21 Cdo 2980/2018 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2980/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 10. 2018 Spisová značka:21 Cdo 2980/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.2980.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Právní nástupnictví Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů Neplatnost právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Smlouva o vkladu Dotčené předpisy:§ 107a o. s. ř. § 2 odst. 3 předpisu č. 98/1987Sb. § 21 odst. 1 předpisu č. 90/2012Sb. § 2175 o. z. § 338 předpisu č. 262/2006Sb. § 580 o. z. § 586 o. z. § 588 o. z. § 1a odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 12. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2980/2018-55 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce R. S., zastoupeného JUDr. Miroslavem Richterem, advokátem se sídlem v Karviné, Ciolkovského č. 282/24, proti žalovanému Správa pohledávek OKD, a. s. (dříve OKD, a. s.) se sídlem v Karviné, Stonavská č. 2179, IČO 26863154, zastoupenému JUDr. Renatou Kadlubcovou, advokátkou se sídlem v Českém Těšíně, Hradišťská č. 119, o 22 800 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 24 C 188/2017, o dovolání žalobce a žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. května 2018 č. j. 16 Co 91/2018-34, takto: Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Karviné dne 11. 8. 2017 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 22 800 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracoval u žalovaného od 1. 11. 1987 do 31. 1. 2016 jako horník v podzemí hlubinného dolu, že toto zaměstnání je pro účely zvláštního příspěvku horníkům posuzováno jako zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí hlubinného dolu a že vzhledem k tomu, že na tomto pracovišti odpracoval více než 15 let, za jeho konání dosáhl věku 51 let a výkon tohoto povolání skončil, má za to, že má nárok na zvláštní příspěvek horníkům podle § 2 odst. 3 zákona č. 98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníkům. Uvedl, že požádal žalovaného dopisem ze dne 10. 5. 2017, aby mu tento příspěvek přiznal od 1. 2. 2016, že žalovaný žalobci zvláštní příspěvek nepřiznal s odůvodněním, že i když z formálního hlediska splnil všechny podmínky pro jeho přiznání, ustanovení § 2 odst. 3 zákona o zvláštním příspěvku horníkům je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, a že toto tvrzení žalovaného je zcela účelové a nemá na zákonem stanovenou povinnost žádný vliv. Dále uvedl, že výše zvláštního příspěvku činí 1 900 Kč měsíčně, a že proto požaduje za období od 1. 7. 2016 do 30. 6. 2017 zaplacení částky 22 800 Kč s příslušenstvím. Žalovaný učinil nespornými skutková tvrzení žalobce, avšak uvedl mimo jiné, že podle jeho názoru je celý zákon č. 98/1987 Sb. nebo přinejmenším jeho ustanovení § 2 odst. 3 v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, že je subjektem soukromého práva a nevidí důvod, proč by měl nahrazovat roli státu - poskytovat zaměstnancům či bývalým zaměstnancům sociální dávky, a to tím spíše, že náklady s tím spojené nejsou státem hrazeny, a navrhl, aby soud v souladu s § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. podal návrh na zrušení zákona č. 98/1987 Sb. nebo ustanovení § 2 odst. 3 tohoto zákona. Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 14. 2. 2018 č. j. 24 C 188/2017-23 rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 22 800 Kč s 8,05% ročním úrokem z prodlení od 13. 9. 2017 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 10 420 Kč k rukám advokáta JUDr. Miroslava Richtera. Dospěl k závěru, že žalobci vznikl nárok na poskytování zvláštního příspěvku horníkům podle § 2 odst. 3 zákona o zvláštním příspěvku horníkům, a to ve výši 1 900 Kč měsíčně, což za období od 1. 7. 2016 (za předchozí období bylo možné nárok uplatnit přihláškou v rámci insolvenčního řízení) do 30. 6. 2017 činí 22 800 Kč. Dodal, že soudu není známá judikatura, která by dospěla k závěru, že „zvláštní příspěvek horníkům je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, byť je o příspěvku rozhodováno na všech stupních“. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání a v průběhu řízení před odvolacím soudem navrhl žalobce podáním ze dne 30. 4. 2018, aby na místo žalovaného vstoupila do řízení společnost OKD Nástupnická, a. s. (nyní OKD, a. s.) se sídlem v Karviné, Stonavská č. 2179, IČO 05979277, do jejíhož základního kapitálu byl jako nepeněžitý vklad vnesen smlouvou o vkladu obchodního závodu ze dne 27. 3. 2018 obchodní závod žalovaného, včetně pohledávky uplatňované v tomto řízení. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 5. 2018 č. j. 16 Co 91/2018-34 návrhu žalobce, aby na místo dosavadního žalovaného vstoupila do řízení společnost OKD, a. s., se sídlem v Karviné, Stonavská č. 2179, IČO 05979277, nevyhověl. Vyšel ze zjištění, že dne 27. 3. 2018 došlo k uzavření smlouvy o vkladu obchodního závodu mezi žalovaným jako vkladatelem a společností OKD Nástupnická, a. s. (nyní OKD, a. s.), na základě které žalovaný vložil svůj obchodní závod do základního kapitálu společnosti OKD Nástupnická, a. s., a to s výjimkou ve smlouvě uvedených položek, které zůstaly ve vlastnictví žalovaného, a že podle čl. 6.2 písm. b) přílohy č. 2 smlouvy o vkladu obchodního závodu jsou součástí obchodního závodu práva a povinnosti vůči bývalým zaměstnancům vkladatele, pokud jejich pracovní poměr zanikl do okamžiku nabytí vlastnického práva k obchodnímu závodu společností OKD Nástupnická, a. s. Dovodil, že v případě smlouvy o vkladu závodu se použijí ustanovení občanského zákoníku o koupi závodu, že koupě závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele, že na přejímajícího zaměstnavatele přecházejí, nestanoví-li zákon jinak, veškerá práva a povinnosti, a to včetně nároku na přiznání zvláštního příspěvku horníkům, jen vůči těm zaměstnancům, jejichž pracovní poměr do dne převodu neskončil, a že smlouva o tom, že práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů přecházejí na někoho jiného, aniž by šlo o případ stanovený zákoníkem práce nebo zvláštními právními předpisy, je nepřípustná. Dospěl proto k závěru, že ujednání obsažené v čl. 6.2 písm. b) přílohy č. 2 smlouvy o vkladu obchodního závodu ze dne 27. 3. 2018 je pro rozpor s ustanovením § 338 odst. 4 zákoníku práce a pro zjevné narušení veřejného pořádku, neboť odporuje zásadě zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance podle § 1a odst. 2 zákoníku práce, neplatné, že k této neplatnosti je třeba podle § 588 občanského zákoníku přihlédnout i bez návrhu a že v posuzované věci - vzhledem k tomu, že pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil 31. 1. 2016, tj. před okamžikem rozhodným pro přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů – nenastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod práva nebo povinnosti, o něž v tomto řízení jde. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali dovolání žalobce a žalovaný. Žalobce namítá, že po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku nebyla otázka aplikace § 2175 odst. 1 a 2 občanského zákoníku ve spojitosti s ustanovením § 338 zákoníku práce v judikatuře dovolacího soudu řešena, že novela zákoníku práce zakotvila princip zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance (§ 1a odst. 1 a 2 zákoníku práce) a že nelze souhlasit s názorem odvolacího soudu, že ujednání obsažené v čl. 6.2 písm. b) přílohy č. 2 smlouvy o vkladu obchodního závodu ze dne 27. 3. 2018 je neplatné pro rozpor s ustanovením § 338 odst. 4 a § 1a odst. 1 a 2 zákoníku práce. Má za to, že k „převodu“ práv a povinností z pracovněprávních vztahů došlo v tomto případě podle § 338 odst. 2 zákoníku práce, který stanoví, že práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů přecházejí na přebírajícího zaměstnavatele v plném rozsahu, že se - na rozdíl od ustanovení § 338 odst. 4 zákoníku práce – jedná o ustanovení, kterým se do našeho právního řádu zapracovávají předpisy Evropské unie, a že ustanovení § 338 odst. 4 není možné vykládat v návaznosti na § 1a odst. 1 a 2 zákoníku práce tak, že jediným odpovědným za závazky vůči bývalým zaměstnancům z pracovněprávních vztahů je pouze dosavadní zaměstnavatel. Namítá, že žalovaný má fungovat pouze pro vymáhání sporných pohledávek a uspokojování sporných závazků, a to jiných než pracovněprávních, že jeho schopnost plně uspokojit pohledávky z pracovněprávních vztahů bude zřejmě nedostatečná, a že předmětná pohledávka se tak může stát nedobytnou, což není v souladu se zvláštní zákonnou ochranou postavení zaměs