestu 41,5 km, celkem 4 565 km (110x41,5). Celková výše cestovních náhrad činí 28 960,36 Kč, když základní náhrada za používání osobního motorového vozidla činí 19 173 Kč a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu 9 787,36 Kč. Pro žalobce neexistuje možnost dostat se do požadovaného místa výkonu práce před jejím začátkem nebo z tohoto místa po jejím skončení hromadnou dopravou, žalobce neměl ani vozidlo poskytnuté žalovanou. 2. Žalovaná zejména namítla, že žalobce nemá na náhradu jízdních výdajů nárok, že jeho místem výkonu práce je v pracovní smlouvě „Jihomoravský kraj“, tedy širší rozsah, než je jedna obec, že do pracovních směn nastupuje vždy z Hodonína, autobusového nádraží Hodonín, kde začínají a končí všechny výkony práce žalobce pro žalovanou. Pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad je tedy Hodonín, a nikoliv Břeclav. 3. Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 4. 4. 2022, č. j. 6 C 117/2021-142, rozhodl tak, že „žaloba žalobce M. H. vůči žalovanému BORS BUS s.r.o. je co do základu po právu“. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že „…pravidelným pracovištěm v daném případě byla sjednána Břeclav, a to vzhledem k ust. § 34a zákoníku práce…“ a „…zařazení na autobusovou linku se začátkem a koncem v Hodoníně tedy znamenalo pro žalobce změnu sjednaného pracoviště, kdy mu tímto zařazením vznikly vícenáklady, kdy se musel určitým způsobem dostavit k výkonu práce v Hodoníně…“. 4. K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 4. 2023, č. j. 49 Co 89/2022-166, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že „za situace, kdy mezi účastníky nebylo sporné, že v období, za které žalobce po žalované požaduje cestovní náhrady, byla žalovanou žalobci přidělována v souladu s pracovní smlouvou práce řidiče osobní dopravy na autobusových linkách, které začínaly i končily v obci Hodonín, ač předtím mu byla přidělována práce řidiče na autobusové lince začínající a končící v obci Břeclav (v daném případě se nejednalo o převedení ve smyslu § 43 zákoníku práce, neboť přidělení práce na autobusové lince v Hodoníně bylo výkonem práce v rámci v pracovní smlouvě sjednaného místa výkonu práce, kterým byl Jihomoravský kraj), došlo ke změně skutečností, z nichž je třeba vycházet při určení místa pravidelného pracoviště žalobce ve smyslu § 34a zákoníku práce. V posuzovaném období je proto za pravidelné pracoviště žalobce označit obec Hodonín, a nikoli obec Břeclav.“ 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítl, že odvolací soud nesprávně dovodil, že pravidelným pracovištěm žalobce je obec Hodonín, a nikoli obec Břeclav. Žalobce byl žalovanou na autobusovou linku začínající a končící v Hodoníně přeřazen (po pěti letech z pravidelného pracoviště v Břeclavi), nešlo o žádnou dohodu mezi účastníky, ale pouze o aktivitu žalované. Proto je třeba brát jako pravidelné pracoviště Břeclav, kde žalobce od začátku a dlouhodobě vykonával svoji pracovní činnost pro žalovanou. Žalobce začíná cesty za účelem výkonu práce v místě svého bydliště, proto za pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad musí být považována obec, ve které se nachází bydliště žalobce. V doplněném dovolání žalobce označil otázku hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe a která nebyla ve všech souvislostech vyřešena, „která obec je obcí, odkud nejčastěji začínají cesty zaměstnance za účelem výkonu práce za situace, kdy pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad nebylo sjednáno v pracovní smlouvě (rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 2461/2008, ze dne 29. 9. 2009 a 21 Cdo 827/2010, ze dne 11. 3. 2011)“. Namítl, že odvolací soud současně zatížil řízení vadou, když změnil rozsudek soudu prvního stupně, aniž by žalobce poučil podle § 118a o. s. ř. Dovolatel dále navrhl odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí, neboť neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí by hrozila dovolateli závažná újma. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 6. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, popř. zamítl. 7. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudn