21 Cdo 2692/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2692/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 9. 2012 Spisová značka:21 Cdo 2692/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.2692.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Katastr nemovitostí Dotčené předpisy:§ 5 odst. 1 písm. g) předpisu č. 265/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 10. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 27.11.2012II.ÚS 4498/12JUDr. Jiří Nykodýmodmítnuto24.1.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2692/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce J. B., zastoupeného JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdová č. 1716/2b, za účasti České republiky - Krajského ředitelství policie se sídlem v Brně, Kounicova č. 867/24, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 9/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. března 2011 č.j. 1 Co 266/2010-219, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce podal dne 23.1.2008 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo, návrh na povolení vkladu vlastnického práva podle kupní smlouvy ze dne 29.12.2000, kterou uzavřel s Českou republikou - Ministerstvem vnitra a jejímž předmětem byly nemovitosti označené v uvedené smlouvě jako "pozemkové parcely č. 806/5, 806/6, 806/7, 806/8, 806/9, 806/10, 806/21, 806/2, 806/11, 806/12, 806/13, 806/16, 806/17, 806/18, 806/19, 806/20, 806/22 a 807/3, budova občanské vybavenosti (označená v kolaudačním rozhodnutí jako ubytování a kuchyňský blok) na parc. č. 806/5, garáž na parc. č. 806/6, ostatní stavební objekt (označený v kolaudačním rozhodnutí jako psí kuchyně a kotce pro psy) na parc. č. 806/7, ostatní stavební objekt (označený v kolaudačním rozhodnutí jako hospodářská budova) na parc. č. 806/8, ostatní stavební objekt (označený v kolaudačním rozhodnutí jako sklad munice) na parc. č. 806/9, ostatní stavební objekt (označený v kolaudačním rozhodnutí jako sklad pohonných hmot) na parc. č. 806/10, budova občanské vybavenosti na parc. č. 806/21, spolu se všemi součástmi a příslušenstvím, vše zapsáno na listu vlastnictví č. 171 pro k. ú. Dyjákovičky". Uvedl, že k odprodeji pozemků Ministerstvo financí dne 22.5.1997 pod č.j. 221/9657/97 povolilo výjimku podle ustanovení § 35 vyhlášky č. 119/1988 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a že na listu vlastnictví č. 171 pro k. ú. Dyjákovičky došlo po schválení a zapsání pozemkových úprav na základě rozhodnutí pozemkového úřadu č.j. 634166/K01/2/1-Bn ze dne 9.5.2003 ke změnám tak, že pozemek p.č. 806/21 byl sloučen do pozemku 806/5, pozemky p.č. 806/13, 806/17, 806/18, 806/19, 806/20 a 806/22 byly sloučeny do pozemku p.č. 806/16 a pozemek p.č. 807/3 byl nahrazen pozemkem p.č. 1915 a je zapsán na listu vlastnictví č. 10001. Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo, rozhodnutím ze dne 8.2.2008 sp. zn. V-379/2008-713 žalobcův návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítl. Dospěl k závěru, že navrhovanému vkladu je na překážku stav zápisu v katastru nemovitostí, neboť ke dni podání návrhu na vklad nejsou již pozemky uvedené v kupní smlouvě ze dne 29.12.2000, a to parcely čísel 806/13, 806/17, 806/19, 806/20, 806/22 a 807/3, v katastru nemovitostí evidovány. I když návrh na vklad na změny v katastru nemovitostí reaguje, nemůže být považován za listinu, která je podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, protože takovou listinou je právě kupní smlouva; je proto dán důvod pro zamítnutí návrhu na vklad podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Podle názoru katastrálního úřadu navrhovaný vklad dále není odůvodněn obsahem předložené listiny [§ 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)], neboť součástí kupní smlouvy není písemné udělení výjimky Ministerstvem financí České republiky z ustanovení § 14 odst. 8 vyhlášky č. 119/1988 Sb. podle ustanovení § 35 této vyhlášky. Stejný postup platí i v době od 1.1.2001 za účinnosti zákona č. 219/2000 Sb. Navíc, kupující, který je v kupní smlouvě označen jako fyzická osoba pouze obchodním jménem, není dostatečně identifikován, což představuje důvod pro zamítnutí návrhu na vklad uvedený v ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Žalobou podanou u Krajského soud v Brně dne 10.4.2008 se žalobce domáhal, aby jeho návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy ze dne 29.12.2000 k nemovitostem označeným v kupní smlouvě se "změnami provedenými rozhodnutím pozemkového úřadu č.j. 634166/K01/2/1-Bn ze dne 9.5.2003" bylo vyhověno. Nesouhlasil s názorem katastrálního úřadu, že by navrhovanému vkladu vlastnického práva byl na překážku stav zápisu v katastru nemovitostí, a domníval se, že katastrálním úřadem provedená změna, spočívající ve sloučení některých pozemků a ve změnách výměr, nemůže jít k jeho tíži. Podle názoru dovolatele byla výjimka podle ustanovení § 35 vyhlášky č. 119/1988 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) udělena Ministerstvem financí dne 22.5.1997 pod č.j. 221/9657/97 k prodeji nemovitostí a požadavek katastrálního úřadu, aby udělení výjimky bylo součástí předmětné kupní smlouvy, není podložen žádným tehdy platným právním předpisem. Žalobce nesouhlasil s katastrálním úřadem ani v tom, že by kupující tak, jak byl označen v kupní smlouvě, nebyl oprávněn s nemovitostmi nakládat a že by byl označen neurčitě. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3.9.2010 č.j. 35 C 9/2008-146 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Na rozdíl od katastrálního úřadu neshledal důvody pro zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva v nesplnění podmínek podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), když změna v identifikaci předmětných pozemků, k níž došlo v mezidobí od uzavření kupní smlouvy do podání návrhu na vklad, nemůže jít k tíži žalobce a když ani o identitě žalobce jako kupujícího nejsou pochybnosti. Shodně s katastrálním úřadem soud prvního stupně dovodil, že návrhu na vklad brání to, že ke smlouvě uzavřené dne 29.12.2000 nebyla Ministerstvem financí udělena výjimka k převodu pozemků a budov z ustanovení § 14 odst. 6 písm. c) a odst. 8 vyhlášky č. 119/1988 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) podle ustanovení § 35 "ve spojení" s ustanovením § 32 této vyhlášky; žalobcem zmiňovaná výjimka udělená Ministerstvem financí dne 22.5.1997 pod č.j. 221/9657/97 se týkala jiného případu, a to převodu nemovitostí z vlastnictví České republiky do vlastnictví společnosti PROTOPSALTI spol. s r.o. se sídlem v Brně, Zelný trh č. 10, IČO 18827632, kupní smlouvou ze dne 8.7.1996 s dodatkem č. 1 ze dne 31.10.1996. Prodej podle kupní smlouvy ze dne 29.12.2000 nebyl schválen Ministerstvem financí ani podle ustanovení § 22 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb., které nabylo účinnosti dnem 1.1.2001 a které platilo ke dni podání návrhu na vklad, k němuž je třeba udělení souhlasu požadovaného právními předpisy podle ustálené judikatury soudů zjišťovat. Tento postup není podle názoru soudu prvního stupně v rozporu s principiem ochrany legitimního očekávání, neboť žalobce si vzhledem k obsahu kupní smlouvy musel být vědom, že k nabytí jeho vlastnictví je zapotřebí udělení výjimky Ministerstva financí, a nepředstavuje ani případ nepřípustné retroaktivity. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 16.3.2011 č.j. 1 Co 266/2010-219 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit účastníku České republice - Krajskému ředitelství policie v Brně na náhradě nákladů řízení 1.034,- Kč. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně v tom, že podle kupní smlouvy ze dne 29.12.2000 není možno povolit vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí vzhledem k ustanovení § 5 odst. 1 písm. g) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), neboť smlouva nebyla schválena Ministerstvem financí podle ustanovení § 22 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb. (ve znění účinném ke dni podání návrhu na vklad) a ani k ní nebyla udělena výjimka podle vyhlášky č. 119/1988 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Odvolací soud navíc dovodil, že vklad vlastnického práva by nebylo možno povolit ani vzhledem k ustanovení § 5 od