21 Cdo 2630/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2630/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 8. 2025 Spisová značka:21 Cdo 2630/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.2630.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřípustnost dovolání Rozsudek pro uznání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. § 114b odst. 5 o. s. ř. § 153a odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2630/2024-202 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně S. M., zastoupené Mgr. Petrem Motyčkou, advokátem se sídlem v Praze 4, Obrovského č. 2407, proti žalované PLATINUM NATURAL s. r. o. se sídlem v Bystřanech – Světicích, Pražská č. 88, IČO 28722621, zastoupené JUDr. Bc. Martinem Fejfárkem, LL.M., advokátem se sídlem v Mostě, Josefa Lady č. 2106/1, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 24 C 262/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. února 2024, č. j. 8 Co 12/2024-169, takto: Dovolání žalobkyně se odmítá. Odůvodnění: 1. Dopisem ze dne 13. 6. 2022 (doručeným žalobkyni téhož dne v místě jejího pracoviště) rozvázala žalovaná se žalobkyní pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Uvedenou výpověď žalovaná odůvodnila tím, že s ohledem na rozhodnutí o organizačních změnách přijaté žalovanou dne 9. 6. 2022 došlo ke zrušení pracovního místa „vedoucího IT oddělení“, které zastává žalobkyně. 2. V průběhu výpovědní doby, dopisem ze dne 27. 7. 2022 (doručeným žalobkyni téhož dne), žalovaná s žalobkyní okamžitě zrušila pracovní poměr podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru se stalo odcizení několika palet s krmivem, výrobní linky, váhy, stolů a dalšího zařízení a vybavení ze skladových prostor žalované, jehož se dopustila žalobkyně spolu s „dalšími osobami“, a nevrácení „pracovních pomůcek a majetku“ (v písemnosti blíže specifikovaných) a „původní vložky s klíčem“ od žalobkyní užívané kanceláře na základě výzvy žalované ze dne 28. 6. 2022. 3. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Teplicích dne 26. 9. 2022 domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 27. 7. 2022 a neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 13. 6. 2022. Žalobu odůvodnila tím, že pro žalovanou pracovala jako vedoucí IT oddělení na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2016. Vedle toho je žalobkyně minoritním společníkem žalované s podílem o velikosti 49 % a do 13. 4. 2022 byla rovněž jednatelkou žalované. Z funkce jednatele byla odvolána většinovým společníkem M. M.; odvolání předcházely neshody žalobkyně s M., které vyvrcholily v jednání o vypořádání podílů v jejich další společnosti XY. Důvody výpovědi z pracovního poměru i okamžitého zrušení pracovního poměru „se nezakládají na skutečnosti, resp. jsou silně účelové a vedené zcela zjevnou snahou o eliminaci působení žalobkyně v rámci žalované“. S rozhodnutím o organizační změně nebyla žalobkyně seznámena a má současně pochybnosti, zda takové rozhodnutí bylo skutečně přijato. Argumentace v okamžitém zrušení pracovního poměru je rovněž smyšlená, vytýkaného jednání se nedopustila. O tom, že „předmětné věci“ žalobkyně zamýšlí odvést z provozovny, byl M. předem informován e-mailovou zprávou, žalobkyně jako společník neměla důvod útočit na „svůj“ majetek (trestní oznámení M. bylo policejním orgánem odmítnuto). 4. Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 18. 11. 2022, č. j. 24 C 262/2022-21, doručeným do datové schránky žalované dne 22. 11. 2022, žalovanou podle § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovanou tímto usnesením poučil o následcích nesplnění výzvy vyplývajících z citovaného zákonného ustanovení (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). 5. Dne 27. 12. 2022 doručila žalovaná soudu prvního stupně vyjádření, v němž uvedla, že důvodem pro nedodržení lhůty k vyjádření bylo náhlé onemocnění syna jednatele žalované, jehož stav vyžadoval ode dne 21. 12. 2022 celodenní nepřetržitou péči, což zároveň znemožnilo jednateli přístup do datové schránky žalované, který je možný pouze v sídle žalované, a rovněž odeslání vyjádření prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb. Nikdo ze zaměstnanců žalované přístup do datové schránky nemá a druhý jednatel žalované nebyl vzhledem k období vánočních svátků k dosažení. Žalovaná dále zpochybnila, že v daném případě byly dány materiální předpoklady pro kvalifikovanou výzvu dle § 114b o. s. ř., v důsledku čehož soud ani neměl vydat rozsudek pro uznání ve smyslu § 153a o. s. ř. Ve vyjádření následně uvedla též důvody, na jejichž základě považuje žalobu za neopodstatněnou. 6. Okresní soud v Teplicích rozsudkem pro uznání ze dne 24. 5. 2023, č. j. 24 C 262/2022-119, určil, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně k žalované, učiněné dopisem žalované ze dne 27. 7. 2022, je neplatné (výrok I), určil, že rozvázání pracovního poměru žalobkyně k žalované, učiněné výpovědí žalované ze dne 13. 6. 2022, je neplatné (výrok II), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 23 386,26 Kč k rukám „právního zástupce žalobkyně“ Mgr. Petra Motyčky (výrok III). Soud prvního stupně v návaznosti na učiněnou kvalifikovanou výzvu podle § 114b o. s. ř. a argumentaci žalované ve vyjádření uvedl, že „povaha sporu … nevylučuje použití tohoto procesního institutu (viz rozhodnutí NS ČR 21 Cdo 1981/2016)“. Při úvaze, zda žalovanou uváděný důvod (nemoc syna jednatele) představuje vážný důvod, který žalované v podání vyjádření bránil, vzal v úvahu, že „žalovaná měla v té době dva jednatele (M. M. a B. B.), z nichž každý byl oprávněn jednat za společnost samostatně“, že „žalovaná minimálně od 15. 9. 2022 měla právní zastoupení JUDr. Martinem Fejfárkem, LL.M. (viz vyrozumění OSZ ze dne 11. 10. 2022) a od 12. 7. 2022 Mgr. Janem Seidelem (viz protokol o jednání ve věci 24 Cm 77/2022 KS v Ústí n./L. ze dne 16. 11. 2022)“ a že „lhůta k podání vyjádření běžela žalované již od 22. 11. 2022, přičemž důvod, který měl jednateli žalované bránit podat vyjádření včas …, nastal až 21. 12. 2022“. Dospěl potom k závěru, že „fikce uznání nároků žalobkyně nastala, neboť žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila a ani ve stanovené lhůtě nesdělila, jaký vážný důvod jí ve vyjádření brání“; „nemoc syna jednatele, který od 21. 12. 2022 vyžadoval nepřetržitou péči, pak zcela jistě neznemožňovala jednateli M. telefonicky kontaktovat druhou jednatelku či některého z právních zástupců žalované“. Rozhodl proto „rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř.“ 7. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. 2. 2024, č. j. 8 Co 12/2024-169, rozsudek okresního soudu změnil tak, že rozsudek pro uznání se nevydává. Odvolací soud poukázal, že „žalobkyně je stále (menšinovou) společnicí žalované jako korporace, v minulosti byla rovněž jednatelkou, z této funkce však byla odvolána a u Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo vedeno řízení o neplatnost odvolání žalobkyně z funkce jednatelky“, že se přitom nejedná „o ojedinělý spor mezi společníky, neboť tito mají majetkové podíly rovněž ve společnosti XY, že „žalovaná v souvislosti se svým tvrzením o odcizení a nevrácení věcí podala na žalobkyni trestní oznámení“, že „žalovaná podala dne 27. 10. 2022 proti žalobkyni u Okresního soudu v Mostě žalobu na vydání předmětných věcí a u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. EPR 192232/2022 bylo rozhodováno elektronickým platebním rozkazem ze dne 26. 7. 2022 o nároku žalované vůči společnosti XY o finančním plnění ve výši 563 631,74 Kč s tím, že jde o související, faktický spor jednatelů žalované s další korporací, ve které mají majetkové podíly“. Dovodil proto, že „žalovaná v širším pojetí sporu účastníků rozhodně není pasivní, právní jednání žalované směřující k ukončení pracovního poměru žalobkyně a následná žaloba na určení neplatnosti ukončení pracovního poměru je fakticky pokračováním sporů žalobkyně a žalované, respektive jednatelů žalované“. S ohledem na povahu sporu „se použití kvalifikované výzvy dle § 114b o. s. ř. jeví jako problematické a mohlo by následovat teprve v případě, pokud by žalovaná strana (zaměstn