21 Cdo 2910/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2910/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 1. 2017 Spisová značka:21 Cdo 2910/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.2910.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dohoda o hmotné odpovědnosti Změna soudního rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 176 odst. 1 a 3 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2000 § 29 odst. 1 předpisu č. 563/1991Sb. ve znění do 31.12.2000 § 30 odst. 1 předpisu č. 563/1991Sb. ve znění do 31.12.2000 § 220 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 152 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 4. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 30.3.2017III.ÚS 975/17prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.odmítnuto30.5.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2910/2015-1506 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně K + B Expert, s.r.o. se sídlem v Klíčanech, U Expertu č. 91, IČO 40613666, zastoupené JUDr. Josefem Corradinim, advokátem se sídlem v Ostravě, Valova č. 1106/24, proti žalovaným 1) P. Č., 2) M. K., 3) R. K., zastoupenému Mgr. Lukášem Eichingerem, MBA, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční č. 1003/3, 4) J. M., 5) M. M., 6) P. N., 7) A. U. (dříve P.), 8) J. R., 9) A. V., 10) V. F. a 11) Z. H., žalovaní 1, 2, 4, 5, 7, 10 a 11 zastoupeni JUDr. Jaroslavem Hrouzkem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Panská č. 895/6, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 184/2002, o dovolání žalovaných 1), 2), 4), 5), 7), 10) a 11) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2015, č. j. 20 Co 16/2015-1447, takto: I. Rozsudek městského soudu se mění takto: Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 11. 2014, č. j. 27 C 184/2002-1379, se v zamítavých výrocích a ve výroku o povinnosti žalobkyně zaplatit náklady státu potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1), 2), 4), 5), 7), 10) a 11) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 173.133,- Kč, před odvolacím soudem 165.963,- Kč a před dovolacím soudem 41.310,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jaroslava Hrouzka, CSc., advokáta se sídlem v Praze 1, Panská č. 895/6. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala po žalovaných zaplacení na ně připadajících poměrných částí náhrady škody za schodek vzniklý na jim svěřených hodnotách v celkové výši 831.282,- Kč za období ode dne 17. 10. 2000 do dne 4. 12. 2000. Schodek na svěřených hodnotách byl žalobkyní zjištěn na základě inventury provedené dne 23. 11. 2001 na její prodejně K+B Multi Media č. 5/55 na adrese Praha 1, Nekázanka č. 19, kde žalovaní byli zaměstnáni jako prodavači na základě pracovních smluv; všichni žalovaní měli rovněž uzavřeny dohody o společné hmotné odpovědnosti. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 10. 2005, č. j. 27 C 184/2002-87, bylo zastaveno řízení vůči žalovanému 9) A. V., z důvodu zpětvzetí žaloby. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 10. 2005, č. j. 27 C 184/2002-90, bylo řízení mezi žalobkyní a žalovaným 6) P. N. vyloučeno k samostatnému řízení. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 2. 2006, č. j. 27 C 184/2002-119, bylo vyloučeno k samostatnému řízení také řízení mezi žalobkyní a žalovaným 8) J. R. Rozsudkem (částečným) Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 6. 2006, č. j. 27 C 184/2002-145, byla zamítnuta žaloba vůči žalovaným 1), 2), 4), 5), 7), 10) a 11) ohledně nároků ze schodku za období od 4. 1. 2000 do 16. 10. 2000 zjištěného na základě inventury provedené 16. 10. 2000 z důvodu promlčení namítnutého těmito žalovanými. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 8. 2006, č. j. 27 C 184/2002-151, byl vyloučen k samostatnému projednání nárok ze schodku za období od 4. 1. 2000 do 16. 10. 2000 zjištěného na základě inventury provedené 16. 10. 2000 vůči žalovanému 3) R. K. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 15. 3. 2012, č. j. 27 C 184/2002-1039, žalobu proti žalovaným 1), 2), 4), 5), 7), 10) a 11) zamítl, žalovanému 3) uložil zaplatit žalobkyni 181.601,- Kč, ohledně částky 92.250,- Kč žalobu proti žalovanému 3) zamítl, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice 169.886,50 Kč a žalovaným 1), 2), 4), 5), 7), 10) a 11) společně a nerozdílně na nákladech řízení 83.004,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jaroslava Hrouzka, CSc., že žalovaný 3) je povinen zaplatit České republice 47.917,- Kč a žalobkyni na nákladech řízení 55.420,- Kč k rukám advokáta JUDr. Josefa Corradini, a že žalovanému 3) osvobození od placení soudních poplatků nepřiznává. Ve vztahu k žalovaným 1), 2), 4), 5), 7), 10) a 11) dospěl k závěru, že „žalobkyně neunesla důkazní břemeno podle ust. § 120 o. s. ř. jednak ohledně stanovení výše škody způsobené hmotně odpovědnými zaměstnanci tak, aby nebyly o výši škody pochybnosti, jednak žalobkyně neprokázala, že vytvořila hmotně odpovědným zaměstnancům pracovní podmínky k péči o hodnoty svěřené k vyúčtování tak, aby je mohla jednotlivě vést k jejich hmotné odpovědnosti“. Žalovaný 3) nárok žalobkyně dne 10. 12. 2001 písemně co do důvodu a výše uznal a v určité části již i uhradil, proto soud k jím vznesené námitce promlčení nepřihlédl. K odvolání žalobkyně a žalovaného 3) [usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 9. 2012, č. j. 27 C 184/2002 – 1099, bylo pro nezaplacení soudního poplatku řízení o odvolání žalovaného 3) zastaveno - podle záznamu ve spise nabylo toto usnesení právní moci dne 11. 12. 2012] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 9. 2013, č. j. 20 Co 493/2012-1149, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3) potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3) jej změnil tak, že tato náhrada činí 114.322,- Kč, jinak jej potvrdil, v zamítavých výrocích a ve výroku o náhradě nákladů ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1), 2), 4), 5), 7), 10) a 11) a ve výrocích o náhradě nákladů řízení státu jej zrušil, a rozhodl, že žalobkyně a žalovaný 3) navzájem nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Neztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že je namístě žalobu proti žalovaným č. 1), 2), 4), 5), 7), 10) a 11) zcela zamítnout proto, že se nepodařilo postavit najisto výši nároku žalobkyně, neboť z provedených znaleckých posudků vyplývá vznik schodku. Vyčíslení jeho přesné výše brání obtíže přiřazení jednotlivých položek zboží v inventurních soupisech k položkám v počítačových sestavách, které však zčásti odstranil posudek znalce Ing. Tomáše Kroluppera. Uložil soudu prvního stupně, aby „ozřejmil závěr posudku uvedeného znalce jeho výslechem, případně mu (ještě předtím) uložil zpracování dodatku k tomuto posudku, v němž by kvantifikoval míru uváděných odchylek od jím dosaženého výsledku manka a vyjádřil se též k námitkám žalovaných“. Vytknul mu též, že pominul možnost, kterou soudu dává ustanovení § 136 o. s. ř. (lze-li výši nároku zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy). Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3) souhlasil se závěrem soudu prvního stupně „o korekci náhrady škody v rozsahu jedné čtvrtiny podle § 183 zák. č. 65/1965 Sb. z důvodů zvláštního zřetele hodných“. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 4. 11. 2014, č. j. 27 C 184/2002-1379, žalobu proti žalovaným 1), 2), 4), 5), 7), 10) a 11) zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit na nákladech řízení „ČR - Obvodnímu soudu pro Prahu 1 částku 202.087,- Kč a žalovaným č. 1), 2), 4), 5), 7), 10) a 11) společně a nerozdílně 344.505,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jaroslava Hrouzka, CSc. Vzal za prokázané, že na prodejně žalobkyně v Praze 1, Nekázanka č. 19, byl nedostatek pracovníků (pět prodavačů na směnu pro tři podlaží provozovny o velikosti 800 m2, kteří zboží nejen prodávali, ale měli ho i hlídat), docházelo ke krádežím, po kterých byly prováděny jen částečné inventury, ze strany zaměstnavatele nebyly prováděny průběžné kontroly, zaměstnanci sami zajišťovali zboží poté, co nedostatky v zajištění nahlášené nadřízenému nebyly ze strany zaměstnavatele nijak řešeny, na provozovně se pohybovaly i osoby bez hmotné odpovědnosti (brigádníci, aranžéři). Dospěl k závěru, že zaměstnanci se zprostili odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, neboť prokázali, že jim zaměstnavatel nevytvořil přiměřené pracovní podmínky k péči o hodnoty svěřené k vyúčtování a znemožnil jim tak hospodařit se svěřenými hodnotami a starat se o ně. Navíc žalobkyně „neunesla důkazní břemeno“ ohledně stanovení výše škody způsobené hmotně odpovědn