21 Cdo 298/2013 — Nejvyšší soud

21 Cdo 298/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 12. 2013 Spisová značka:21 Cdo 298/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.298.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Okamžité zrušení pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 56 písm. b) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 07.07.2011 § 142 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 07.07.2011 § 406 odst. 3 písm. d) IZ. ve znění do 14.07.2011 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:14. 1. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 298/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně WHD spol. s r.o. se sídlem v Háji u Duchcova, Závodní č. 2, IČO 62241516, zastoupené JUDr. Michalem Vihanem, advokátem se sídlem v Teplicích, Školní č. 349/2, proti žalovanému J. Č., zastoupenému Mgr. Markem Czivišem, advokátem se sídlem v Praze 3, Přemyslovská č. 48/13, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 24 C 23/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. srpna 2012 č.j. 11 Co 231/2012-103, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 18. ledna 2012 č.j. 24 C 23/2011-77 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Teplicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 30.6.2011 žalovaný sdělil žalobkyni, že s ní okamžitě zrušuje pracovní poměr podle ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že mu "do dnešního dne nebyly uhrazeny části mzdy za měsíc únor (částka 5.757,- Kč), březen (částka 8.068,- Kč), duben (částka 5.329,- Kč) 2011 náležející insolvenčnímu správci SVOBODA-VRŠANSKÝ v.o.s.". Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Teplicích dne 8.8.2011 domáhala, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru žalovaným ze dne 30.6.2011 doručené žalobkyni dne 1.7.2011 je neplatné. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovaný u ní pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 22.12.2009 jako obchodní zástupce, že žalovanému bylo "rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem č. KSUL 77 INS 9395" povoleno "osobní oddlužení" a že žalobkyni bylo uloženo "zabavitelnou část mzdy hradit na účet insolvenčního správce". Žalobkyně část mzdy náležející "přímo žalovanému" včas vyplatila, další část mzdy "určená k vyplacení insolvenčnímu správci" však byla "administrativním pochybením" žalobkyně zaplacena až "s prodlením dne 11.7.2011". Žalobkyně dovozuje, že za porušení povinnosti uhradit část mzdy "nese žalovaný odpovědnost ve vztahu k insolvenčnímu správci a žalovanému odpovídá případně za způsobenou škodu, nejde však o část mzdy určenou k výplatě žalovanému a žalobkyně se nemůže dostat do prodlení s plněním této povinnosti vůči žalovanému". Okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovaným je proto neplatné. Žalovaný namítal, že žalobkyně "zcela vědomě neplatila zabavitelnou část mzdy k účtu insolvenčního správce" a že po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby "setrval v pracovním poměru, jestliže část jeho mzdy, která byla určena k uhrazení jeho závazků souvisejících s oddlužením, zaměstnavatelem nebyla poukázána". Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 18.1.2012 č.j. 24 C 23/2011-77 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 10.720,- Kč k rukám advokáta JUDr. Michala Vihana. Poté, co dovodil, že žaloba o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru byla podána včas a že se žalobkyně dovolala neplatnosti tohoto právního úkonu, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaný "schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře" ztratil nárok na část mzdy, kterou byl zaměstnavatel povinen platit insolvenčnímu správci, a že "bylo povinností insolvenčního správce, aby se domáhal včasného vyplácení provedených srážek například způsobem stanoveným v § 292 občanského soudního řádu". Žalovaný, který okamžitě zrušil pracovní poměr se žalobkyní z důvodu, že mu žalobkyně nevyplatila části mzdy za měsíce únor, březen a duben 2011, tedy jednal v rozporu s ustanovením § 56 písm.b) zákoníku práce. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 28.8.2012 č.j. 11 Co 231/2012-103 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 10.080,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 10.720,- Kč, vše k rukám advokáta Mgr. Marka Cziviše. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně odvolací soud nejprve dovodil, že "hospodářským účelem uzavření pracovního poměru je nepochybně zajištění přísunu finančních prostředků" a že proto zaměstnanec "má možnost" okamžitě zrušit pracovní poměr podle ustanovení § 56 písm.b) zákoníku práce, není-li "tento účel naplňován", a odmítl názor soudu prvního stupně o tom, že by žalovaný ztratil "schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře" nárok na části mzdy, které žalobkyně byla povinna vyplatit insolvenčnímu správci (tímto postupem podle odvolacího soudu "nedošlo ke změně oprávněné osoby v hmotněprávním pracovněprávním vztahu" a nastala pouze změna místa plnění - "platebního místa"), a o tom, že by se insolvenční správce mohl domáhat po žalobkyni vyplacení části mzdy žalovaného poddlužnickou žalobou podle ustanovení § 292 občanského soudního řádu (tuto poddlužnickou žalobu totiž může podat "pouze věřitel, nikoli jeho insolvenční správce"). Vzhledem k tomu, že žalobkyně nevyplatila žalovanému dlužné části mzdy za měsíce únor, březen a duben 2011 ani do 15 dnů od jejich splatnosti, odvolací soud uzavřel, že byl naplněn důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného podle ustanovení § 56 písm.b) zákoníku práce. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítla v první řadě, že "nejednala svévolně", neboť k nezaplacení části mzdy žalovaného za měsíce únor, březen a duben 2011 insolvenčnímu správci "nedošlo rozhodnutím zaměstnavatele, ale administrativním omylem", a že části mzdy nevyplatila žalovanému (a ani mu nemohla vyplatit) "na základě úředního rozhodnutí". Není-li "dána povinnost zaměstnavatele vyplatit zaměstnanci stanovenou část mzdy na základě rozhodnutí", nemohou být podle názoru dovolatelky "z nedodržení této povinnosti" dovozovány důsledky předpokládané ustanovením § 56 písm.b) zákoníku práce. Dovolatelka dále nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že by se insolvenční správce nemohl domáhat vyplacení sražených částí mzdy žalovaného cestou tzv. poddlužnické žaloby. I když "insolvenčním rozhodnutím" nedochází ke změně v hmotněprávním vztahu, zaměstnanec ztratil k dotčeným částem mzdy "dispoziční právo"; "dispozice" zaměstnance "je nahrazena úředním rozhodnutím a zaměstnavateli je přikázáno, aby se podle takového rozhodnutí choval", a insolvenční správce se může domáhat vyplacení sražených částí mzdy analogicky podle ustanovení § 292 občanského soudního řádu "tak, aby věřitel byl chráněn pro případnou pasivitu plátce mzdy dlužníka poddlužnickou žalobou". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně "odmítl, případně zamítl". Uvedl, že ztráta "dispozičního oprávnění k části mzdy" zaměstnance neznamená, že by nebyl oprávněn k okamžitému zrušení pracovního poměru, jestliže zaměstnavatel porušuje "svou povinnost týkající se platby mzdy", že žalobkyně svou povinnost "neplnila opakovaně" a také vůči dalším svým zaměstnancům a že jeho postavení "jako dlužníka v rámci insolvenčního řízení bylo bez jeho zavinění zhoršeno", když "části mzdy byly insolvenčnímu správci poukázány se značným zpožděním". Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť napadený rozsudek byl vydán v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zj