21 Cdo 2811/2013 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2811/2013 citace  Právní věta:Zavinění ve formě nepřímého úmyslu je dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že škodu může způsobit, a pro případ, že ji způsobí, s tím byl srozuměn. Na srozumění jednajícího se způsobením škody lze usoudit tehdy, jestliže jednající nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit škodnímu následku, který si představoval jako možný, nebo jestliže spoléhal jen na okolnosti, které nebyly reálně způsobilé takovému následku zamezit. Zavinění ve formě vědomé nedbalosti je dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že škodu může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí. Pro účely rozlišení vědomé nedbalosti od nepřímého úmyslu je třeba hodnotit, zda důvody, pro které jednající spoléhá na to, že škodu nezpůsobí, mají charakter takových konkrétních okolností, které sice v posuzovaném případě nebyly způsobilé zabránit škodě (nešlo o „přiměřené“ důvody), které by ale v jiné situaci a za jiných podmínek k tomu reálně způsobilé být mohly. Odvolací soud při posuzování, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, přihlíží – obdobně jako soud prvního stupně – zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, a to nejen u účastníka, který by měl náklady řízení hradit, ale také z pohledu poměrů oprávněného účastníka, k okolnostem, které vedly k uplatnění nároku u soudu prvního stupně nebo k podání odvolání, k postojům účastníků v průběhu řízení apod. Nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být - ve srovnání s náhradou nákladů řízení před soudem prvního stupně - jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 9. 2014 Spisová značka:21 Cdo 2811/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.2811.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody zaměstnancem Náklady řízení Promlčení Zavinění Dotčené předpisy:§ 263 odst. 3 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.05.1994 § 172 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.05.1994 § 179 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.05.1994 § 150 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:6. 11. 2014 Publikováno ve sbírce pod číslem:24 / 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2811/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce Statutárního města Mladá Boleslav se sídlem magistrátu v Mladé Boleslavi, Komenského nám. č. 61, IČO 00238295, zastoupeného Mgr. Janem Krátkým, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Na Kozině č. 1438, proti žalovaným 1) J. N., a 2) Ing. M. K., zastoupenému JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Vyšehradská č. 421/21, o 3.633.625,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 9 C 78/2010, o dovolání žalobce a žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. března 2013 č. j. 23 Co 50/2013-268, takto: I. Dovolání žalovaného 2) se odmítá. II. Dovolání žalobce se zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 66.356,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Marka Nespaly, advokáta se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Vyšehradská č. 421/21. Odůvodnění: Žalobou podanou u Okresního soudu v Mladé Boleslavi dne 1. 3. 2010 se žalobce domáhal, aby mu žalovaní 1) a 2) zaplatili 3.633.625,- Kč s úroky z prodlení ve výši a za dobu, jež specifikoval, s tím, že „plněním těchto závazků jedním ze žalovaných žalobci zaniká závazek druhého žalovaného v rozsahu tohoto plnění“. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný 1) uzavřel dne 30. 4. 1993 s Agrobankou Praha, a. s. smlouvu o úvěru č. 43/93, ve znění dodatku č. 1 ze dne 11. 5. 1994, ve výši 1.200.000,- Kč, splatném do 20. 4. 1997, že tento úvěr byl mimo jiné zajištěn prohlášením ručitele – příspěvkové organizace Technické služby Mladá Boleslav - ze dne 8. 3. 1993, které podepsal žalovaný 2), jenž pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 24. 5. 1990 jako ředitel této příspěvkové organizace, že uvedená příspěvková organizace zanikla zrušením bez likvidace na základě rozhodnutí žalobce jako jejího zřizovatele ze dne 16. 6. 1993, na něhož přešly její závazky, že rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2009 č. j. 29 Co 548/2008-241 byla žalobci uložena povinnost zaplatit právnímu nástupci Agrobanky Praha, a. s. - společnosti GLORY DAZE ASSOCIATED S.A. - 818.000,- Kč s 25 % úrokem z prodlení p. a. z částky 1.138.671,10 Kč od 15. 1. 1999 do 27. 8. 2004 a smluvní úrok z prodlení ve výši 25 % p. a. z částky 818.000,- Kč od 28. 8. 2004 do zaplacení, na náhradě nákladů řízení 295.650,- Kč a na nákladech řízení státu 411,- Kč, a že dne 27. 2. 2009 žalobce podle tohoto rozsudku zaplatil společnosti GLORY DAZE ASSOCIATED S.A. 3.633.625,93 Kč. Zaplacením této částky jednak žalobce v souladu s ustanovením § 308 obchodního zákoníku „nabyl co do výše uhrazené částky práv věřitele vůči žalovanému 1) – dlužníkovi“, a jednak mu vznikla škoda, za kterou odpovídá žalovaný 2), který ve vlastním zájmu „protiprávně a nepřiměřeně ohrozil majetek svého zaměstnavatele a zřizovatele, namísto toho, aby řádně hospodařil s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem“, a který tím porušil povinnosti vyplývající pro něj ze zákoníku práce, ze zřizovací listiny a z organizačního řádu. Žalobce pokládá za nepochybné, že žalovaný 2) tuto škodu způsobil úmyslně, neboť „neexistuje nic, na co by spoléhal za situace, kdy by žalobce či jeho právní předchůdce musel plnit ručitelský závazek, kdo by to uhradil“. Dopisem ze dne 12. 3. 2009 žalobce vyzval žalované k „úhradě škody“ do 31. 3. 2009, žalovaní mu však požadovanou částku nezaplatili. Okresní soud v Mladé Boleslavi - poté, co platebním rozkazem ze dne 27. 4. 2010 č. j. 9 C 78/2010-82 žalobě vyhověl a co oba žalovaní podali proti tomuto platebnímu rozkazu odpor – rozsudkem ze dne 27. 10. 2011 č. j. 9 C 78/2010-130 uložil žalovanému 1) povinnost zaplatit žalobci 3.337.975,- Kč s úrokem z prodlení od 1. 4. 2009 do zaplacení ve výši „odpovídající procentní výši repo sazby stanovené ČNB k prvému dni příslušného kalendářního pololetí prodlení, zvýšené o 7 % bodů“, zamítl žalobu vůči žalovanému 1) co do 295.650,- Kč s úroky z prodlení a vůči žalovanému 2) žalobu zamítl zcela; současně rozhodl, že žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 234.163,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jana Krátkého a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení 135.141,- Kč k rukám advokáta JUDr. Marka Nespaly. Dospěl k závěru, že žalobce splněním ručitelského závazku Technických služeb Mladá Boleslav plnil dluh žalovaného 1) ze smlouvy o úvěru uzavřené s Agrobankou Praha, a. s. dne 30. 4. 1993, že se tím stal ve vztahu k němu věřitelem, a že má proto vůči němu právo na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu částky 3.337.975,- Kč představující jistinu úvěru, sjednané úroky a úroky z prodlení. Výrok o zamítnutí žaloby vůči žalovanému 1) co do částky 295.650,- Kč s příslušenstvím, představující náhradu nákladů řízení podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2009 č. j. 29 Co 548/2008-241, odůvodnil tím, že z obchodního zákoníku nelze dovodit právo žalobce jako ručitele na zaplacení této částky a že nejde ani o jeho nárok na náhradu škody, neboť „bylo svobodným rozhodnutím žalobce, nikterak ovlivněným žalovaným 1), že svoji ručitelskou povinnost nesplnil dobrovolně a rozhodl se vést soudní řízení“. Shledal, že žalovaný 2) porušil svoji právní povinnost zaměstnance vyplývající z ustanovení § 73 odst. 1 písm. d) a § 74 písm. f) zákoníku práce a z organizačního řádu Technických služeb Mladá Boleslav a zejména pokyn zřizovatele ze dne 9. 4. 1992 týkající se zákazu dispozic s majetkem uvedené příspěvkové organizace a že „jednal v úmyslu pomoci žalovanému 1) získat úvěr na prostředky pro společné podnikání ve společnosti SLUŽBY s. r. o.“ Dovodil, že u žalovaného 2) sice nešlo o „přímý úmysl vyvolat škodu“, že ale jako vedoucí pracovník musel vědět, že svým jednáním „škodu může zaměstnavateli způsobit a byl s tím srozuměn“, a že proto „platí pro promlčení desetiletá objektivní promlčecí lhůta“ podle ustanovení § 263 odst. 3 věty druhé zákoníku práce, která marně uplynula. Uvedl, že „událostí, z níž škoda žalobci vznikla, je neopodstatněné převzetí ručení Technickými službami Mladá Boleslav za úvěr žalovaného 1) dne 8. 3. 1993 v souběhu s tím, že uvedený obligační dlužník přestal závazek z úvěru plnit, dluh